Eragon ♥

Chech. Už jsem někdy zmínila, jak strašně ZBOŽŇUJU Eragona? No dobře, zatím jsem ještě ani nedočetla druhou knihu, ale to co jsem zatím přečetla zbožnuju. A tak nějak jsem se pokusila nakreslit eee, fanouškovské obrázky. Protože nic jiného pomalu nekreslím. To, dračí oči a kyborg-poníky. Draci nejsou nakreslení ani podle obalů knih, ani podle filmu, protože ti na obalech knih jsou nad mé schopnosti a ti z filmu se mi nelíbí. Taky jsem se pokoušela aspoň trochu stínovat, protože jsem zjistila, že mě to baví.

Saphira je prostě nej (a hodlám to psát Saphira, protože Safira mi připadá divné)!

Saphira a Glaedr na lekci. Tady jsem se upřímně trochu ztratila ve velikostním rozdílu mezi Saphirou a Glaedrem. Nejsem si jistá, jak moc má být Glaedr větší :D.

Kami Potterová a vražedná branka - Kapitola 9.

"Kéž bychom měli u nás na Jasnovidecké totéž," zašeptala Kami, když vstoupily do Komnaty nejvyšší potřeby. "Možná, že máme," usmála se Iris, "jen ji zatím nikdo neobjevil." Komnata byla v tu chvíli prázdná, protože vlastně nepotřebovaly nic víc, než prostor k přenesení se časem. Iris vytáhla obraceč času. Kami se naposledy zeptala: "Je to bezpečné?" "Kami, o jak dlouho se můžeš časem vrátit, aby to bylo bezpečné?" zeptala se Iris."O jednu hodinu," špitla Kami

"A jak dlouho to je, co se odehrála bitva o Bradavice?"

"Devatenáct let..."

Iris dala Kami obraceč času kolem krku a dodala: "Nikdo nás nesmí vidět a nesmíme nic z minulosti změnit. Pak budeme v relativním bezpečí." A začala počítat obrátky obraceče.

Všechno se dělo zrychleně. Komnata nejvyšší potřeby se měnila - zvětšovala se, zmenšovala, a její vybavení se měnilo z vteřiny na vteřinu. Koupelna, knihovna, sklad, tělocvična a na jeden zlomek okamžiku se celá komnata změnila v malou čarodějnou zoologickou plnou nejrůznějších magických potvor. Kami s Iris ovšem neměly čas se nad něčím takovým zamýšlet. Přenesly se o celých devatenáct let zpět. Komnata nejvyšší potřeby vypadala, jako nějaká podivná ubytovna. "Tak ji tu nechali žáci bradavické školy," odpověděla Iris na Kaminu nevyřčenou otázku. "Žili tady, nikdo je nemohl objevit. Teď však mají trochu jiné starosti a my ostatně taky. Natáhni si kapuci hábitu tak, aby ti nebylo vidět do obličeje. Hůlku nech ve svojí kapse, u nikoho se nezastavuj a nikomu se nesnaž pomoct, ani kdyby byl na pokraji smrti. Víš dobře, že nesmíme nic změnit," dodala a sama zkryla svůj obličej. Pak vzala Kami za ruku a vyrazily do chodeb Bradavické školy, které se jen hemžily bojujícímy skupinami. Kami se udržela a nikomu nepomáhala, ač pro ni bylo těžké sledovat mladé studenty zraněné padat k zemi, dokonce i když je neznala. Spatřila na chodbě svého bratra a jeho přátele v boji. S Iris kolem nich šikovně proběhly, takže to vypadalo, že honí nepřítele. Ve skutečnosti potřebovaly jen nepozorovaně projít.

Kami se naposledy ohlédla po svém bratrovi a místo toho spatřila obrovský výbuch. Ona i Iris už byly z jeho dosahu, ale Kami zabolelo u srdce, neboť věděla, co příjde. Zastavila se a nevnímala Irisino napomínání. "Kami, někdo si nás všimne! Kami pojď!" Malá čarodějka však měla jiné starosti. Sledovala svého bratra a jeho řátele, jak se hrabou zpod kamení a jak odhrnují sutiny z kamaráda, který už nevstal. Na malý okamžik se jí povedlo zahlédnout obličej nebohého chlapce. Podle rudých vlasů Kami poznala, že půjde o Weasleyovic chlapce. A pak si uvědomila, o koho se jedná. Iris ji už ale zatáhla za ruku a vlekla ji chodbami. Kami však stále měla před očima obraz mrtvého Freda Weaslyeho s jeho posledním úsměvem.

Posouvaly se hradem dál. Když se dostaly ze školy ven, Kami se konečně odvážila zeptat: "Kam to vlastně jdeme?" Iris odpověděla aniž by se zastavila: "Chroptící chýše. Musíme do Chroptící chýše." Přes školní pozemky pomalu došly až k vrbě mlátičce. "Ale přes ta nás do Chroptící chýše nepustí," namítla Kami. Iris se jen zasmála. "Štěstí pro Filche, že většina žáků nedovede vykouzlit patrona." Vytáhla hůlku a se slovy "expecto patronum" vyčarovala zářícího ptáka, který doletěl k vrbě a našel strávné místo na jejím kmeni, kterého se dotkl zobákem. To zajistilo Kami a Iris bezpečný průchod ke vstupu do tajné chodby, která vedla do Chroptící chýše. Když obě zalezly dovnitř, Irisin patron začal hořet bílými plameny, stala se z něj hromádka popela a pak zmizel. "Fénix," zašeptala Kami. "Tvůj patron je fénix!"

