Pravidla chemické laboratoře

 Recyklace je důležitá. Třeba i recyklace výtvorů, které existují už roky a ještě se tu neukázaly :D. Snažím se vyplodit něco smysluplného, ale prostě na to nemám čas. Trochu se bojím, abych zase neskončila čtyři měsíce MIA :/. No co, tenhle rok mám nejvíc článků za celou svou blogovací kariéru, třeba bych si mohla dát pár měsíců pohov :D. No nic, tohle je básnička, jejíž historie sahá do konce roku 2019, kdy jsem si užívala každý týden dvě hodiny v chemické laboratoři.

Všechna zranění hlaste vyučujícímu
A závady na zařízení též.
Chemický odpad nenoste domů,
Pipetovat ústy taky nemůžeš.

 

Noste svůj plášť a ochranné brýle,
Vždy haste pískem, vodou ne!
Ujistěte se, že za každičké chvíle,
Úniková cesta volná zůstane.

 

Nejezde jídlo a nepijte pití,
Hrozí vám kontaminace chemickým prachem.
Když kyselinou jste polití,
Jednejte rychle, však ne se strachem.

Toxické látky jen v digestoři,
Smíte, dětičky, použít.
Když náhodou rozlijete benzín,
Hořáky zhasnout a okna otevřít.

Kdybych měla Aladinovu lampu

 Tohle je moje stará soutěžní úvaha z ledna 2020 (víte, z toho období, kdy jsem odsud zmizela beze stopy :D). Vzpomněla jsem si na ni kvůli jedné osobní události, kterou jsem si s touhle soutěží zpětně spojila a přišlo mi to takové nostalgické. Chci sem hodit i jiné soutěžní slohovky, ale ty budu muset nejdřív vyhrabat :D. Už je to dlouho, co jsem měla příležitost se něčeho takového účastnit.

Kdybych měla Aladinovu lampu... Mnoho z nás se už jistě zamýšlelo nad tím, co bychom udělali, kdyby se nám naskytla příležitost setkat se s džinem z lampy, který by nám splnil tři přání. Co je v takovém případě nejlepší si přát?

Snad každého, koho se zeptáte, napadne prostě ošálit celý systém a jediná věc, o kterou si řekne bude nekonečně mnoho přání. Což je samo o sobě chytrý nápad, ale bohužel mnohokrát Aladinova lampa přichází s pravidly, která právě tohle přání nedovolují.

Někdo si bude přát peníze. A aby nevypadal jako hamoun, tak hned pochopitelně řekne, že s nimi vyřeší světový hlad. A může to skutečně zezačátku mít v plánu, ale peníze lidi mění. A mnohdy ne k lepšímu. Takže z původního plánu vyřešit světový hlad se ve skutečnosti stane nákup nejluxusnějších vil na světě. Tohle přání by fungovalo jen pro lidi s dostatečnou sebekontrolou.

Někteří se zas naopak rozhodnou být šlechetní a přejí si světový mír. Což je skvělé přání, ale mohlo by mít fatální následky. Žádný mír totiž není tak úplně věčný. A i kdyby byl, osud by nám mohl napařit meziplanetární válku s Marťany. Světový mír platí jen po světě, na vesmír už se nevztahuje.

Takže asi nejlepší je ta přání nějak nakombinovat. Říct si o světový mír a náhradní lampu v případě mimozemské apokalypsy. Říct si o peníze a k tomu vyřešení hladu. Nebo prostě osvobodit toho chudáka džina. Musel v té lampě trčet šíleně dlouho.

Šunkasýrův dlouho očekávaný sourozenec (teda vlastně dva)

 V listopadu to bude rok, co se tady objevil článek o Šunkasýrovi. Samotný dlouhý furby bude však slavit narozeniny už 22. října (ovšem narozeniny jen jeho fyzické formy, jeho vědomí je starší než vesmír sám). A naštěstí nebude slavit osamotě! V srpnu se mi vrátila chuť existovat i fyzicky a začala jsem zase tvořit věci jako, no, dlouhého furbyho :D.

Tentokrát už jsem neměla žádnou asistenci. A jde to znát. Ne, dělám si legraci :D, myslím, že se mi povedl. Jsem s ním spokojená.

Možná jste si toho všimli, ale Šunkasýr má ve skutečnosti tři oči. A proto jsem chtěla, aby další furb měl jen jedno, takže obličej tentokrát vypadá trochu jinak. Možná si říkáte, proč jsou dva. Mno, těsně před počátkem šití jsem na jednom furby Instagram účtu zahlédla fotku dvouhlavého furba a hrozně se mi to líbilo, takže jsem se rozhodla tento nápad ukrást.

