Erora

Herní profil

Písnička • Hlas

Info

Jméno: Erora The Way of Darkness

Přezdívky: Era, Rora, #16

Pohlaví: samice

Věk: dospělý (8)

Matka: #3

Otec: #7

Sourozenci: #15, #17

Smečka: Kult

Postavení: Deviant

 Charakteristika
Tato vlčice je vskutku zvláštní případ. Na první pohled se zdá být plná sebevědomí a kousavých poznámek. Vyhlíží, že si nedělá starosti s ničím, co si o ní ostatní myslí a důvěřuje jen vlastním schopnostem a instinktům, ale pod touhle tlustou skořápkou se skrývá křehké a citlivé stvoření.

Někde hluboko v duši si pořád nese pocit viny kvůli tomu, co se stalo s její partnerkou. Díky tomu se také příliš nevrhá do blízkých přátelství či jiných intenzivních vztahů. Občas má navíc problém s chápáním některých společenských norem, protože byla oddělena od matky, než jí stihla tyto znalosti předat. Potřebuje čas.

Život v divočině mezi svými je pro ni obecně pořád tak trochu novinka. Kromě socializace bojuje například ještě s lovem, ale přežívá. Její největší překážkou v této oblasti je hlavně nízké sebevědomí a tendence se při prvním selhání přestat snažit.

Plnou důvěru v sebe sama měla naposledy ještě před experimentem, který se tak výrazně podepsal na jejím vzhledu i povaze. Dnes o své kompetenci musí jedním dechem přesvědčovat ostatní vlky i sebe. V prvním případě bývá kolikrát i úspěšná, ale její mysl uvěří jen málokdy.
Ačkoliv to nikdy dobrovolně nedává najevo, touží se svému okolí zavděčit. Jakoukoliv kritiku, od té nejlépe míněné rady až po nejbolestivější urážku, si bere k srdci a okamžitě zaujímá silně defenzivní postoj. Naproti tomu uznání ostatních vlků je pro ni hnací silou a je ochotná zajít daleko, aby ho získala, ačkoliv to navenek jen zřídkakdy dává najevo.

Minulost
Svůj život započala pod světly zářivek chladné, odporně bílé vědecké laboratoře, tehdy známá jen jako #16. Neměla mnoho příležitostí si vyvinout vztah s matkou a sourozenci, protože od nich byla oddělena, jakmile dokázala přijímat pevnou potravu. Od té doby byla předmětem mnoha vědeckých experimentů, primárně s cílem zjistit vliv několika uměle vytvořených chemických látek na vlčí tělo.

Když se u ní ovšem objevila schopnost teleportace, všechno se změnilo. Byla přesunuta do specializovaného křídla laboratoře, aby mohla její magie být hlouběji prozkoumána. Nikdy se neprokázalo, jestli byla výsledkem experimentů, nebo ji měla už od narození. Ovšem Erora nebyla jediné vlče s nadpřirozenými schopnostmi, na kterou se vědci zaměřili. Ve specializovaném oddělení sdílela kotec i výběh s jedovatě zelenou vlčicí #19, jejíž krev dokázala zabít kohokoliv, kdo ji pozřel a jejíž sliny dokázaly zabít kohokoliv, komu se dostaly do oběhu. Byly zhruba stejného věku, obě odtržené od všeho, co znaly, kvůli svým neobvyklým schopnostem, a tak brzy našly společnou řeč. Zelená začala své nové spolubydlící říkat Erora, kvůli „erorům“, které se občas odehrály, když se vlčice teleportovala a od kterých jí vždy zelená musela odpomoci. Erora naproti tomu své nové kamarádce dala přezdívku Jeduška, také inspirovanou jejími schopnostmi.

S věkem jejich přátelství vzkvétalo, i přes všechny bolesti a nemoci, které musely kvůli nekončícím pokusům a zkoumání přetrpět a po několika letech se nakonec staly partnerkami. Zaměstnanci vědecké laboratoře v jejich vztahu viděli především příležitost. Chtěli využít magických vlčic a získat vlka, který bude disponovat jak jedem ve slinách a krvi, tak teleportací. Jelikož však museli pracovat se dvěma samicemi, bylo nemožné, aby měly štěňata, a tak se vědci obrátili ke zvrácenější variantě.

