(Ne)můžu tomu uvěřit aneb Wayback Machine zase dělá věci

Tak jsem zase udělala věc :D. A Wayback Machine taky. Vlastně ani nevím, jak na to vůbec došlo, myslím, že jsem hledala něco ve Výžbleptech. A našla jsem zase jednou odkaz na Wayback Machine archiv svého starého blogu. Ne toho, co mám teď, který čtete, ale toho ještě na Blogu.cz. (Mimochodem pořád jsem se nerozhodla, jak se cítím ohledně toho, že cizí lidi občas archivují můj blog :D. Na jednu stranu jsem ráda, protože občas to zpomenu udělat a kdyby náhodou můj blog zmizel z těch internetů, tak tam bude aspoň něco. Na druhou stranu mi přijde zvláštní, že lidi o tomhle blogu skutečně vědí a ke všemu mají potřebu ho archivovat :D.)

Každopádně jsem trochu experimentovala a snažila se zjistit, jestli nema WM náhodou v archivu i nějaké další stránky mého starého blogu, kromě té úvodní. Chvíli jsem se v tom hrabala a zjistila jsem, že má! :D Dokonce vlastně skoro všechny. Využila jsem WM funkci vyhledávání v archivu podle předpony URL a povedlo se mi dohledat většinu starých záležitostí. Nejdřív mě to troošičku vyděsilo (opět - někdo věděl o mém blogu a přišel mu dostatečně důležitý na to, aby ho zarchivoval), ale pak jsem se koukla na datum archivace a došlo mi, že to všechno opět udělal Blog.cz automaticky těsně před tím, než se sprovodil z povrchu zemského.

Mezi nalezenými URL tedy byla většina stránek a článků, které na blogu byly, když byl smazán. Co mě ale překvapilo je to, že tam jsou dokonce i archivy článků, které tou dobou byly smazané. Rve mi srdce, že ve skutečnosti nejsou funkční :´(. V podstatě ta stránka má svůj archiv na WM, nejspíš protože smazané články byly na Blog.cz dostupné v koši, dokud je člověk neodstranil permanentně, takže jejich stránka pořád někde existovala (pokud ten článek někdy byl veřejný), akorát se v archivu zobrazuje jako nedostupná. Co mi tohle ale poskytuje je rok a měsíc zveřejnění daného článku, takže to umožňuje dát dohromady časovou linii vývoje.

Tohle je třeba jeden z důležitejších článků, u kterých se dochovalo jen jméno a datum. Misha - klisna se lvím ocasem byl článek, ve kterém jsem svému tehdy novému blogu poprvé představila Mishu - svojí tehdejší sonu, která se dodnes na blogu pohybuje. Ten článek byl pryč už celkem dlouho a asi jsem ho smazala, protože mi přišel hloupý, ale teď je to důležitý ukazatel Mishiných počátků. Bez tohoto článku je totiž výrazně narušená její linie vývoje, protože v dalším článku se její podoba objevila až o celý rok později! V tomhle půvdoním článku jsem nicméně na několika řádcích básnila jenom o fialové barvě, byla tam historicky první (špatná) kresba Mishy v Malování a to je asi tak všechno, co si pamatuju :D.  Zároveň mi název toho článku rovnou říká, že Misha měla od začátku lví ocas, čímž jsem si nebyla úplně jistá. Měla jsem pocit, že jsem ji zcela prvotně udělala s obyčejným koňským (ale byl plán od začátku lví ocásek a křídla přidat a pak předstírat, že mě to napadlo až později, to si pamatuju :D).

Kromě Mishy jsou tam "zarchivované" i články z rubriky Telepatie. Tak úplně nevím, jestli se vůbec obtěžovat s vysvětlováním, co to bylo. Je to celkem zajímavý střípek historie starého blogu a i mého dětství, ale možná si to nechám na jindy. Každopádně jsem si oživila vzpomínky na všechny ty neviditelné tvorečky, se kterými jsme si tehdy s kamarádkami myslely že komunikujeme. (A co já vím, třeba jsme vážně komunikovaly. :P)

Strašně ráda bych se do některých těch smazaných článků dobyla, ale je mi jasné, že to nebude tak snadné, dost možná to nebude vůbec proveditelné. Co dáte na internet, to tam zůstane navždy, pokud to není něco, co byste náhodou někdy mohli chtít dostat zpátky :´D.

