(Ne)můžu tomu uvěřit aneb Wayback Machine zase dělá věci

Tak jsem zase udělala věc :D. A Wayback Machine taky. Vlastně ani nevím, jak na to vůbec došlo, myslím, že jsem hledala něco ve Výžbleptech. A našla jsem zase jednou odkaz na Wayback Machine archiv svého starého blogu. Ne toho, co mám teď, který čtete, ale toho ještě na Blogu.cz. (Mimochodem pořád jsem se nerozhodla, jak se cítím ohledně toho, že cizí lidi občas archivují můj blog :D. Na jednu stranu jsem ráda, protože občas to zpomenu udělat a kdyby náhodou můj blog zmizel z těch internetů, tak tam bude aspoň něco. Na druhou stranu mi přijde zvláštní, že lidi o tomhle blogu skutečně vědí a ke všemu mají potřebu ho archivovat :D.)

Každopádně jsem trochu experimentovala a snažila se zjistit, jestli nema WM náhodou v archivu i nějaké další stránky mého starého blogu, kromě té úvodní. Chvíli jsem se v tom hrabala a zjistila jsem, že má! :D Dokonce vlastně skoro všechny. Využila jsem WM funkci vyhledávání v archivu podle předpony URL a povedlo se mi dohledat většinu starých záležitostí. Nejdřív mě to troošičku vyděsilo (opět - někdo věděl o mém blogu a přišel mu dostatečně důležitý na to, aby ho zarchivoval), ale pak jsem se koukla na datum archivace a došlo mi, že to všechno opět udělal Blog.cz automaticky těsně před tím, než se sprovodil z povrchu zemského.

Mezi nalezenými URL tedy byla většina stránek a článků, které na blogu byly, když byl smazán. Co mě ale překvapilo je to, že tam jsou dokonce i archivy článků, které tou dobou byly smazané. Rve mi srdce, že ve skutečnosti nejsou funkční :´(. V podstatě ta stránka má svůj archiv na WM, nejspíš protože smazané články byly na Blog.cz dostupné v koši, dokud je člověk neodstranil permanentně, takže jejich stránka pořád někde existovala (pokud ten článek někdy byl veřejný), akorát se v archivu zobrazuje jako nedostupná. Co mi tohle ale poskytuje je rok a měsíc zveřejnění daného článku, takže to umožňuje dát dohromady časovou linii vývoje.

Tohle je třeba jeden z důležitejších článků, u kterých se dochovalo jen jméno a datum. Misha - klisna se lvím ocasem byl článek, ve kterém jsem svému tehdy novému blogu poprvé představila Mishu - svojí tehdejší sonu, která se dodnes na blogu pohybuje. Ten článek byl pryč už celkem dlouho a asi jsem ho smazala, protože mi přišel hloupý, ale teď je to důležitý ukazatel Mishiných počátků. Bez tohoto článku je totiž výrazně narušená její linie vývoje, protože v dalším článku se její podoba objevila až o celý rok později! V tomhle půvdoním článku jsem nicméně na několika řádcích básnila jenom o fialové barvě, byla tam historicky první (špatná) kresba Mishy v Malování a to je asi tak všechno, co si pamatuju :D.  Zároveň mi název toho článku rovnou říká, že Misha měla od začátku lví ocas, čímž jsem si nebyla úplně jistá. Měla jsem pocit, že jsem ji zcela prvotně udělala s obyčejným koňským (ale byl plán od začátku lví ocásek a křídla přidat a pak předstírat, že mě to napadlo až později, to si pamatuju :D).

Kromě Mishy jsou tam "zarchivované" i články z rubriky Telepatie. Tak úplně nevím, jestli se vůbec obtěžovat s vysvětlováním, co to bylo. Je to celkem zajímavý střípek historie starého blogu a i mého dětství, ale možná si to nechám na jindy. Každopádně jsem si oživila vzpomínky na všechny ty neviditelné tvorečky, se kterými jsme si tehdy s kamarádkami myslely že komunikujeme. (A co já vím, třeba jsme vážně komunikovaly. :P)

Strašně ráda bych se do některých těch smazaných článků dobyla, ale je mi jasné, že to nebude tak snadné, dost možná to nebude vůbec proveditelné. Co dáte na internet, to tam zůstane navždy, pokud to není něco, co byste náhodou někdy mohli chtít dostat zpátky :´D.