 Po dlouhém promýšlení a testování se rozhodli provést fúzi a obě vlčice tak spojit do jednoho jedince, který bude silnější než kdy dřív. Jejich plán se ovšem nevyvedl úplně podle představ. Vzniklá bytost si ponechala Erořinu magii i vědomí… ale po Jedušce zůstalo jen několik částí těla, nad kterými nová Erora z většiny neměla kontrolu. A vědomí její milované bylo navždy ztracené.

Od té chvíle už v laboratoři vlčici nic nedrželo, a tak brzy našla místo, ze které ho se mohla teleportovat za její hranice. S sebou si vzala jen obojek, který dostala od vědců, když objevili její magii a ona se pro ně tak stala důležitá. Ponechala si jméno Erora a přidala k němu přízvisko The Way of Darkness, což bylo dříve sarkastické jméno experimentu, který vedl k Jeduščině zániku.

Magie
Magie Eroře umožňuje okamžité přemístění z místa na místo. Není limitovaná tolik vzdáleností, jako spíš vlastní energií. Čím dál se přemisťuje, tím víc vyčerpávající to pro ni bude. Musí navíc přímo vidět na místo, kam se teleportuje. Přemístění nebude fungovat, pokud jí výhled něco zakrývá, i když je ta věc průhledná. (Nemůže se tedy například teleportovat ani skrze vodu, sklo nebo třeba neviditelného vlka.)
Pokud se navíc pokusí magii použít, když je vyčerpaná, může se stát, že se zasekne a bude se donekonečna rapidní rychlostí teleportovat mezi místem, kde původně stála a místem, kam se chtěla přemístit. Jediný způsob, jak se z této situace může dostat, je s pomocí jiného vlka, který ji musí vystrčit z místa, odkud se chtěla přemístit.

Zajímavosti
- Ze všech částí těla, které má navíc, může plně kontrolovat jen oči. Zbytek je prakticky jenom „na ozdobu“.
- Pokud nějaký vlk pozře její krev, může mu to způsobit dočasné žaludeční problémy. Je to jediný aspekt Jeduščiny magie, který se po fúzi přenesl na Eroru.
- Ráda zůstává vzhůru dlouho do noci, miluje hvězdy i všechny tvory, kteří vylézají po setmění.
- Mimo-herní zajímavost: Její jméno bylo lehce inspirováno hlavní postavou nechvalně proslulé Harry Potter fanfikce s názvem My Immortal. 

Data

2.10. 2022 - registrace

4.9. 2023 - přijetí do Kultu

Obrázky

  Stará refka

Nora Neuvedeno

 Nora je postavou z naší první dračákové kampaně, kterou vedeme s kamarády. Její bližší kontext bude upřesněn v rámci tohoto profilu v budoucnu.

 Profil je stále ve fázi vývoje. 

Příběh postavy okrajově zmiňuje témata potenciálně nevhodná pro mladší čtenáře.

Info

Jméno: Nora Neuvedeno

Druh: Kentaur

Role: Past

Magie: Magnet

Zbraně: Odstředivý prak, magnetický písek

Brnění: Magnetický písek

Povaha 

Obecně spíše samotářský typ, je tvrdohlavá, má ráda věci po svém a těžko se přizpůsobuje. Je sebevědomá, věří, že má pro všechno to nejlepší řešení a ráda to lidem připomíná. Bojuje s (někdy nepříliš úspěšně) potlačovaným vztekem. Dělá si srandu z lidí a je jí naprosto ukradený, jestli se jim to líbí nebo ne. Výjimku v tomto tvoří blízcí přátelé a malé děti, u nichž sarkastické poznámky mírní, a krásné ženy, které ji mají vždy už od první chvíle omotanou kolem prstu. 