Je mi jasné, že tenhle článek bude ze všech lidí nejvíc zajímat mě samotnou, ale myslím, že v tomhle bodě je to už pravda pro celý blog. Když už si tu tak mluvím do zdi, aspoň si tu zarchivuju archiv, který vlastně ani nic nearchivuje :D.

Rok zvykání si na Blogger

27. červen značí přesně rok od mého blogového stěhování. Celý rok jsem měla možnost zjišťovat, jak Blogger funguje a učit se s ním zacházet. A tak jsem se rozhodla, že podobně, jako před pár lety s Wattpadem, obě platformy porovnám. 

Zpočátku mi Blog.cz hodně chyběl. Dělání rubrik pro mě byla španělská vesnice a práce s designem taky chvíli zabrala.

Ale když se koukám na Blog.cz zpětně, vlastně ani nevím, co mě tam tak dlouho drželo. Pořád na něj mám velmi nostalgické vzpomínky, ale Blogger nabízí možnosti, o kterých by se mi na Blog.cz ani nesnilo. Jako třeba vkládání prezentací, dokumentů a spousty dalších souborů pomocí HTML kódu. To Blog.cz neuměl.

Další věc, co se mi na Bloggeru líbí, je vkládání fotek a videí. Můžu je nahrát rovnou z počítače. Žádná galerie není potřeba a videa ani nemusí být dostupná na YouTube (i když většina z těch, co sem dávám, stejně je :D). Aah, krása.

Něco, co se mi líbilo na Blog.cz, byl přístup ke smazaným příspěvkům. Občas jsem si tak prohlížela staré smazané články a občas se rozhodla něco obnovit. Tady je smazání každého článku ekvivalent hození do propasti, ze které už nikdy nic nevyjde. Myslím, že už jsem někde psala, že je mi teď zpětně trochu líto, že jsem si ty smazané články nikam neuložila. No nevadí :D.

Hrozně se mi líbí možnosti designu na Bloggeru. Na začátku jsem s tím hodně bojovala, moc jsem si s tím nehrála a moc to neupravovala. Vím, že spousta lidí, co se přesouvala z Blogu.cz s designem měla potíže, ale teď když jsem si na to zvykla, baví mě s tím pracovat. Líbí se mi, že můžu používat tolik jiných rozložení. Začalo mě to najednou hrozně bavit a teď mám několik designů, které ani nevím, jestli vůbec někdy použiju :D. Jen se mi zdá trochu škoda, že Blogger nemá komunitu autorů šablon, narozdíl třeba od Tumblr, přijde mi, že by to chtělo trochu oživit.

Rubriky jsou hodně rozdílné od toho jak je měl Blog.cz. Tam jste prostě na začátku článku zaškrtli do jaké rubriky chcete článek dát. Každý článek mohl být jen v jedné rubrice a pokud jste měli podrubriky, tak jste se mohli jedině modlit, že si toho vaši čtenáři pod tou obrovskou rušivou reklamou všimnou. Na Bloggeru je několik způsobů, jak rubriky udělat. Já osobně používám štítky, ale tak, že dávám do seznamu stránek odkazy, nezobrazuji štítky samotné. To je hlavě proto, že mám několik štítků, které slouží pro organizaci mně, nikoliv čtenářům a akorát by se mi tam motaly.

Když už jsme u toho - štítky mi hodně usnadnily hledání v článcích. Mám přehled třeba o tom, kolik kapitolovek a fanfikcí mám rozepsáno a kolik už je dokončeno, protože k tomu používám štítky. Mám přehled kolik jsem ke kterému fandomu napsala fanfikcí a taky mám pojištěno, že pokud by nějak blbly rozcestníky, podle štítku se pořád moje kapitolové výtvory dají najít.

Už jsem taky okrajově zmínila reklamy. Blog.cz jich byl plný. Nešlo se jich zbavit, byly otravné a odváděly pozornost čtenáře. A majitel blogu z nich neměl ani korunu. Navíc jich pořád přibývalo (a zakrývaly mi můj stylový design kreslený v Malování >:C). To se mi na Bloggeru líbí - nejsou tu reklamy, pokud si je sem sama nedám. Nevím, jak to s nimi přesně funguje, protože jsem je sem nikdy dát nezkoušela, ale podobně jako na Youtube bych z nich něco měla i já, kdyby tu byly.

