Drapple - Kapitola 8.

Utekly dva týdny od Dracova návratu do Bradavic. I za tak krátkou dobu stihl s Harrym zažít spoustu věcí. Měli romantickou schůzku v Prasinkách (u Tří košťat), vydali se na výpravu do bradavické kuchyně (ze které toho dne záhadně zmizely dva vanilkové koláče) a když Malfoy úspěšně uvařil nápoj lásky, příjemně ho překvapilo, že voněl po jablkách. I Harrymu se to líbilo.

Jednoho rána, před hodinou jasnovidectví, si Draco položil Harryho na malý stolek a vybalil si svačinu. Když se však otočil, Harry byl pryč. Malfoy se zděsil. Jeho šok ještě vzrostl, když zaslechl křupání jablka. A pak to uviděl.

Harry Potter se právě s chutí zakousnul do Harryho, do Dracova Harryho. "POTTERE!" vyjekl Malfoy. Harry se k němu otoči, ale dál žvýkal jablko. Draco zavrčel se slzami v očích. "To je moje jablko!"

"Ježiš, promiň! Já si je spletl. Tak si vezmi to moje."

"DĚLÁŠ SI LEGRACI?!"

Harry se zmateně zamračil na Malfoye, který pokračoval v povyku. "Tys ho zabil! Zabil jsi mou druhou životní lásku! Mého Harryho! Byl dokonalý! Já ho MILOVAL, Pottere!"

Věnoval mu zlostný pohled do očí a pak mu to došlo. Došlo mu, co mu barva jeho jablka tolik připomínala. Byly to Harryho oči.

KONEC

Drapple - Kapitola 7.

Draco byl v kupé sám. Crabbe a Goyle někam zmizeli. Ale jemu to nevadilo.

Z vedlejšího kupé se ozývala píseň Jede jede mašinka a on dupal do rytmu. Jablko od tety Bellatrix držel v levé ruce. Už asi půl hodiny přemýšlel nad jménem pro svého nového miláčka. Chtěl dál používat jméno Zbyďa, ale zjistil, že k tomuhle to prostě nesedí. Zkoušel různá jména, ale prostě mu to nesedlo. "Zatraceně!" zavrčel. To jablko bylo nádhérné, dokonalé, dokonalejší než Zbynďa. Takže by měl dostat i dokonalejší jméno. Draco se hluboce zamyslel. Najednou z uličky zaslechl volání: "Harry! Harry, kde jsi, doháje?"

A bylo jasno. "Harry." Ano. Znělo to dokonale. Výborně se to k tomu jablku hodilo. A vůbec mu nevadilo, že ono jeho vysněné ovoce bude mít stejné jméno, jako ten zatracený Potter. Jeho Harry byl lepší.

Vlak zastavil v Prasinkách. Draco v mžiku vystoupil a vyrazil do hradu. Harryho držel pevně v ruce. Měl nyní novou lásku a novou chuť do života. Už se nemohl dočkat, až zase zažije něco úžasného.

(Omlouvám se, že tahle kapitola je krátká, nemám omluvu, prostě je.)

Drapple - Kapitola 6.

Velice se omlouvám za svou neaktivitu, ale konec školního roku is haaard.

Přišel Štědrý den. Na návštěvu přijela i Dracova tetička Bellatrix, ale jemu to nijak nepomohlo, stále byl smutný kvůli Zbynďovi. Nemohl si přestat představovat, jaké by to bylo, kdyby tam byl Zbynďa s nimi. Bylo mu smutno.

Blížil se večer. Draco si sedl k vánočnímu stromku a pořád truchlil. Ani si nevšiml, že se k němu přidala Bella. Měla v ruce překrásné zářivé zelené jablko. Dracovi připomnělo Zbynďu. Ale bylo na něm něco jiného. Draco nemohl přijít na to, o co šlo, ale ta barva - tmavší, než zbynďova, a sytější - mu něco připomínala, něco jiného, než jen Zbynďu. "Teto," hlesl, "dala bys mi to jablko?" Bellatrix na něj vážně pohlédla. "Tvá matka mi zakázala ti dávat jablka."

"Řekla ti o Zbynďovi?"

"Všechno."

Draco ztichnul. "Miloval jsem ho, teto. Nikdo to nechápe. Když jsem byl s ním, byl jsem šťastný. Dokonce víc, než s Josífkem. No, aspoň jsem ho nemusel sníst."

Bellatrix se podívala na jablko ve své ruce a pak vstala. "Dobrou noc," zamumlala a odešla.

Druhý den ráno Draca vzbudil jeho otec. "Draco, vstávej a pojď si rozbalit dárky." Draco se musel hodně překonat, aby vůbec vylezl z postele, ale nakonec se dobelhal do obýváku. Narcissa se na něj usmála. "Tak pojď sem, pojď!"

Draco dostal spoustu skvělých dárků. Nový dres na famfrpál, pár knih a spoustu dalšího. Ale pořád nebyl šťastný. Prostě se přes Zbynďu nemohl přenést.

Přišel den odjezdu. Draco neměl odvahu to přiznat, ale těšil se zpět do Bradavic. Poslouchat hádky o šampónu už ho nebavilo.

Už se rozloučil s rodiči na nástupišti 9 3/4, když se k němu přitočila teta Bellatrix. Odvedla ho kousek stranou a tiše zašeptala: "Něco pro tebe mám." S těmi slovy sáhla do kapsy a to, co z ní vytáhla, Draca naplnilo neskutečným štěstím. Bylo to ono zelené jablko, které měla u sebe toho večera u stromečku.

Draco ještě chvíli žasnul nad slupkou toho jablka, která měla tu nejkrásnější barvu, tak povědomou, i když netušil odkud. Pak si jablko vzal a schoval ho do kapsy. "Dávej na něj pozor"" mrkla na něj Bellatrix. Draco poděkoval a pak s neskutečnou radostí nastoupil do vlaku.