Stránky

sobota 28. března 2026

Trocha zapomenutého kreslení

Od začátku roku jsem měla čas trošku tvořit, a zároveň si uvědomit, že mám pořád ještě pár výtvorů, které jsem nezveřejnila na blog, ačkoliv by si to zasloužily. Rozhodla jsem se je tedy zase jednou hodit do nějakého pořádného článku a sdílet je i v tomto svém kyber-království. Se světem jsem většinu z nich sdílela už na Instagramu (odkaz na něj najdete v mojí Carrd v pravém meníčku, hned pod profilovkou :3).

 

Hermínka

Překvapilo mě, když jsem zjistila, že jsem tenhle obrázek ještě nezveřejnila. Nakreslila jsem ho už skoro tři roky zpátky - 5. 6. 2023. Tohle si pamatuju přesně, protože to bylo den před tím, než jsem musela nechat utratit svého králíčka Hermínku. Dělala jsem o tom na YouTube celé video (které si můžete pustit zde). Tohle byl rozlučkový kousek, který zůstává i po třech letech mezi mými oblíbenými.

 

Nostalgická OCčka

Už si vlastně ani nepamatuju, co mě inspirovalo k nakreslení těchhle dvou :D. Jsou to moje OC z doby, kdy mi bylo nějakých devět a já se hodně pohybovala ve fandomu MLP a taky Lvího krále. Nalevo vidíte poníka, který skončil se jménem Stellar Bright, i když to absolutně nedává smysl :P. Dnes bych ji asi překřtila aspoň na Stellar Shine nebo Stellar Twinkle. Je to dcera Twilight a Flashe, titulem princezna harmonie. Její design býval o dost víc do očí bijící, ale pro účely tohohle obrázku jsem se rozhodla ji upravit na trošku koukatelnější (a dle mého názoru o dost hezčí) verzi.

Napravo vidíte lvici jménem Maisha. Je to vlastně postava, se kterou ve svých TLK headcanonech nějak pracuju dodnes. Je to dcera Kiary a Kovua. Pokud si dobře pamatuju, tak bývala o něco červenější (inspirovaná některými designy Uru, které tou dobou poletovaly internetem), ale jinak zůstala víceméně stejná. Dětí Kovua a Kiary jsem svého času vytvořila mnohem víc, hrozně mě bavilo je designovat, ale Maisha (což je mimochodem svahilsky "život") se jediná udržela v nějaké formě dodnes.

Předvečer předvečera nového roku

Jako dítě jsem vždycky toužila po možnosti kreslit sebe a svoje kamarády, jak spolu trávíme čas a zároveň jsme zvířátka. Tenhle obrázek je kresba předčasné oslavy Silverstra v roce 2025, během které jsme zasvěcovali kamarádstvo do Pelíšků. Míšu - toho netopýra veprostřed pravděpodobně uvidíte i na některých budoucích kresbách, ale už to určitě nebude netopýr. Po zveřejnění téhle kresby vyjádřila přání býti raději panterem :D. No, aspoň to barvy srsti jsem se trefila :D.
 

Parasaurolophus

Moje láska k tomuhle dinosaurovi se probudila z několikaletého spánku poté, co o něm začalo mluvit jedno mé kamarádstvo. Netrvalo pak už dlouho a vznikla tahle kresba. Na Instagram přistála na valentýna minulého roku, což si myslím, že je velmi symbolické, protože pary jsou plné lásky. Nebo tak něco.

Micka a Para aneb Delta a její věrný oř

Tenhle obrázek (asi docela očividně) navazuje na ten předešlý. V době, kdy jsem ho kreslila, se v mojí hlavě totiž pomalu rodila myšlenka, že přidám pary jako pojízdné mazlíčky do fiktivního světa, na kterém už tak rok, možná rok a půl pracuji. Co z něj nakonec bude, to si pořádně nejsem jistá. Přemýšlela jsem, že by z toho mohl být fajnový TRPG svět, ale jak to nakonec dopadne, to je zatím ve hvězdách. Pokud do té doby zemské jádro nevybuchne a nezničí všechno živé na povrchu i pod ním, tak se možná jednou dozvíte víc.

Zároveň jsem docela pyšná na pozadí na téhle kresbě. Co si budeme, západů slunce nad letní loukou kreslím až příliš. Chtělo to prostě změnu scenerie. Dost jsem si pomohla fotkou z procházky, ale každopádně se to dle mého vyvedlo opravdu krásně.

