Stránky

sobota 9. května 2026

Hypopups 2026

Upřímně jsem se bála, že letos se ani k těm Hypopups nedokopu :P. Brloh šel v posledních dvou letech dost stranou, už nedělám ani AOTM, minulý rok jsem vynechala i Brlohvember a Secret Santu, ale dostala jsem chuť se aspoň trochu vrátit a Hypopups k tomu byla skvělá příležitost. Dokonce jsem si během dubna přibrala po několika letech i novou postavu :).

Navzdory tomu, jak ráda tuhle brlohovskou akci mám, jsem se letos kvantitativně moc neblýskla. Je to hned po roce 2022 můj nejméně plodný rok, ale kvalitativně si myslím, že byl přesto velice úspěšný. Jestli se nějaký design dostal do druhého kola hlasování, to vám zatím nepovím, protože článek vydávám ještě před koncem akce - potřebuju totiž někam nahrát ty obrázky :D.

Ryumee x Lesley 

Lesley se oficiálně zařadila mezi mé oblíbence vloni, když jsem vytvořila design, který byl kombinace jí a Bellany a který byl můj nejoblíbenější za rok 2025. Myslím, že s tímhle designem jsem byla na dobré cestě, líbí se mi nápad fialové a růžové, bohužel trošku trpí tím, že je to můj první letošní design. Ty zkrátka vždy budou trošku pokulhávat. 
  
Fäoline x Světluška
 
Jak Fäo tak Světluška jsou dcerami mých současných nebo bývalých oblíbenců, co se týče tvorby Hypopups (zkrátka postav, jejichž štěnata jsem designovala nejraději). Fäo je dcera Bellany (která ve hře stále je) a Světluška je dcera Anjel (která už ve hře bohužel není). Tento design je pořád takový rozjezdový, na ta křídla jsem pyšná, ale zbytek designu byl pořád tak trochu nijaký. Rozhodně není špatný, ale v porovnání s některými pozdějšími designy se mi nelíbí zdaleka tolik.
 
Popel x Giuseppe
 
Proč jsem se rozhodla spárovat Giuseppe s Popelem, když by tenhle design mohl úplně v pohodě fungovat ji jako potomek Giu a Daňka - jejího skutečného partnera? Těžko říct. Myslím, že ve chvíli, kdy jsem tenhle design kreslila, byli Popel a Plamen (identická dvojčata, tedy vlastně trojčata) vcelku populární k tvoření Hypopups na brlohovském Discordu, tak jsem se asi chtěla přidat :D. Důležité ale je, že tenhle design je naprosto skvělý a mám z něj hroznou radost. Konečně jsem se v tomhle bodě rozkreslila a začala tvořit opravdu parádní vlčata. 
 
Giuseppe x Mý Arae
 
Mý Arae je ta nová postava, kterou jsem si na Brlohu přebrala. Je to dcera Ryumee - další z mých Hypopups oblíbenkyň a obecně suprové postavy. Mya si prošla už dvěma hráči přede mnou a nedávno se opět uvolnila. Doufám, že budu schopná naplnit její potenciál, už jsem jí vymyslela minulost, která myslím opravdu hezky funguje.
Nicméně co se týče tohohle designu, myslím, že mě prostě inspirovaly copánky. Moje volba postav neměla žádný hlubší význam, prostě jsem vzala dvě hezounké postavy s copánky s skombinovala je :D. 
 
Navir x Exlips
 
Tenhle design mám ráda. Líbí se mi ta barevná kombinace, líbí se mi jak jsem si pohrála s křidélky. Trochu přemýšlím, že někdy tohle štěndo na něco použiju. Bylo by z něj krásné nedochůdče rodu Dern no Torryn (jeden z menších rodů na Brlohu), z čehož by mohl vzniknout zajímavý příběh... :3 
 
 
Zathrian x Fäoline
 
Tohle je letos asi jediné štěndo páru, který reálně jednou nejspíš štěňata mít bude! Což je celkem změna oproti loňsku :D. Mám z toho dessu celkem radost, je takový bouřkovitý, líbí se mi ta křidélka, ještě jsem schválně přidala ten pár k ocásku, držela se mě od předešlého štěňátka křidélková mánie :D.
 