Je mi jasné, že tenhle článek bude ze všech lidí nejvíc zajímat mě samotnou, ale myslím, že v tomhle bodě je to už pravda pro celý blog. Když už si tu tak mluvím do zdi, aspoň si tu zarchivuju archiv, který vlastně ani nic nearchivuje :D.

Dcera měsíce a syn slunce

Od té doby, co jsem si založila Deviantart čtu hodně komiksů, které bývaly populární ještě v TLK komunitě na blog.cz. Hodně z nich už znám, protože jsem je četla pečlivě přeložené, ovšem jeden komiks mi vyvstával na mysl poslední dobou docela často. Nemá teda se Lvím králem nic společného, je to originální příběh - Běžící vlčice Mirari. Komiks už měl kolem roku 2009 starou verzi, což byla ta, kterou jsem já četla celou přeloženou. V originále už bohužel dostupná není, neboť se autorka rozhodla komiks od základu překopat a překreslit. Dlouho zůstával ležet ladem, mezi lety 2018 a 2020 v podstatě nic nepřibylo, ale v prosinci 2021 přidala autorka pár dalších stran.

Vrátila jsem se k němu čistě z nostalgie, dokonce jsem začala pracovat na jeho překladu (čistě pro své účely, neplánuju ho nikde zveřejňovat) a vyvstaly ve mně vzpomínky na mé první Mirariovské období někdy v roce 2016. Tehdy jsem hrozně toužila udělat vlastní komiks, který bude jako Mirari, ale můj. Začala jsem několik verzí, všechny bolestně nedomyšlené a okatě podobné ději Běžící vlčice. Jedna z nich byla obzvláště význačná, protože jsem na ní začala dokonce i pracovat, měla jsem v plánu dva díly a dokonce i vlastnoručně animovaný youtube seriál (v Malování, samozřejmě :D). Jmenovala se Dcera měsíce a syn slunce. Děj byl v podstatě kombinace Běžící vlčice a tohohle videa (originál už není dostupný, autorka ho smazala kvůli velkému nátlaku od diváků), s přimíchanou legendou o dceři měsíce a synu slunce.

Příběh začínal s Moanne, stříbrno-bílou vlčicí s ledově modrýma očima, které její matka vypráví o legendě. Dějí se věci, na které už si nevzpomínám a pak je celá Moannina rodina brutálně vyvražděna jinou vlčí smečkou. Podobně jako v Mirari se tedy Moanne vydává na strastiplnou osamocenou cestu, během které nachází novou smečku, která je ochotná ji přijmout mezi sebe. Synem jejích vůdců není nikdo jiný než syn slunce z legendy. Myslím, že jsem ho pojmenovala Soleil, ale jeho jméno nemám nikde zaznamenané, takže to není jisté :/.

Děj se točil hlavně kolem toho, že Moanne na legendu nevěřila, pak se postupně zamilovávala do Soleila, uvěřila v onu legendu, porazili smečku zlých krvelačných vlků a pak měli svatbu.

A samozřejmě jsem si s mojí tehdejší mentalitou nemohla odpustit nějaké to potomstvo pro moje postavy. Takže se jim narodila dvě vlčata, holka a kluk, kteří vůbec nevypadali jako jejich rodiče. Ale to víte, když jste bájný vlk z proroctví, musíte mít vzhled, který ho bude reprezentovat. Nevzpomínám si, že bych pro tyhle postavy měla jména a název druhého komiksu si taky nevybavuju, ale dala bych ruku do ohně za to, že to byla Dcera noci a syn dne nebo něco takového. -_-

Z děje tohohle komiksu si pamatuju ještě míň, matně si vybavuju jen jedinou scénu, kde tihle dva prcci padají z útesu a Soleil je na poslední chvíli zachrání.