Only you can save yourself
 
Mishu a Nessie jsem společně v nějaké scénce kreslila naposledy když jsem ještě používala Malování. A to je sakra dlouho. Pro tuhle myšlenku mi ale přišla jejich dynamika vhodná, takže jsem je použila. Během kreslení tohohle obrázku jsem procházela dost náročným obdobím a dost jsem bojovala právě i s myšlenkou, že jediný, kdo může člověka skutečně zachránit před emočními nástrahami světa, je on sám.
 
Jeden dávno zapomenutej sen

 Moje energie nějakým způsobem existovat na Brlohu popravdě každým rokem tak trochu umírá. Chvíli vypadalo, že se to spraví, protože jsem měla dostat příležitost hrát za něčí štěňátko, ale bohužel z toho nakonec sešlo. Tenhle obrázek je taková alternativní realita. Kdyby Feier neodešel ze smečky, kdyby ona nezískala jizvy od ohně. Jako jejich potomstvo jsem využila své hypopups designy z posledních pár roků. Dělají mi radost :).
 
Přísahám, že pořád tvořím. Přísahám, že žiju a dělám věci, píšu a kreslim a některé z těch věcí půjdou na blog, až se mi povede je dokončit. Mám teďka v hlavě pár dalších plánů na články, ale tak či onak se spousta mého tvoření přesunula z kyber-prostoru do skutečného světa. V určitých směrech je to rozhodně dobře, ale celkem mě mrzí, že jsem kvůli tomu začala poněkud zanedbávat blog. Vždycky to pro mě bude archiv mojí letité tvorby a myslím, že si zaslouží spatřit i to, čemu se věnuji teď. Inu, snad se toho brzy dočkáte :3. 

 

 

úterý 30. prosince 2025

Holím se jen pro ovečky

Holím se jen pro ovečky.
Abych jim ukázala solidaritu
Ve chvílích, kdy se lidem zachce vlny.
Protože v nahotě je nejistota a v nejistotě strach,
A solidarita je kromě cihel naší jedinou skutečnou zbraní.
Jednou nastane den, kdy žádná z nás nebude muset krvácet.
 
Holím se jen pro brouky.
Abych jim uvolnila cestu,
Když si to vesele ťapají po mém lýtku.
Protože nemít kam a kudy jít, to neni svoboda,
A svobodu nemá nikdo, dokud ji nemáme všichni.
Jednou nastane den, kdy bude mít každý volnou cestu. 

Půlroční

Už tak půl roku jsem s tebou nemluvila a zjišťuju, že svět se pod mejma nohama pořád točí,
A všechna ta beznaděj je pryč, jako bys ji po rozvodu měla v trvalý péči.
 Díky tý zalátaný díře v mym nitru se konečně nebojim samoty
Protože nejosamělejší jsem stejně byla, když jsi vedle mě ležela ty.
Vim, že odpouštět je božský, ale některejm lidem zatim nedokážu dopřát tuhle božskou sílu.
Naštěstí po světě choděj i lidi co se radši koukaj do mejch očí než do mobilu.
Zůstaly mi po tobě jenom první verše básní, který už nikdy nikdo nedopíše,
Protože chození v kruzích vždycky povede k tomu stejnýmu starýmu klišé.
Na nevyšlapaný cestě nemůže sice nikdy o ničem bejt jisto,
Ale třeba mě aspoň dovede na nějaký lepší místo.

neděle 30. listopadu 2025

Blues Dysforické Ženskosti

 Jsem žena
Sedím u dlouhého jídelního stolu na polstrované židli.
Látkový ubrus je vyšívaný nejrůznějšími tvary a barvami,
Na okně hoří vonná svíčka a všichni se skvěle baví.
A přímo tady pod nosem
Na stříbrným podnose
Na mě čeká hostina pečlivě připravená.
Upečená nad slabým ohněm,
Nakrájená na ty nejtenčí plátky,
Ozdobená bazalkou a okvětními lístky růží.
Na každé straně talíře je vyskládaná řada vidliček a nožů
A já netuším, jak se který používá.
Vlastně ani nemám chuť,
Ale má společnost se na mě pěkně blbě dívá.
Protože jsem žena
A tahle hostina
Je mi předurčena.
 