Navzdory tomu, že letos designů nebylo moc, myslím si, že většina z nich je opravdu pěkná. Tím, že jsem letos udělala málo designů, jsem se navíc šikovně vyhnula té "překombinovávací fázi", která u mě většinou někdy v polovině Hypopups nastane :D. Pokud nějaký z designů bude mít nějaký větší úspěch, tak to sem později dopíšu jako edit článku, ale nepočítám s tím. Letos je konkurence velká a spoustě lidí se povedly opravdu překrásné výtvory. 

sobota 28. března 2026

Trocha zapomenutého kreslení

Od začátku roku jsem měla čas trošku tvořit, a zároveň si uvědomit, že mám pořád ještě pár výtvorů, které jsem nezveřejnila na blog, ačkoliv by si to zasloužily. Rozhodla jsem se je tedy zase jednou hodit do nějakého pořádného článku a sdílet je i v tomto svém kyber-království. Se světem jsem většinu z nich sdílela už na Instagramu (odkaz na něj najdete v mojí Carrd v pravém meníčku, hned pod profilovkou :3).

 

Hermínka

Překvapilo mě, když jsem zjistila, že jsem tenhle obrázek ještě nezveřejnila. Nakreslila jsem ho už skoro tři roky zpátky - 5. 6. 2023. Tohle si pamatuju přesně, protože to bylo den před tím, než jsem musela nechat utratit svého králíčka Hermínku. Dělala jsem o tom na YouTube celé video (které si můžete pustit zde). Tohle byl rozlučkový kousek, který zůstává i po třech letech mezi mými oblíbenými.

 

Nostalgická OCčka

Už si vlastně ani nepamatuju, co mě inspirovalo k nakreslení těchhle dvou :D. Jsou to moje OC z doby, kdy mi bylo nějakých devět a já se hodně pohybovala ve fandomu MLP a taky Lvího krále. Nalevo vidíte poníka, který skončil se jménem Stellar Bright, i když to absolutně nedává smysl :P. Dnes bych ji asi překřtila aspoň na Stellar Shine nebo Stellar Twinkle. Je to dcera Twilight a Flashe, titulem princezna harmonie. Její design býval o dost víc do očí bijící, ale pro účely tohohle obrázku jsem se rozhodla ji upravit na trošku koukatelnější (a dle mého názoru o dost hezčí) verzi.

Napravo vidíte lvici jménem Maisha. Je to vlastně postava, se kterou ve svých TLK headcanonech nějak pracuju dodnes. Je to dcera Kiary a Kovua. Pokud si dobře pamatuju, tak bývala o něco červenější (inspirovaná některými designy Uru, které tou dobou poletovaly internetem), ale jinak zůstala víceméně stejná. Dětí Kovua a Kiary jsem svého času vytvořila mnohem víc, hrozně mě bavilo je designovat, ale Maisha (což je mimochodem svahilsky "život") se jediná udržela v nějaké formě dodnes.

Předvečer předvečera nového roku

Jako dítě jsem vždycky toužila po možnosti kreslit sebe a svoje kamarády, jak spolu trávíme čas a zároveň jsme zvířátka. Tenhle obrázek je kresba předčasné oslavy Silverstra v roce 2025, během které jsme zasvěcovali kamarádstvo do Pelíšků. Míšu - toho netopýra veprostřed pravděpodobně uvidíte i na některých budoucích kresbách, ale už to určitě nebude netopýr. Po zveřejnění téhle kresby vyjádřila přání býti raději panterem :D. No, aspoň to barvy srsti jsem se trefila :D.
 

Parasaurolophus

Moje láska k tomuhle dinosaurovi se probudila z několikaletého spánku poté, co o něm začalo mluvit jedno mé kamarádstvo. Netrvalo pak už dlouho a vznikla tahle kresba. Na Instagram přistála na valentýna minulého roku, což si myslím, že je velmi symbolické, protože pary jsou plné lásky. Nebo tak něco.