 Příběh

Minulost

Nora se narodila na své narozeniny do chudé domácnosti patřící pracovnici místního nevěstince. Svého otce nikdy neměla možnost poznat, jelikož to byl s největší pravděpodobností jeden ze zákazníků. Navzdory tomuto lehce nekonvenčnímu nabytí potomka měly od začátku velmi pozitivní vztah. Chudoba nyní již dvoučlenné rodiny přetrvávala, ba dokonce i rostla, jelikož teď bylo třeba nasytit dvakrát tolik krků a tráva prostě nemá dostačující výživovou hodnotu, když je váš trávicí trakt napůl lidský.

Nořiny dny se dlouhou dobu skládaly především z rýžování vzácných kovů u nedalekého jezera, což vedlo k odhalení její magnetické magie a jejímu využití při této aktivitě. Tato schopnost také přišla vhod při tréninku s odstředivým prakem. Dobře vybrané magnetické projektily netrvalo zdaleka tak dlouho najít.

Mezi lidmi v sousedství panoval vcelku jednotný názor ohledně Nořiny matky a její profese, a nebyl to názor pozitivní. Noru tím pádem často kamarádi v dětství kvůli radám a zákazům od rodičů opouštěli a nebohá kentaurka tak většinu času fungovala na vlastní pěst. To se posléze odrazilo i v jejím studiu.

Kočičí bratrstvo - Kapitola 4. Lov

 Chjo, z téhle kapitoly mám takové smíšené pocity :D. Zatím se ze všech kapitol nejvíc odklání od původní linky (ale myslím, že tahle verze komiksu bude aspoň tím pádem trochu smysluplnější) a podobně se odkloní asi už jenom kapitola osmá (protože tam ani nevím, jak bych ten chaos z originálu přeložila do nové verze :D). Každopádně... nevím, mám trochu obavy, aby tahle kapitola vůbec dávala smysl. Jak to čtu pořád dokola, tak už nepoznám, jestli mi tam něco hapruje :P. Navíc se mi tam tak nějak motalo stínování.

A taky konec téhle kapitoly znamená, že mám před sebou kapitolu pátou a... ááchjoo, zdá se mi, že to bude stejně dlouhá záležitost, jako ta třetí. A na to se vážně netěším :P. Ale co, už jsem se k tomu upsala, tak to snad nějak přežiju :D.

Zářijová všehochuť

Neměla jsem úplně nejlepší start do školního roku :P. Oh well. Trochu jsem ke konci prázdnin i během těch dvou školních dní kreslila, ale snažím se soustředit hlavně na Kočičí bratrstvo. Čím dřív bude, tím dřív bude :D. Moje tvůrčí psaní taky tak trochu stagnuje, což je škoda, protože mi zbývají už jen dvě kapitoly Tajemství křídel a pak budu mít prostor začít něco nového. (Ale na Brlohu teďka dělám "tvůrčí psaní" celkem konzistentně každé cca. dva dny. :D) Snad na to najdu čas v následujícím školním roce. Tenhle článek je tak trochu mišmaš mojí tvorby za poslední dva až tři týdny, so, enjoy!

Draci rostliňáci

Tohle je design, který jsem dělala pro svojí mamku do jednoho projektu. Budu je ještě muset nakreslit víckrát, tohle byly čistě vzhledové koncepty, ale mám z nich radost. U toho zeleňáčka jsem se tak trochu inspirovala u Ohnivých křídel a jejich Listoletů. (Jmenují se tak? Je vůbec český překlad takhle daleko??)

Koně nemaj prsty

Dala jsem si závazek, že budu víc kreslit svoje sony. Když jsem šest let zpátky měla jenom Mishu, kreslila jsem ji v jednom kuse a ne jenom na obrázky, které měly skončit na blogu. Všechny moje tehdejší čmárací bločky jsou plné Mishy, jak si stěžuje na moje nové učitelky a zpívá Somebody to Love od Queenů :D. Každopádně dodnes mám živě v paměti několik kreseb, které se skutečně na blog dostaly a mezi nimi byl mimo jiné i obrázek oné bílé kobylky, jak sedí na mostě přes řeku a hraje na flétnu. I tehdy mi docházelo, že prostě... Misha nemůže hrát na flétnu... ale byl to tehdy jediný nástroj, na který jsem hrát uměla a docela mě to bavilo.