Jsem žena
Sedím na mechovém koberečku v divoké části lesa.
Roste tu tráva až po kolena a pampelišky se nebojí kvést.
Ve vzduchu je cítit bouřka a stromy tiše šumí.
A za mými zády v příšeří
Se ozývá vytí příšeří,
V porostu číhá záhadná bestie.
Zarostlá srstí a rozcuchaná,
Cítím z ní krev, mlíko a krev a ještě trochu krve.
V ruce mám jen klacek a olámaný pazourek,
Ale vím přesně, co s nimi dělat.
Mám chuť na syrovou večeři.
Kterou mi neuvaří společnost, kterou zabiju a naporcuju sama.
Jsem žena
A moje ženství
Je bestie zkrvavená.

pátek 28. listopadu 2025

Děcka jsou punkový

 
Děcka jsou punkový
Už se tak rodí
A díkybohu ne každý z toho vyroste.
Doufaj, že se máma nedoví
Že po hřišti v děravejch kalhotách chodí
Protože je kvůli odřenýmu koleni přece nevyhodí.
Vždyť dokud se to dá oblíct tak to nikomu neuškodí.
 
Děcka jsou punkový
Za tim si stojí
A díkybohu ne každý z toho vyroste.
Z potůčku u školy odpadky vyloví,
Ještě pořád věří v záchranu planety svojí.
Maj rády zvířátka a všechno co se s nima nějak pojí.
Ale lebky teda ne, těch se v tomhle věku ještě bojí.
 
Děcka jsou punkový
I ve chvílích klídku.
A díkybohu ne každý z toho vyroste.
To, co za kapesný nekoupí opravdový,
Si vyrobí vlastníma rukama doma v pokojíku
Z papíru vějíře a vlajky, z modelíny rekvizity na besídku.
Takže ne, punk neni mrtvej, jenom si teď dává šlofíka po obídku.

úterý 25. listopadu 2025

Básníkům

Nesnášim korporátní sračky.
Nesnášim sterilní poezii.
Největším umělcům, který jsem kdy znala, bylo sedmnáct, když napsali svoje největší díla,
Většina z nich byla o sexu, alkoholu nebo úplně o hovně.
A stejně toho řekli víc, než kdejakej čurák o kterym si přečtete v knihovně.
 
Nesnášim literární snoby.
Nesnášim lidi, co nedocení amatéra.
Největší umělci, který jsem kdy znala, psali svoje básničky do poznámek v mobilu,
Četli je každýmu, kdo je chtěl slyšet a občas i těm, kterým se nechtělo,
A dostali za ně většinou jen potlesk a pusinku na čelo.
 
Nesnášim generativní umělou inteligenci.
Nesnášim tvoření bez procesu.
Největší umělci, který jsem kdy znala, pátrali po správnejch slovech klidně hodiny,
Nejčastěji ve chvílích, kdy se měli radši učit, spát, nebo jíst.
Ale aspoň se to doprdele dalo reálně číst.
 
Nesnášim města bez básníků.
Nesnášim ulice bez inspirace.
Největší umělci, který jsem kdy znala se scházeli každej měsíc v Ústecký čajovně,
Největší umělci, který jsem kdy znala, lepili svoje básničky na sloupy po Brně.
Největší umělci, který jsem kdy znala vysedávali v Pražskejch anarcho-queer barech.
Nejspíš si na ně už nevzpomenou učebnice pro děti.
Ale já budu mít jejich jména a tváře navždy vytesané v paměti.

pondělí 10. listopadu 2025

ArtFight 2025

Tentokrát jsem si se zveřejněním svých ArtFightových výtvorů dala dost na čas. Jakože dost. Vlastně ani nevím, proč mi to tak trvalo, na Instagram jsem je hodila docela rychle. Ale konečně je to tady - s tříměsíčním zpožděním konečně sdílím své výtvory z letošního ArtFightu! Letos mám na kontě devět výtvorů, což je myslím nový rekord. Zároveň se mi povedlo splnit snad všechny takové droboučké cíle, které jsem si pro letošní ArtFight vytyčila, takže jsem na sebe docela pyšná. 

Nap in the hayloft
Najít postavu vhodnou na rozjezd mi tentokrát docela trvalo. Chvíli jsem přemýšlela, že začnu další postavou od Colorful Cosmo, ale prostě mi to nešlo. Wallerick je postava Mephestapis (kterou už možná znáte jako majitelků pár postav na Brlohu, které jsem taky kdysi kreslila) a promluvil ke mně jeho fascinující design, takže jsem se nakonec rozhodla jako svůj první útok nakreslit jeho.
 
