Třeták aneb Jsem tak trochu hnidopich

Vývoj Třeťáku jsem bedlivě sledovala ještě před tím, než vůbec vyšel. Ačkoliv jsem tehdy neměla prostředky přispět, přesto jsem doufala, že se povede ho nakonec vydat. Ale po tom, co vyšel, mi trvalo pár měsíců si ho koupit a dalších pár ho vůbec začít číst. To nebyla chyba knížky samotné. To jen já vypadla ze svého věčného zvyku, to jen já nechala svoji lásku ke knihám vyblednout.

A přesto, když jsem ho konečně otevřela... nemohla jsem si pomoct. Střídání spisovných a nespisovných koncovek v prvních kapitolách mi čtení výrazně komplikovalo a vytrhávalo to z děje. Mezi slovy často chyběly mezery, obecně byla knížka plná překlepů, těžko říct, jestli to je chyba tisku nebo selhání editorů a beta-čtenářů. Vlastně si nejsem tak úplně jistá, že nějací vůbec byli.

Přiznám se, že i z hlediska děje a slovní zásoby ve mně knížka chvílemi evokovala Wattpad příběh. Což není nutně špatná věc, ale kdo četl pár LGBT Wattpad příběhů... dost možná si dokáže představit, o čem vlastně mluvím.

On ten děj je (hlavně ke konci) celý poměrně rozteklý. Za svoji nejoblíbenější část považuji úsek, kdy se Erika a Míša kamarádí, který bohužel není dlouhý. O to víc mi přijde konec knížky uspěchaný a nevysloužený. Přijde mi, že pouze minimální část jejich vztahu nám byla skutečně ukázaná a tak se mi zdá jejich vstup do romantické sféry příliš rychlý. Aféra s nahými fotkami Eriky je celá tak trochu zametená pod koberec. Objeví se, nic vážného z toho pro nikoho ze zúčastněných neplyne a prostě zmizí. Samozřejmě měla sloužit hlavně k edukativním účelům v oblasti kyberbezpečnosti, ale v momentě, kdy se situace neřešila s učiteli, policií ani nikým jiným, kdy tahle větev příběhu neměla skoro žádné následky, to tak trochu ztrácí na efektivitě.

Z hlediska slovní zásoby mi často haprovalo výše zmíněné střídání spisovných a nespisovných výrazů za sebou ve větě, ale to jsem s odstupem času ochotná odpustit, protože moje deníky čas od času trápí ten stejný problém, takže to je spíš boj mezi zvykem psát spisovně a touhou napodobit jazyk náctiletých. Volba slov byla ale taky místy celkem zvláštní, našly se případy, kdy jedna z postav použila slova jako "zvencnout" a "kurva" ve stejné větě. Což se mi zdá jako celkem drastická změna slovníku v rámci pár slov. Tohle je jen jeden z několika případů.

A přesto nechci zakončit tenhle článek tím, že Třeťák je špatná kniha. Protože si to nemyslím. Příběhy jako je Třeťák potřebují být vyprávěny a z recenzí, které jsem četla, pomohl zrovna tenhle spoustu lidí dovzdělat v otázce trans životů. Což si myslím, že je bez ohledu na překlepy a zvláštní slovní zásobu úžasný výsledek a česká literatura potřebuje podobných příběhů víc. Proto si nemyslím, že Třeťák je špatná kniha. Spíš je tak nějak nedopečená. Ale je to další krok vpřed k inkluzivnější české literatuře a to je něco, co já dokážu ocenit vždy.

Předělání sony, ale tentokrát úplně

Vím, že v posledním roce je spousta příspěvků v téhle rubrice jenom o tom jaké změny jsem udělala na Ne, ale já jsem tvořivý člověk. A když už mě má nějaká postava reprezentovat, měla by taky vypadat podle mých představ, což se prostě postupem času mění.

Prostě a jednoduše jsem si uvědomila že design Ne je... tak trochu nudný. A tohle není poprvé co jsem k něčemu takovému došla, Ne měla modrou hřívu a tři ocásky čistě protože zlatá hříva a jeden ocásek se mi zdály nudné. No, skončila jsem zakaranténovaná s covidem a v touze se nějak zabavit jsem se hodně nořila do minulosti a rozjímala nad "první generací blogu", to znamená tou na blog.cz. Kde pochopitelně byla ještě první generace maskotů.

Zároveň jsem zase a opět objevila videa o Impressive Title a Feral Heart (pokud vás to někoho zajímá, můžete se na ně kouknout tady a tady), což mě vedlo k zamyšlení nad designem mojí fursony. Když už si někdo vytvoří sonu, většinou je taková výrazná, barevná, i ty nejjednodušší jsou plné života. A zkrátka se mi zdálo, že design Ne už tak docela neslouží svému účelu. Proto jsem se rozhodla ji od základu předělat.

Vlastně jsem se silně inspirovala u některých starých postav. Dala jsem Ne místo lvího škorpioní ocásek - přijde mi to zajímavější >:3. To jsem si pochopitelně půjčila od Ravenny. Od Mishy, mojí někdejší hlavní fursony, pochází drobnější aspekt. Má jenom jeden ocásek (protože se to snáz kreslí :D), ale když chce, může si nechat dorůst další dva. Misha to takhle měla s křídly. Jako hlavní inspiraci pro design jsem však chtěla mít Nessie, jelikož mi přijde z první generace maskotů nejhezčí. Na to nakonec nedošlo, protože ze dvou verzí, barevné a černobílé, se mi víc líbila ta černobílá, která jako Nessie moc nevypadá.

Její živočišný druh jsem nezměnila. Trošku jsem si s tím pohrávala, protože můj vztah ke koním už není takový, jako býval když jsem tvořila Mishu nebo moje předešlé fursony, které nikdy nespatřily světlo blogu. Nicméně pořád k nim určitý vztah mám a patří mezi moje nejoblíbenější zvířata, nehledě na to, že se snadno kreslí. A myslím, že už jsem si k tomu malému jednorožci vyvinula vztah a nedokázala bych si zvyknout na něco jiného :D.

A poslední komentář k nové soně - design blogu kvůli ní předělávat nebudu. Zaprvé by to akorát skončilo tím, že bych na něm strávila tři hodiny jenom proto abych došla k závěru, že se mi nelíbí (tak to dopadlo, když jsem nový header dělala posledně :D) a zadruhé, mám tenhle header vážně ráda, líbí se mi a myslím, že prezentuje můj blog vážně hezky. Nechám starou verzi Ne, aby po boku Možná a Jo reprezentovala můj blog na záhlaví a nová Ne bude prostě já.

(A ještě poslední poslední komentář. Vím, že mám chorobnou potřebu hromadit jména pro sebe/svoji postavu, nicméně už nějakou dobu vystupuji taky pod jménem Úterý a rozhodla jsem se ho používat společně s Ne i tady. Trinity moc nepoužívám, i když se mi moc líbí, takže ho nejspíš takhle vyměním.)