Taky můžu jít a zálohovat blog. Můžu si stáhnout všechny články včetně komentářů a nahrát je na jiný blog. Můžu je dát do konvertoru a přenést na jinou platformu, kdyby bylo potřeba. Opět - na Blogu.cz taková možnost nebyla. Mohla jsem si jen všechny články zkopírovat a... doufat.

Tohle všechno bylo nejspíš způsobeno tím, že Blogu.cz se v jeho posledních letech nikdo z majitelů příliš nevěnoval a nikdo se neobtěžoval přidat funkce, které konkurence nabízela. Většině uživatelů stačilo to, co měli, ale třeba v mém případě to bylo hlavně poto, že jsem vůbec nevěděla, jak na tom jiné platformy vlastně jsou.

Přemýšlím, že bych udělala na Youtube nějaké video, které by detailně shrnulo nějakou historii Blogu.cz. Pořád o něm něco píšu, pořád na něj vzpomínám, tak třeba bych to všechno mohla nějak shrnout a nemuset furt něco přidávat sem :D. No, to ještě uvidím.

Mimochodem, věděli jste, že všechny blogy, co byly aktivní když rušili Blog.cz jsou zarchivované na Wayback Machine? No schválně si zkuste najít ten svůj. Pro zajímavost, ten můj je tady. Štve mě, že jsem o té stránce tehdy ještě nevěděla a nearchivovala v průběhu let i tamten blog :P. No nevadí, tenhle archivuji jednak tam a jednak ve svých tajných složkách, abych nezapomněla na to, jak t tady kdy vypadalo.

Poklady ze starých webů

Nevím, jestli tohle patří zrovna do Mých myšlenek, ale lepší rubrika se na to nenašla :D.

Ve svém rozlučkovém článku na svém původním blogu jsem psala o svých starých webech. Všechno všechno - můj tehdejší hlavní web, jsem bohužel po založení blogu úplně smazala, což je ovšem neskutečná škoda. Nicméně dva weby stále fungují - Na procházce a Tajemná komnata. Napadlo mě, že bych se s vámi podělila o pár objevů.

Upřímně mě neskutečně překvapilo, že Webnode můj účet nesmazalo. Nebyla jsem tam bezmála pět let a jejich platforma se neskutečně posunula. Nicméně mé dva weby tam byly stále, přesně takové, jaké jsem je nechala... Naprosto příšerné. Web Na procházce byl můj a kamarádčin (ale hlavní adminkou jsem byla já :D). Dávaly jsme tam fotky přírody focené na (většinou moji) starou tlačítkovou Nokii. Většina z nich není ani pořádně zaostřená. Pravou perlou je však toto: 

Až mě zarazilo, že svou poslední návštěvu zde jsem měla 1. května 2015. Jenom tři měsíce před založením mého blogu. To bylo překvapení, protože jsem si myslela, že jsem se na své staré weby vykašlala už dlouho předtím.

Druhý web je ještě starší - Tajemná komnata. V roce 2013 hodně letěla hra Howrse, na kterou se občas podívám s novým účtem, protože ten můj původní už smazali. Ale tehdy se zakládaly Howrse kluby a i já se činila. Stránka Tajemná komnata se věnovala LPS klubu. Je tam nespočet gramatických chyb a drtivá většina z toho je takové malé smetišťátko. Ale i uprostřed něj jsem našla poklady. Ti, co mě čtou už hodně dlouho, nebo někdy v blízké době navštívili můj Wattpad, vědí, že asi mým nejdelším projektem zatím byla Jednorožčí podkova. A Tajemná komnata, jakožto smetiště, kam nikdo nechodí, se stala místem pro moje koncepty postav. v současnosti jsou tam jenom tři a většina se změnila, ale i tak si myslím, že je to skvělý náhled na moje tehdejší plány.

Nusu měla původně být dcera Hoji a Haraky. Tohoto konceptu jsem se nakonec docela držela, Gris - ta skutečná dcera Hoji a Haraky, vypadá skoro stejně, takže jediná významná změna bylo jméno.