Micka a Para aneb Delta a její věrný oř

Tenhle obrázek (asi docela očividně) navazuje na ten předešlý. V době, kdy jsem ho kreslila, se v mojí hlavě totiž pomalu rodila myšlenka, že přidám pary jako pojízdné mazlíčky do fiktivního světa, na kterém už tak rok, možná rok a půl pracuji. Co z něj nakonec bude, to si pořádně nejsem jistá. Přemýšlela jsem, že by z toho mohl být fajnový TRPG svět, ale jak to nakonec dopadne, to je zatím ve hvězdách. Pokud do té doby zemské jádro nevybuchne a nezničí všechno živé na povrchu i pod ním, tak se možná jednou dozvíte víc.

Zároveň jsem docela pyšná na pozadí na téhle kresbě. Co si budeme, západů slunce nad letní loukou kreslím až příliš. Chtělo to prostě změnu scenerie. Dost jsem si pomohla fotkou z procházky, ale každopádně se to dle mého vyvedlo opravdu krásně.

Only you can save yourself
 
Mishu a Nessie jsem společně v nějaké scénce kreslila naposledy když jsem ještě používala Malování. A to je sakra dlouho. Pro tuhle myšlenku mi ale přišla jejich dynamika vhodná, takže jsem je použila. Během kreslení tohohle obrázku jsem procházela dost náročným obdobím a dost jsem bojovala právě i s myšlenkou, že jediný, kdo může člověka skutečně zachránit před emočními nástrahami světa, je on sám.
 
Jeden dávno zapomenutej sen

 Moje energie nějakým způsobem existovat na Brlohu popravdě každým rokem tak trochu umírá. Chvíli vypadalo, že se to spraví, protože jsem měla dostat příležitost hrát za něčí štěňátko, ale bohužel z toho nakonec sešlo. Tenhle obrázek je taková alternativní realita. Kdyby Feier neodešel ze smečky, kdyby ona nezískala jizvy od ohně. Jako jejich potomstvo jsem využila své hypopups designy z posledních pár roků. Dělají mi radost :).
 
Přísahám, že pořád tvořím. Přísahám, že žiju a dělám věci, píšu a kreslim a některé z těch věcí půjdou na blog, až se mi povede je dokončit. Mám teďka v hlavě pár dalších plánů na články, ale tak či onak se spousta mého tvoření přesunula z kyber-prostoru do skutečného světa. V určitých směrech je to rozhodně dobře, ale celkem mě mrzí, že jsem kvůli tomu začala poněkud zanedbávat blog. Vždycky to pro mě bude archiv mojí letité tvorby a myslím, že si zaslouží spatřit i to, čemu se věnuji teď. Inu, snad se toho brzy dočkáte :3. 

 

 

úterý 30. prosince 2025

Holím se jen pro ovečky

Holím se jen pro ovečky.
Abych jim ukázala solidaritu
Ve chvílích, kdy se lidem zachce vlny.
Protože v nahotě je nejistota a v nejistotě strach,
A solidarita je kromě cihel naší jedinou skutečnou zbraní.
Jednou nastane den, kdy žádná z nás nebude muset krvácet.
 
Holím se jen pro brouky.
Abych jim uvolnila cestu,
Když si to vesele ťapají po mém lýtku.
Protože nemít kam a kudy jít, to neni svoboda,
A svobodu nemá nikdo, dokud ji nemáme všichni.
Jednou nastane den, kdy bude mít každý volnou cestu. 

Půlroční

Už tak půl roku jsem s tebou nemluvila a zjišťuju, že svět se pod mejma nohama pořád točí,
A všechna ta beznaděj je pryč, jako bys ji po rozvodu měla v trvalý péči.
 Díky tý zalátaný díře v mym nitru se konečně nebojim samoty
Protože nejosamělejší jsem stejně byla, když jsi vedle mě ležela ty.
Vim, že odpouštět je božský, ale některejm lidem zatim nedokážu dopřát tuhle božskou sílu.
Naštěstí po světě choděj i lidi co se radši koukaj do mejch očí než do mobilu.
Zůstaly mi po tobě jenom první verše básní, který už nikdy nikdo nedopíše,
Protože chození v kruzích vždycky povede k tomu stejnýmu starýmu klišé.
Na nevyšlapaný cestě nemůže sice nikdy o ničem bejt jisto,
Ale třeba mě aspoň dovede na nějaký lepší místo.