They’re girlfriends, your honor
Tess je první z mnoha lidí z letošního AF, které jsem objevila skrze své pátrání po makerovi fursuitu. Tess konkrétně má úplně úžasný design fursony, takže bylo samozřejmostí, že ho zpracuju během AF a že si dám sakra záležet. Jako pomstu jsem dostala úplně úžasnou kresbu svojí sony, kterou jsem okamžitě začala používat na ToyHouse a pár dalších místech, protože je prostě skvělá :D. (Mimochodem - zmínila jsem už, že jsem sehnala kódík na ToyHouse? :3 Thanks Shoon!)
 
Noodle-shark cuddles
 Vilém je designově úžasná postava. Miluju jeho barvy, miluju koncept můřího žraloka. Připomíná mi jednu přízi, ze které jsem si nedávno háčkovala čepičku. Přišla jsem na něj přes Flower Fur Studios, od které jsem si chvíli chtěla nechat udělat fursuit (právě jako má Vilém). Bohužel jsem se následně v komentářích dozvěděla, že ten plyšový žraloček není takhle velký, takže tento obrázek není kanonicky přesný. 
 
Floating through space
Každý rok během AF ráda zpracovávám nějaké výzvy. Útoky, které nejsou vyloženě jenom obrázky, ale je na nich něco výjimečného. Letos jsem to chtěla mít co nejrůznorodější, i když jsem si nebyla jistá, že to stihnu. Tenhle kousek je první z mých challenge výtvorů - jednoduchá animace. Tohle je zároveň poprvé, co mám možnost tenhle gifík postnout v celé jeho kráse. AF mě ho přinutil zkompressovat. Instagram mu ani nenechal pohyb. Ještě, že mám ten blog :D.
Jinak Nebulu jakožto postavu jsem si vybrala, protože prostě zbožňuju tyhle kentaurovité postavy. Konec konců proto jsem dělala redesign svojí fursony (který se myslím ještě na blogu ani neobjevil).
 
The Pumble
Další malá challenge, tentokrát o něco méně zajímavá. Chtěla jsem zpracovat útok, ve kterém zahrnu alespoň pět postav. Tibas (Tiby? Tibové?) jsou zároveň můj oblíbený fiktivní furríkovský zvířecí druh, takže jsem si je ukládala, že je jednoho dne nakreslím a nakonec jsem je zahrnula všechny do jednoho útoku. (A také zábavný fakt - jeden z těchle fešáků patří Adezu, kterou možná znáte jako PokariRoo, kterou jsem hodně sledovala když jsem uvažovala o svém budoucím fursuitu.) 
 
Bay-bees!
Jsem na tenhle kousek docela pyšná, ale popravdě k němu nemám moc co říct. Jsou to dvě postavy, které mi přišly roztomilé, mají podobnou estetiku a jejich barvy k sobě hezky jdou. :>
 
Hahari
Tohle je poslední z mých letošních challenge výtvorů. Chtěla jsem zase vytvořit něco z modelovací hmoty. Zároveň se mi dost líbí, jak jsem na tomhle fešákovi vytvarovala zadní nožky a parohy, myslím, že v těchhle ohledech jsem se zlepšila od té doby, co jsem během AF modelovala posledně.
 
Spooky Scary Skeleton
Tomuhle človíčkovi jsem dlužila pomstu za loňský útok a nemohla jsem odolat kostlivcové postavě. Kreslení tohohle fešáka jsem si dost užila, příští rok možná zpracuju i nějaké jeho příbuzné.
 
On Cloud Nine
 Já vůbec nevím, jak to s těmi LPS postavami funguje. Komu dát design credit, když je dávám na profil :D. Každopádně jsem si chtěla alespoň jednoho petshopáka letos zkusit nakreslit a Kismet je pohlednicková perská kočička, která má moc hezké barvy. Trochu přemýšlím, že si ji přidám do wishlistu... :D
 
Letošní ArtFight byl all-in-all vcelku úspěšný (i když muj tým prohrál :P). Škoda jen, že jsem jeho výsledky nezveřejnila včas :P. Pokud budu mít dostatek času příští rok, tak bych si moc ráda zkusila zase vytyčit nějaké tvůrčí cíle. Animovaný útok, skupinový útok, fyzická figurka, to se mi všechno povedlo letos a budu doufat, že je zvládnu i příští rok. Ale ráda bych si třeba ráda zkusila i něco s textilem. V posledním půl roce mě docela chytlo háčkování, mohla bych někomu uháčkovat jeho fursonu, nebo ji ušít, pokud k Vánocům dostanu ten nový šicí stroj. Ale to vše je zatím ještě ve hvězdách :3.