Samozřejmě jsem se za ty léta posunula, ale stav mojí sony a jejích hudebních schopností není o nic lepší :D. (Ale hele, poníci v MLP taky umí hrát na kytaru!)

Konec léta

Vždycky jsem svoje sony ráda kreslila se západem slunce. Dokonce i Ne, ještě ve své původní podobě, s bílou srstí a zlatou hřívou, má jeden art, kde kouká na západ slunce. Tenhle kousek mám i přes jednoduchost pozadí ráda. Líbí se mi to stínování :3.

Džusový dýchánek

Pamatujete si na Mornie? Tehdy ještě Mornï? Jednu z mých postav na Vlčím brlohu? Někdy v zimě jsem sem dávala už jeden obrázek s ní a pár dnů zpátky tady navíc přistál samostatný článek celý věnovaný jen jí. Igniská smečka je poměrně aktivní místo a retrospektivně jsem docela ráda, že jsem tam Mornie dala. Tohle je obrázek do společného výtvoru, kde si celá smečka dává na paloučku džusový dýchánek. Jestli bude někdy celý výtvor veřejně dostupný a dostanu povolení, tak sem hodím i odkaz :3.

HOPKAJÍCÍ KOČIČKA HOPKAJÍCÍ KOČ

Naposledy jsem si zkoušela ruční animaci ještě na AniFilmu. Chtěla jsem si to vyzkoušet znovu, protože mi to dovoluje animovat, aniž bych přetáhla dobu u obrazovky, kterou moje tělo toleruje. Žádná z metod se bohužel neukázala být příliš efektivní... až jsem nakonec od mamky dostala předčasný vánoční dárek v podobě podsvícené desky :3. Takže teď snad budu růčo animovat trochu víc. Je to zábava, ale nedokážu si představit, že se tak vážně dělaly celé filmy o.O

Kočičí bratrstvo - Kapitola 3. Zrada

Tahle kapitola mi zabrala dýl, než by se mi samotné líbilo, ale konečně je tu. Je dlouhá, delší než obě předešlé. Ačkoliv jsou prázdniny, do tohohle komiksu se mi právě kvůli té délce předkreslené kapitoly moc nechtělo, ale nakonec jsem vytáhla audioknihy Kočičích válečníků a hned se mi obtahovalo líp :D.

Jinak, pokud vás trochu zmátly dva předešlé články - rozhodla jsem se, že si sem budu dávat takové malé profily mých TRPG postav. Většina lidí je má na Toyhouse nebo Refsheet.net, ale já jsem si řekla, že by to bylo zbytečně další heslo na zapamatování a další stránka na spravování. Zdálo se mi lepší to dávat sem, kde je ostatně skoro všechno, co v téhle oblasti tvořím :).

Mornie

Herní profil

Písnička • Hlas

Info

Jméno: Mornie Chera de Lune

Přezdívky: Morn, Mornuš

Pohlaví: samice

Věk: starší (10)

Matka: Nimaré Chera de Lune

Otec: Ëtoil Chera de Lune

Smečka: Azaryn

Postavení: Delta

Funkce: Venandi (lovec)

Významné vztahy

Feier: kamarád, pomohl jí s její úzkostí ohledně staré smečky, chová k němu respekt

Mal: bývalá karádka, přivedla ji do Ignisu/Azarynu, ale teď se už dlouhou dobu nesetkaly

Mensis: bývalá tulačka, nyní nefalšovaná Azarynka, která Mornie vytáhla ze spárů požáru, ve kterém uvízla a zachránila jí život