neděle 30. listopadu 2025

Blues Dysforické Ženskosti

 Jsem žena
Sedím u dlouhého jídelního stolu na polstrované židli.
Látkový ubrus je vyšívaný nejrůznějšími tvary a barvami,
Na okně hoří vonná svíčka a všichni se skvěle baví.
A přímo tady pod nosem
Na stříbrným podnose
Na mě čeká hostina pečlivě připravená.
Upečená nad slabým ohněm,
Nakrájená na ty nejtenčí plátky,
Ozdobená bazalkou a okvětními lístky růží.
Na každé straně talíře je vyskládaná řada vidliček a nožů
A já netuším, jak se který používá.
Vlastně ani nemám chuť,
Ale má společnost se na mě pěkně blbě dívá.
Protože jsem žena
A tahle hostina
Je mi předurčena.
 
Jsem žena
Sedím na mechovém koberečku v divoké části lesa.
Roste tu tráva až po kolena a pampelišky se nebojí kvést.
Ve vzduchu je cítit bouřka a stromy tiše šumí.
A za mými zády v příšeří
Se ozývá vytí příšeří,
V porostu číhá záhadná bestie.
Zarostlá srstí a rozcuchaná,
Cítím z ní krev, mlíko a krev a ještě trochu krve.
V ruce mám jen klacek a olámaný pazourek,
Ale vím přesně, co s nimi dělat.
Mám chuť na syrovou večeři.
Kterou mi neuvaří společnost, kterou zabiju a naporcuju sama.
Jsem žena
A moje ženství
Je bestie zkrvavená.

pátek 28. listopadu 2025

Děcka jsou punkový

 
Děcka jsou punkový
Už se tak rodí
A díkybohu ne každý z toho vyroste.
Doufaj, že se máma nedoví
Že po hřišti v děravejch kalhotách chodí
Protože je kvůli odřenýmu koleni přece nevyhodí.
Vždyť dokud se to dá oblíct tak to nikomu neuškodí.
 
Děcka jsou punkový
Za tim si stojí
A díkybohu ne každý z toho vyroste.
Z potůčku u školy odpadky vyloví,
Ještě pořád věří v záchranu planety svojí.
Maj rády zvířátka a všechno co se s nima nějak pojí.
Ale lebky teda ne, těch se v tomhle věku ještě bojí.
 
Děcka jsou punkový
I ve chvílích klídku.
A díkybohu ne každý z toho vyroste.
To, co za kapesný nekoupí opravdový,
Si vyrobí vlastníma rukama doma v pokojíku
Z papíru vějíře a vlajky, z modelíny rekvizity na besídku.
Takže ne, punk neni mrtvej, jenom si teď dává šlofíka po obídku.

úterý 25. listopadu 2025

Básníkům

Nesnášim korporátní sračky.
Nesnášim sterilní poezii.
Největším umělcům, který jsem kdy znala, bylo sedmnáct, když napsali svoje největší díla,
Většina z nich byla o sexu, alkoholu nebo úplně o hovně.
A stejně toho řekli víc, než kdejakej čurák o kterym si přečtete v knihovně.
 
Nesnášim literární snoby.
Nesnášim lidi, co nedocení amatéra.
Největší umělci, který jsem kdy znala, psali svoje básničky do poznámek v mobilu,
Četli je každýmu, kdo je chtěl slyšet a občas i těm, kterým se nechtělo,
A dostali za ně většinou jen potlesk a pusinku na čelo.
 
Nesnášim generativní umělou inteligenci.
Nesnášim tvoření bez procesu.
Největší umělci, který jsem kdy znala, pátrali po správnejch slovech klidně hodiny,
Nejčastěji ve chvílích, kdy se měli radši učit, spát, nebo jíst.
Ale aspoň se to doprdele dalo reálně číst.
 
Nesnášim města bez básníků.
Nesnášim ulice bez inspirace.
Největší umělci, který jsem kdy znala se scházeli každej měsíc v Ústecký čajovně,
Největší umělci, který jsem kdy znala, lepili svoje básničky na sloupy po Brně.
Největší umělci, který jsem kdy znala vysedávali v Pražskejch anarcho-queer barech.
Nejspíš si na ně už nevzpomenou učebnice pro děti.
Ale já budu mít jejich jména a tváře navždy vytesané v paměti.