 

Pro účely tohohle článku jsem tyhlety krásky trochu předesignovala, Moannin syn v podstatě do dneška ani neměl vymyšlený vzhled. Nejvíc se mi líbí Moannina dcera, její design mi přijde zajímavý a zároveň ne moc do očí bijící. Matně si vzpomínám, že je inspirovaný poníkem z tohohle videa.

Přemýšlela jsem, jestli bych to měla udělat, ale nakonec jsem se rozhodla, že sem hodím i prvních pár hotových stran komiksu. Kdybych se tehdy přinutila ho dokončit, skončil by tu, ale takhle ho ponechám pod štítkem Nostalgie a bude tu mít trochu jiné místo.

O starých příbězích a ještě starších ponících

Nedávno jsem v jednom článku zmiňovala, že při projíždění starých mailů jsem narazila na staré poníkovské Next Gen koncepty, které bych chtěla v nové formě opět realizovat. Tohle není jeden z nich, nicméně nalezení oněch konceptů mi připomnělo moji prastarou ship-fikci z roku 2016.

Tu s vámi ale sdílet nehodlám. Těžko se mi vydýchává už jen pohled na těch pár stránek, představa že bych to hodila na blog mi hrůzou ani nepřichází na mysl :D. Románky mi nikdy moc nešly (ačkoliv teďka na jednom pracuju a ten se zatím jeví docela snesitelně o.O), o to méně v roce 2016. Zábavný faktoid, tohle byl můj vůbec první příběh, který zahrnoval stejnopohlavní páry (možná právě proto jsem se nad ním smilovala a nespálila ho). 

Tehdy jsem měla blízko u srdíčka zejména TwiPie, Rarijack a FlutterDash (jak uvidíte na obrázcích trochu níž), ale v rámci hlavní šestky jsem později trochu odbočila. Matně se mi vybavují ještě dva příběhy, jeden Twijack (ten se jmenoval myslím Hvězdy a jablka a neironicky zahrnoval "byla tam jen jedna postel" klišé :D) a jeden PinkieDash (ten se pro změnu jmenoval Večírek v oblacích, třikrát jsem ho přepisovala a stejně dopadl tak, jak dopadl). Ani jeden z nich jsem neměla odvahu znovu přečíst, ačkoliv jsou novější, psané myslím někdy koncem roku 2018.

Nějakou dobu potom jsem svou oblíbenkyni, Twilight, spárovala prozměnu s Rainbow Dash a kromě pár kresbiček na okraje sešitu z toho taky vznikla ta jediná aspoň trochu čitelná ship-fikce - Kovová křídla. Tu jsem asi rok po jejím napsání šoupla i na blog.

Dneska inklinuju primárně k AppleDash (od té doby, co je to v podstatě canon si prostě nemůžu pomoct :D) a mou milovanou Twilight nejradši vídám po boku Sunset Shimmer (já osobně mám teda v plánu příběh, kde nebude jen se Sunset a hrozně se na něj těším o.O)

Každopádně k tomu, proč je tenhle článek v Mých výtvorech. Jak jsem si tak znovu přečetla ten můj první pokus o fanfikci, našla jsem spolu s ním ještě jisté kresbičky budoucích generací právě z těch mých tehdejších oblíbených shipů. Nejsou... moc dobré, proto jsem se rozhodla je úplně předělat, překreslit a to je můj dnešní příspěvek společnosti.

Twinkle Joy (TwiPie)

Pokud se nepletu, Twinkle je ze všech postav nejbližší svému původnímu vzhledu. I tak jsem toho ovšem hodně změnila. Vzpomínám si, že v původní verzi se jmenovala Miracle Joy, ale to je trochu moc dlouhé a myslím, že tohle zní líp. (Teď jak nad tím uvažuju, možná jsem ji měla pojmenovat Twinkle Sprinkle, čistě jako odkaz na MLP In a Nutshell...)