Harihua: vlk z nepřátelské smečky, který jí při hádce neúmyslně podpálil zem pod nohama, což vedlo k jejím četným jizvám

Iska: Morniin svěřenec z ceremoniálu pro Omegy

Povaha

Mornie je odtažitá a tichá vlčice. Na většinu těch, co se k ní pokusí dostat blíž, bývá nepříjemná, mnohdy i agresivní. Ani těm, kteří vytrvají a sblíží se s ní, příliš náklonnosti neprojevuje, ale to neznamená, že jí na nich nezáleží. Jen to neumí dost dobře ukázat a potřebuje spoustu, spoustu času a trpělivosti. Vyrůstala v izolované smečce, která kolem sebe neměla v podstatě žádné jiné vlky. To se odráží v jejím chování zejména tím, že není příliš tolerantní vůči jiným zvyklostem vlků a těžko se přizpůsobuje. Má zvláštní averzi vůči silně náboženským vlkům, zvláště pak k těm, jejichž víra se výrazně pojí k noční obloze, což je silně spojené s její minulostí. Sama sebe označuje za bezvěrce, ačkoliv se u ní čas od času projevuje víra v jakousi vyšší moc. Ačkoliv je odtažitá, není bojácná. K nebezpečí se staví čelem a když se cítí ohrožená, s útokem nikdy dlouho neváhá. Riskantním situacím ani neznámým místům se nevyhýbá, ale ani je nevyhledává. Dokáže si prosadit svou, je dobrá v přesvědčování, když může, ráda se chopí velení, jelikož k tomu byla už od malička vedena. Ostatní autority má tak trochu problém respektovat, často se s nimi hádá, zpochybňuje je a nemůže si odpustit přesvědčení, že ona by to zvládla lépe.

Minulost

Před příchodem do Norestu

Narodila se na území věčně pokrytém sněhem, jako dcera dvou alf, do smečky, která se označovala jako Děti měsíce (Chera de Lune). Smečka byla silně nábožensky založená, uctívali zejména měsíc jako svého největšího ochránce a spasitele, ale celá noční obloha pro ně měla veliký význam, zejména protože území se nacházelo v polárních oblastech, kam příliš sluneční záře nedosáhlo. Dlouhou dobu byl pro Mornie tento život to jediné, co znala a jediné, co znát chtěla. Byla celou smečkou vedena k tomu, že jednou převezme žezlo po svých rodičích. 

Všechno se změnilo až během jedné obzvláště kruté polární noci. Za normální okolnosti Děti měsíce považovaly polární noc za svaté období, během kterého byli nejblíže svému duchovnímu ochránci. Přespávali často venku mimo svá doupata, aby s ním byli v co nejbližším spojení. Nimaré, Morniina matka, se z podobného duchovního přespání už nevrátila. Její spící tělo zavál sníh a ona následně umrzla. Takový osud člena Chera de Lune ještě nikdy nepotkal, přežívali kruté mrazy ve zdraví díky svým huňatým kožichům, ovšem oni to bez výjimky připisovali ochraně od měsíce. Většina vlků po Nimařině smrti zpochybnila její oddanost duchovnímu ochránci a smečce, což vedlo k agresivním sporům, zejména proto, že Morniin otec Ëtoil pomalu ztrácel autoritu. 

Mornie byla jediná kdo neztratil víru ve svoji matku. Naproti tomu se obrátila zády k samotnému měsíčnímu ochránci, kterého celý svůj život uctívala. Zapřísáhla se, že jako úctu k památce své matky už nikdy nebude uctívat žádný prvek noční oblohy. Ani měsíc, ani hvězdy, ani nic jiného. Napětí ve smečce kvůli tomuto rozhodnutí jen rostlo, až se ji nakonec Mornie rozhodla opustit. Nechala svůj bývalý život za zády a smečku na pokraji rozpadu. Od té doby se už neohlédla zpět.