Tohle měli původně být synové Matiti a Majiry (ti se dnes jmenují Mapacha a Tatu). Upřímně nápad, že jeden z nich je jednorožec a druhý pegas, se mi líbí, ale nakonec se tak nestalo. Vím, kam jsem mířila tou barvou hřív (nejsou to plně letní koně, takže nemají přechod z jedné barvy do druhé, jenom odstíny), ale tak, jak jsou teď, se mi zdají hezčí a barevnější. A tady na tom obrázku jim dokonce chybí sluníčka na boku.

A jako poslední jsou děti Shoti a Barafua. Filon má akorát tmavší hřívu a jmenuje se Kio, Bora zůstala úplně stejná. Tedy až na tu hvězdičku pod okem, ze které je vločka. Opět - nejsou to úplně zimní koně, takže jejich vločka neměla být vločka ale jenom hvězdička. To jsem ale u psaní epilogu změnila a je to vločka. A Bonu, která měla být dvojče Bory, jsem nakonec smazala úplně.

Opravdu mě štve, že Všechno všechno jsem smazala. Tam byly hromady pokladů, například fanfikce a Matthewovi, synovi Kovua a Kiary a příběhy o tom, jak se seznámili Uru a Ahadi, jak Scar získal svou jizvu apod., všechny v české i anglické verzi, kterou jsem získala tím, že jsem celý příběh prohnala Google překladačem. Je dokonce možné, že se tam objevily některé moje staré komiksy, kreslené na papír tím nejošklivějším stylem, jaký si dovedete představit (existuje velmi malá, ne však nulová šance, že je ještě někde mám). Kromě toho tam taky byly obrázky a články o mém Pouovi a Petshopcích (staré dobré časy :D).

Jsem ráda, že články na blogu mažu jen zřídkakdy. Takhle se můžu hezky pěkně vrátit v čase a vzpomínat.

Blog vs. Wattpad

Hodně, hodně, HODNĚ dlouho jsem přemýšlela, jestli tenhle článek napsat. A nakonec jsem došla k závěru, že vzhledem k tomu, že v rubrice Moje myšlenky byl naposledy nový článek někdy před třema rokama, tak by možná tohle stálo za to.

Jak někteří víte a někteří můžete vidět, blog mám už tři a půl roku a za tu dobu jsem zveřejnila velkou spoustu příběhů a jiných věcí. Ale kdybych nedostala doporučení k založení blogu od jistého někoho, tak bych dost možná dnes nepsala na blog, ale na Wattpad. V době, kdy jsem si blog založila, jsem ještě nevěděla, že něco, jako Wattpad existuje. A když jsem se to později dozvěděla, napadlo mě, že bych si tam mohla založit účet a dávat tam věci, které mi přišly pro blog moc... divné. Protože na Wattpadu by mě uklidňovalo vědomí, že tam jsou k nalezení i mnohem horší věcí. Nicméně jsem tenhle nápad zavrhla, protože mi připadalo divný, že kdyby moji čtenáři na blogu věděli o mém Wattpadu a obráceně, tak by nemělo smysl mít dvě místa kam dávat příběhy. A zase kdyby o sobě nevěděli, tak by se mi o tom těžko mlčelo.

Nicméně nedávno se mi v hlavě zrodila myšlenka, že bych zkusila porovnat blog a Wattpad. Jenže pak se zde objevil problém - blog znám jako autorka i jako čtenářka, Wattpad jsem znala jen z pohledu čtenáře. Jako autor jsem tam nikdy nebyla. A to byl problém, pokud jsem je chtěla porovnávat z obou pohledů. Takže co jsem udělala? Ano, správně. Založila jsem si Wattpad.

Budu k vám upřímná, byla jsem děsně nervózní, když jsem psala "Něco o mně". Bylo mi to prostě takový divný :D. Nicméně po pár minutách, co jsem zkoumala, jak se nastavuje profilovka a pozadí jsem chtěla přidat příběh. Nechtělo se mi psát nic nového, protože to by zabralo moc dlouho, takže jsem tam hodila Jednorožčí podkovu (první díl) a doufala, že to bude pro začátek stačit.