 

Morning Breeze (FlutterDash)

Morning Breeze se dočkala asi největší změny ze všech těch tří postav. Původně se jmenovala Feather Weather, což jsem tehdy zvolila, protože se to rýmovalo. Rozhodla jsem se jí dát trochu jasnější barvy, ale mám trochu podezření, že jsem nechtěně vykradla nějakého G3 poníka o.O.

Charity (Rarijack)

Popravdě, původní verze téhle poní (haha chápete jakože paní, ale poník) mi vůbec neutkvěla v paměti. Ale vím, že jsem to měla dost těžké s jejím designem, protože tak to bylo i u nové verze. Ono se těžko vymýšlí něco zajímavého, když má člověk pracovat se dvěma poníky, co mají jednobarevnou srst i hřívu. Jsem ale moc spokojená s tím, jak to nakonec dopadlo, myslím, že se mi ji povedlo udělat aspoň trochu zajímavou.

Říše osmnácti kouzel aneb další várka nostalgie

 Projížděla jsem svoje staré e-maily a narazila jsem na pár starých konceptů, které jsem stvořila v letech 2014-2016. Z většiny z nich nikdy nic nebylo, ale Říše osmnácti kouzel je příběh, pro který jsem měla tehdy veliké plány. Měla jsem vymyšlenou hromadu detailů toho jednorožčího světa (dalo by se to vlastně označit za takovou první verzi Jednorožčí podkovy, ačkoliv si ty dvě díla nejsou až tolik podobná). No, každopádně jsem ve svém e-mailu našla první ani ne stránku (když jsem totiž něco vytvořila třeba u své babičky, musela jsem si to pak poslat a díky tomu mám teď přístup k některým dávno smazaným prokletostem).

Na téhle stránce se toho moc neděje, ale stejně mi přišla vtipná. Vím určitě, že jsem toho napsala víc, ale pokračování se mi nepovedlo dohledat. Udělala jsem kraťounký komiks na bázi té první stránky, protože ta představa, že by to takhle vypadalo mi prostě přišla zábavná.

Rozhodla jsem se ponechat tu prokletou energii, takže jsem si jako font pochopitelně zvolila Comic Sans a taky jsem neopravila tu chybu ve jméně, aby to zůstalo autentické (takže ano, Sounset je schválně :D).

 

S těmi designy jsem si dopřála trošku autorské svobody, poněvadž kdybych se držela své tehdejší myšlenky, vypadali by všichni skoro stejně a taky už bych to nejspíš nebyla schopná nakreslit :D. Bývala jsem tak trochu jednorožčí puritánka, moji jednorožci museli mít koňský ocas a zlatý roh, jinak jsem je prostě nemohla vystát (postačí vám jediný pohled na Ne a zjistíte, že jsem od těchto hodnot naštěstí upustila :D). Hrozně se mi líbí, jak se vyvedla třeba S(o)unset, zvažuju, že ji někdy ještě použiju.

 

Tady vidíte onu kapitolu, na které je komiks postavený. Nic jiného se nedochovalo.

Jinak, lore tohohle světa je taky zábavný. Například si pamatuju, že v jedné kapitole, kterou jsem tehdy i napsala, strouhali jednorožci kousky svých rohů do těsta na vánoční cukroví, protože v nich měli magické žlázy a cukroví pak chutnalo kouzelně :D. (Upřímně mě trochu zaráží okolnosti narození Krista a tím pádem vzniku Vánoc ve světě barevných jednorožců, ale hele, v MLP taky mají něco jako Vánoce :/.)

Kapitola, kterou vidíte výše se jmenuje White, protože v ní jednorožka Violet měla najít kočku, kterou by adoptovala a pojmenovala White (tehdy jsem šíleně toužila po vlastní kočce, takže každý druhý příběh zahrnoval někoho, kdo kočku měl, nebo ji během příběhu získal).