Po příchodu do Norestu

Nějakou dobu bloudila po území, než v Mladém lese byla málem ulovena náhodou potkala Mal, tehdy ještě tulačku, která se po Norestu pohybovala skoro stejně dlouho, jako ona sama. Jejich setkání nezačalo příliš vlídně, neboť si ji Mal spletla se zajícem. Poté ovšem zamířily na společný lov, během kterého dokázaly víceméně překonat vzájemné rozdíly a dohodly se, že se někdy znovu setkají.

Když se s černou vlčicí viděla podruhé, bylo to už u hranic Igniského území. Ačkoliv Mal tehdy vlídnými slovy o smečce skutečně šetřila, Mornie přesto život s nimi lákal. Tušila, že v Ignisu ji čeká budoucnost, jakou jí život tuláka nabídnout nemohl.

Mal jí upozornila, aby se držela u hranic, ale nevstupovala na území sama, dokud se pro ni černá vlčice nevrátí i s Alfou, aby mohla být přijata do smečky. Mornie však na území Ignisu nakonec neúmyslně zabloudila a na Raye - Igniského Alfu narazila sama. Ačkoliv je smečka ohně známá pro svou bojovost a nevlídnost k tulákům, modrá vlčice si naštěstí z tohoto setkání místo krvácejících ran nakonec odnesla titul Igniské Omegy.

Ve smečce našla své místo jako lovkyně a spřátelila se s Feierem - jedním ze smečkových léčitelů. Ten jí postupně pomohl překonat traumata, která si odnesla ze života s Dětmi měsíce.

Během konfliktu mezi Ignisem a Přízračnými se dostala do potyčky s Harihuou, která vyústila v požár, že kterého si Mornie odnesla četné jizvy od ohně.

Zajímavosti

- Občas používá svou magii, aby manipulovala nebo si zahrávala s vlky. Vniká do jejich mysli a našeptává jim, co mají dělat nebo co si myslet. Jen málokdy to skutečně zabere, jelikož nedokáže udržet kontakt s cizí myslí dostatečně dlouho, aby vlci skutečně začali její myšlenky brát za svoje. Většinou je tak připisují únavě.
- Někdy nastávají chvíle, kdy o sobě začne mluvit ve středním rodě. Je to pozůstatek z modlitebních rituálů Dětí měsíce, kde o sobě všichni vlci bez rozdílu mluvili ve středním rodě (každý člen smečky byl v těch momentech považován prostě za to dítě měsíce). Ačkoliv se všech ostatních náboženských elementů svého života zřekla, tento se z neznámých důvodů stále projevuje.

- Její jméno mělo původně být Mornï, ale Brloh má s ï technické problémy, takže musela být překřtěna. (Pokud jí nadále budete říkat Mornï, ocením to :3)

Magie

Mornie dokáže pomocí své magie vniknout do mysli jiného vlka a něco mu sdělit. Může předávat nejen prostá sdělení, ale i své vzpomínky, pocity nebo představy, ty jsou však pro ni výrazně více vyčerpávající. Magie jí tím pádem umožňuje komunikovat, aniž by ji slyšel kdokoliv, kdo nemá. Potřebuje ovšem vidět alespoň hlavu vlka, se kterým se snaží komunikovat (tak, aby ji zřetelně rozpoznala), ideální je přímý, nepřerušený oční kontakt. Tato magie jí neumožňuje vidět konkrétní myšlenky jiných vlků, v tomhle ohledu může pouze předávat ty své.

Data

20.4.2022 - registrace

2.8.2022 - přijetí do Ignisu

 3.9. 2022 - pozice Thety

15.7. 2023 - přismahnutí

1.8. 2023 - pozice Delty

Archiv refek

 

Archiv profilovek

 

 

Obrázky

Příspěvek do Ignisáckého džusového dýchánku

 

 

Bojuji s démony svého života... - Brlohvember 2022

Zvítězím! - Brlohvember 2022

Ilustrace významného rozhovoru mezi Feierem a Mornie

PMV o Morniině minulosti - Art of the Month - Září 2023

Autorem tohoto obrázku je Eris.

Autorem tohoto obrázku je Dino.