Jak to bude s Kami Potterovou?

Ahoj pod dlouhé době. Pár mých přátel ze třídy se mě ptalo na další kapitoly Kami Potterové a já mám pocit, že bych o ní měla něco říct všem mým čtenářům. Nechtěla jsem to dávat k další kapitole (která by měla vyjít dnes omlouvám se, ale dneska nestíhám), protože nechci, aby to ji to zbytečně prodlužovalo.

První kapitola Kami Potterové vyšla cca, před rokem a čtvrt. Tehdy jsem byla malé dítko, co ani nečetlo všechny knihy Harryho Pottera. A od té doby se toho hodně změnilo. Knihy jsem přečetla a můj styl psaní se hodně změnil. Nelíbí se mi, jak jsem příběh tehdy zakončila a ani jeho pokračování (ano, začala jsem i pokračování, knihu dva). To byl taky důvod, proč jsem chtěla Kami Potterovou zcela zrušit, ponechat tu pouze již vydané kapitoly a fanfikce psát jen do svého soukromého bločku.

Štěstím pro všechny fanoušky této fanfikce je, že kapitoly, se kterými jsem nebyla spokojená ještě nebyly vydány a to mě nakonec přinutilo tak nějak přemýšlet a Kami Potterovou tu ponechat. Bude nakonec mít víc kapitol, než kolik jsem původně plánovala, ale budou kratší. Lehce pozměním příběh, už jen proto, že jsem bločky se starou verzí pozrácela. Sorry, ale jsem líná se hrabat v šešitech z minulého roku, jen abych našla příběh, který stejně skončí jinak. A pokud se ptáte, ano, to pokračování také napíšu.

Toť vše, vážení přátelé a já jdu psát další kapitolu.

Spása krále 10-20

Přiznám se, že mi tento komix zabral neskutečně dlouho už jen proto, že jsem neměla žádnou příběhovou linii. Teď už ji však mám, takže to vše zbývá jen nakreslit.

Everything the light touches

Napadlo mě, že bych udělala tuhle scénu "napříč generacemi". Vzpomínáte na tu scénu "Všude tam, kam dopadá slunce"? Tak to je přesně ona, akorát v každém okýnku se to o generaci posunuje, tzn. Mohatu -> Uru a Iri, Uru -> Mufasa a Taka/Scar, Mufasa -> Simba, Simba -> Kiara, Kiara -> její dcera, která zatím nemá jméno. A ano, vím, že jsem to mohla udělat v češtině, ale to by neznělo tak super, jako v angličtině.

Daněk

Nemůžu říct, že by tahle báseň byla něčím, co na mém blogu v rubrice "Moje básničky" běžně vídáte. Prostě jsem chtěla něco psát a neměla jsem tušení, co, a tak jsem prostě napsala jeden verš a jela bez jakékoliv předem vymyšlení linie, ať už příběhové, či myšlenkové.

Vedle malého městečka

hvozdem svištěl tichý vánek.

Hlasitě praskla větvička,

když lesem kráčel mladý daněk.

Ladně se blížil k potůčku,

protože žízeň ho trápila.

A když se sklonil pro vodu,

přiběhla k němu daněla.

Léto se s létem potkalo.

Lesem pochoduje rodina.

Daňkům se mládě narodilo,

hbité, jak horská bystřina.

Dračí oči a koně-kyborgové

Už je to docela doba, co se tady objevily nějaké moje obrázky, a myslím, že je čas to napravit. První dva jsou kreslené ručně, zbývající v počítači.

Tenhle obrázek je nakreslený na čtverečkovaný papír, stejně, jako ten následující, což je mi trochu líto když vidím, jak se mi nakonec povedly. Nicméně v nich nehledejte žádný hlubší smysl, jsou to prostě dračí oči.

Tenhle mi nezabral tak dlouho, jako ten první, ale paradoxně vypadá podle mě lépe.

A nyní série koní-kyborgů. Ano, koní-kyborgů. Prostě mě baví kreslit mechanická kopyta, dobře?

Ten další má teda křídla, respektive chabý pokus o mechanická křídla. Já jsem prostě zvyklá kreslit ta normální a ne "protézy".

Kdybyste se divili, co to má ten další místo ocasu, jsou to v podstatě světýlka. Prostě mi přišlo, že plechové uši jsou trochu málo a nohy už se mi překreslovat nechtělo, takže má na ocase vánoční světýlka.

Ten poslední potřebuje trochu vysvětlení. Má sice mechanickou nohu, ale to hlavní na něm jsou jeho oči. Ne, není to tak omylem, prostě má upravené oči a červená panenka je toho součástí. Je na tom obrázku v takové zvláštní poloze, ale řekněme, že se vzepjal, aby se mohl rychleji rozeběhnout.

A to je pro dnešní várku obrázků vše. Napiště komentář, pokud máte nějaké připomínky.