Další bod, co si pamatuji zahrnoval vládce tohoto podivného světa. Šlo totiž o lidi (to by například neprošlo zase mou dnešní kontrolou, když už je to svět jednorožců, tak bez lidí). Byli čtyři a byly to reprezentace ročních období. Tehdy jsem vycházela z pranostiky "Září na strakaté kobyle jede" a celé té věci se svatým Martinem, co jezdí na bílém koni. Každý z vládců téhle říše měl tedy vlastního koně a vládl jen čtvrtinu roku. A Violet byla jejich kamarádka, protože je to hlavní postava, takže samozřejmě musí znát všechny.

Jako poslední si dovolím vysvětlit ten název. Říše osmnácti kouzel se mé dílo jmenovalo, protože jednorožci v něm byli schopni provést přesně osmnáct kouzel. Myslím, že jsem je ani neměla určená, ale prostě jich bylo osmnáct. V pozdějších kapitolách se mělo objevit kouzlo devatenácté, které by objevili Cyan a Violet. Cyan jí totiž měl vyznat lásku a dotek rohů v takové chvíli aktivovalo ono devatenácté kouzlo (protože hádám, že nikdy předtím se v jejich společnosti dva zamilovaní jednorožci nedotkli rohy, nebo co :D). Jednorožci se při něm vznesli do vzduchu a narostla jim křídla, jejichž velikost se odrážela od toho, jak veliká byla jejich láska pro druhého jednorožce. Z čehož měl také nakonec být rozchod Darka a Candy, protože Dark by měl hrozně malinká křídla :D. Škoda, že jsem v té době ještě neměla blog. Tohle by se tady vyjímalo.

Štve mě, že nemůžu dohledat nějaké další kapitoly, ale hádám, že tak to občas chodí. Mimoto jsem našla ještě tak pět starých MLP Next Gen konceptů, z nichž některé bych docela chtěla v menším měřítku realizovat (většina z nich prozměnu pochází z dob, kdy jsem toužila udělat audio drama ve stylu Daughter of Discord nebo Children of Harmony, ale o tom budu psát zas někdy jindy).

 

 

Změna stylu a spousta okecávání

Hehe, našla jsem Wifinu někde pryč, takže sem můžu hodit svůj výtvor a k tomu zároveň myšlenku (ale dávám to jenom do mých výtvorů, protože do mých myšlenek se to moc nehodí :D).

Nedávno jsem si projížděla staré maily a našla jsem tam několik svých masterpieces z roku 2016, které nikdy neviděly světlo blogu. Jedno z toho je obrázek, který jsem nikdy nedokončila, ale ten nápad se mi šíleně líbil. Je to v podstatě tvorba inspirovaná filmem V hlavě. Na původní obrázek jsem Smutek nikdy nenakreslila (haha. HAHAHAHA), nicméně na mé předělávce ze včerejška jsou všechny emoce. Všimla jsem si, jak moc se můj styl změnil a jak moc se mi líbí teď. Tak jsem se rozhodla, že sem hodím porovnání. 

2016:

Co na to říct. To pozadí obzvlášť je hodně uspěchané a můj způsob kreslení nohou obecně se mi moc nelíbí, no :D.

2020:

Líbí se mi to a nebudu se tím tajit :D. Barvy jsou utlumenější, takže to sedí líp na oči, ten styl je o dost lepší a dokonce jsem zkusila stínovat :D. (Jo a Smutek je velociraptor, tak nějak mě nenapadlo, jako co dalšího ji nakreslit a navíc teďka chystám příběh, kde velociraptoři budou, takže mi nepřišlo zas tak nevhodný ho tam dát :D).

Takže závěr? Styl se mění a to je dobře, jasný barvy nejsou vždycky dobrý a velociraptoři jsou kůl. 

Poklady ze starých webů

Nevím, jestli tohle patří zrovna do Mých myšlenek, ale lepší rubrika se na to nenašla :D.

Ve svém rozlučkovém článku na svém původním blogu jsem psala o svých starých webech. Všechno všechno - můj tehdejší hlavní web, jsem bohužel po založení blogu úplně smazala, což je ovšem neskutečná škoda. Nicméně dva weby stále fungují - Na procházce a Tajemná komnata. Napadlo mě, že bych se s vámi podělila o pár objevů.