A nyní konečně to porovnávání. Jak se liší Wattpad od blogu?

Začněme od začátku - zložením blogu/účtu. V tomto směru je mi jednoznačně sympatičtější blog a to z jednoho prostého důvodu. Já nerada dávám na internet svoje osobní údaje. A blog vás k tomu nenutí. Své jméno, věk, bydliště a podobné věci uvést můžete, ale nemusíte. Ani nemusíte mít pseudonym, pokud nechcete (ale bez vás pak nemají čtenáři jak oslovovat). Wattpad ovšem takový není. Když jsem se registrovala, sice po mě nechtěli žádnou spoustu informací, ale datum narození a pohlaví ano. Chápu, že to tak mají kvůli tomu, že na Wattpadu jsou i příběhy nevhodné pro děti, jen radši zůstává tak utajená, jak jen můžu.

A nyní samotné psaní. Tady se sítě velmi liší. Na blogu prostě kliknete na "Nový článek", vyplníte okýnka a píšete. A můžete psát v závěru cokoliv. Tohle je příběhový blog, ale je spousta jiných druhů blogů. Jsou blogy, kde lidé sdílí své zážitky a myšlenky, jsou blogy, kde lidé píší o kniháh, co četli. Najdou se blogy o líčení i vaření a mohla bych pokračovat. Wattpad má jen ty příběhy. A myslím, že to není špatné, rozmanité to tam je dost.

Na Wattpadu nejdou psát jednodílné příběhy, což je jedna z věcí, co se mi moc nelíbí. Musíte nejdřív začít knihu a do té potom dopisovat části. Respektive takhle, můžete tam mít jednodílný příběh, ale vypadá to divně, většina autorů dává jednodílné příběhy všechny do jedné knihy.

Líbí se mi, že u Wattpadu si můžete ke knize nastavit obrázek, ale už je trochu horší, že musí mít určitou velikost, aby tam šel dát. Blog to samozřejmě umí taky, ale trochu jinak.

Wattpad mi ale přijde fajn v tom, že vám o daném díle řekne víc věcí, než blog. To je teda asi hlavně kvůli tomu, že blog není jen na příběhy, každopádně Wattpad vám napíše, kolik lidí už si ho přečetlo (blog vám to ukáže maximálně pokud ten výtvor byl mezi nejčtenějšími články předešlý den), kolika lidem se líbí a tak. Co mě ale trošku štve je to, že vám to nenapíše, kdy byla která část napsána, ukáže vám to jen datum poslední aktualizace.

Další, co se mi na Wattpadu líbí, jsou sledující. Protože u blogu nemám žádnou cestu, jak se dozvědět, kolik lidí mě čte pravidelně. Na Wattpadu se to dá jakž takž poznat podle sledujících (ale samozřejmě, ne všichni sledující čtou pravidelně a ne všichni, co čtou pravidelně, vás sledují).

Wattpad funguje obecně víc jako sociální síť, kde můžete psát svým čtenářům a oblíbeným autorům zprávy, zatímco blog je spíše stránka, pomocí které získáte svou vlastní stránku, když to řeknu takhle blbě :P.

Nebudu tady rozebírat komunitu blogu ani Wattpadu protože v tom se moc neorientuju (většina blogů, které čtu jsou už roky neaktivní). Nicméně řeknu to, že lidi většinou Wattpad znají jako místo, kde se zvrhlé faninky youtuberů mají možnost vyřádit. A není to úplně špatně. Ale na Wattpadu je i spousta hezkých příběhů (dokonce i některé shippovací fanfikce jsou normální!), jen je člověk musí trochu hledat.

A jsme na konci mého průzkumu. Já osobně preferuji blog z výše uvedených i mnoha jiných důvodů. Už jsem si tady tak nějak zvykla a získala si aspoň nějaké čtenáře. Pokud máte s Wattpadem více zkušeností (já na něm před psaním tohohle článku byla jen pár hodin) a všimli jste si, že jsem něco napsala špatně, nebojte se mě opravit v komentářích. Totéž platí i pro ty více zkušené s blogem.

Děkuji za přečtení, ahoj! (Páni, kdy jsem se naposledy na konci článku loučila?)