Upřímně mě neskutečně překvapilo, že Webnode můj účet nesmazalo. Nebyla jsem tam bezmála pět let a jejich platforma se neskutečně posunula. Nicméně mé dva weby tam byly stále, přesně takové, jaké jsem je nechala... Naprosto příšerné. Web Na procházce byl můj a kamarádčin (ale hlavní adminkou jsem byla já :D). Dávaly jsme tam fotky přírody focené na (většinou moji) starou tlačítkovou Nokii. Většina z nich není ani pořádně zaostřená. Pravou perlou je však toto: 

Až mě zarazilo, že svou poslední návštěvu zde jsem měla 1. května 2015. Jenom tři měsíce před založením mého blogu. To bylo překvapení, protože jsem si myslela, že jsem se na své staré weby vykašlala už dlouho předtím.

Druhý web je ještě starší - Tajemná komnata. V roce 2013 hodně letěla hra Howrse, na kterou se občas podívám s novým účtem, protože ten můj původní už smazali. Ale tehdy se zakládaly Howrse kluby a i já se činila. Stránka Tajemná komnata se věnovala LPS klubu. Je tam nespočet gramatických chyb a drtivá většina z toho je takové malé smetišťátko. Ale i uprostřed něj jsem našla poklady. Ti, co mě čtou už hodně dlouho, nebo někdy v blízké době navštívili můj Wattpad, vědí, že asi mým nejdelším projektem zatím byla Jednorožčí podkova. A Tajemná komnata, jakožto smetiště, kam nikdo nechodí, se stala místem pro moje koncepty postav. v současnosti jsou tam jenom tři a většina se změnila, ale i tak si myslím, že je to skvělý náhled na moje tehdejší plány.

Nusu měla původně být dcera Hoji a Haraky. Tohoto konceptu jsem se nakonec docela držela, Gris - ta skutečná dcera Hoji a Haraky, vypadá skoro stejně, takže jediná významná změna bylo jméno.

Tohle měli původně být synové Matiti a Majiry (ti se dnes jmenují Mapacha a Tatu). Upřímně nápad, že jeden z nich je jednorožec a druhý pegas, se mi líbí, ale nakonec se tak nestalo. Vím, kam jsem mířila tou barvou hřív (nejsou to plně letní koně, takže nemají přechod z jedné barvy do druhé, jenom odstíny), ale tak, jak jsou teď, se mi zdají hezčí a barevnější. A tady na tom obrázku jim dokonce chybí sluníčka na boku.

A jako poslední jsou děti Shoti a Barafua. Filon má akorát tmavší hřívu a jmenuje se Kio, Bora zůstala úplně stejná. Tedy až na tu hvězdičku pod okem, ze které je vločka. Opět - nejsou to úplně zimní koně, takže jejich vločka neměla být vločka ale jenom hvězdička. To jsem ale u psaní epilogu změnila a je to vločka. A Bonu, která měla být dvojče Bory, jsem nakonec smazala úplně.

Opravdu mě štve, že Všechno všechno jsem smazala. Tam byly hromady pokladů, například fanfikce a Matthewovi, synovi Kovua a Kiary a příběhy o tom, jak se seznámili Uru a Ahadi, jak Scar získal svou jizvu apod., všechny v české i anglické verzi, kterou jsem získala tím, že jsem celý příběh prohnala Google překladačem. Je dokonce možné, že se tam objevily některé moje staré komiksy, kreslené na papír tím nejošklivějším stylem, jaký si dovedete představit (existuje velmi malá, ne však nulová šance, že je ještě někde mám). Kromě toho tam taky byly obrázky a články o mém Pouovi a Petshopcích (staré dobré časy :D).

Jsem ráda, že články na blogu mažu jen zřídkakdy. Takhle se můžu hezky pěkně vrátit v čase a vzpomínat.