Ve článku o Šunkasýrovi jsem říkala, že příští furby bude trochu housenkovitější. Toho jsem se i držela, kvůli ouškům by mi stejně nezbyla látka na křídla (ouškům, která jsou tentokrát všechna správně našitá i ideálně veliká). Na fotce vidíte střih nového démonka pouze s jedním obličejem, protože ten druhý v tu dobu ještě neexistoval.

Jeho hlava s těma ouškama mi připomínala kočku, takže jsem mu pracovně říkala Kočičák :D.

Mno, a tady je finální výtvor! Myslím, že se moc povedl, jsem s ním spokojená. Je i plněji vycpaný, takže se na něm příjemně leží.

No a na posledním obrázku vidíte Šunkasýra, jak se seznamuje se svým novým sourozencem (novými sourozenci??). Má na sobě takový podivný obleček, ten jsem mu udělala než jsem s ním vyrazila na dovolenou, abych ho mohla nosit kolem krku. Moje vlasy ho barvily a nevypadalo to dobře :/.

Už teď přemýšlím o třetím, ale nemám na něj látku a zatím ani moc času, takže o tom se ještě uvidí.

Září

Dlužím tomuhle blogu článek. Letošní začátek školního roku je zcela neoprávněně a nevysvětleně mnohem méně produktivní, než vloni :/. Ale snažím se :D! Dělám na několika projektech, ale většina z nich ještě není připravena vidět světlo blogu. Jo a všimli jste si toho krásného pozadí, co mi konečně přestalo dělat psí kusy a já ho mohla nahrát bez dalších potíží? Hrozně se mi líbí :D. I header nejspíš budu brzo měnit, ale to ještě hotové nemám.

 Když mi bylo asi sedm, možná osm roků,
Lidé, co měli rádi září, mi prostě nešli do hlavy.
Začalo to u mých prvních vzdělávacích kroků.
Už v prvních dnech s paní učitelkou nebylo příliš zábavy.

Přes všechna pevná přesvědčení, dohady a tak,
Stále jsem si stála za svým, že září se musí zakázat!
Hodně času však uplynulo, ani nevím, jak.
Mnoho změn přišlo a nové pohledy potřeba je probádat.

Když v potaz se vezme to sladké očekávání,
Sluncem prolité babí léto protkané žlutavou nadějí,
Vidím už, že školáčci nemají ani zdání,
O jakou krásu přicházejí, jen proto, že do školy nechtějí.

Třikrát Ne

No jo, no jo. Zase jsem dělala změny na hlavním maskotovi. Tentokrát nebyly vzhledově až tak velké, jenom jsem přidala třetí ocásek a přebarvila, jazyk, pokud to počítáte (mně se poslední dobou zalíbilo dávat postavám tu vzhledovou anomálii, že mají nepřirozenou barvu jazyka :D). Nicméně ocásek jsem přidala jen proto, abych mohla pokračovat ještě jednou změnou. Chtěla jsem Ne totiž změnit jméno. A sobě taky. Ne teda úplně kompletně, spíš jako... přidat přezdívku :D.

Všechno to začalo tím, že jsem sháněla jméno pro postavu do HOCZ (netuším, jestli někdo z těch mých tří čtenářů HOCZ hraje :D je to online textová RPG na bázi Harryho Pottera, nedávno jsem ji chtěla vzkoušet). Hledala jsem něco, co by znělo kouzelnicky, ale ne přehnaně, co může být genderově neutrální a začíná na T (to je takový hrozně pěkný písmenko, víte :D). A tak se zrodilo jméno Trinity. Zalíbilo se mi, použila jsem ho dokonce už dvakrát :D. Jednou pro postavu na HOCZ - Trinity Toivonen, kolej Havraspár, a podruhé na Vlčím brlohu, tam jen Trinity.

A říkala jsem si, že bych to mohla používat i na blogu. Ale Ne je taky pěkná přezdívka a líbí se mi obě, takže jsem narazila na takové dilema, které vyústilo v to, že budu používat obě jména :D. Spojila jsem je do přezdívky Třikrát Ne, kterou budu používat pro svou postavu. Achjo, moje vysvětlovací schopnosti jsou dneska na bodě mrazu :D. No nic, tady jsou dva obrázky Trinity/Ne, které jsem stvořila. Ten první se mi moc líbí, je tam taková roztomilá (a taky historicky poprvé nakreslená zepředu). Ten druhý je jen něco, co mi přišlo vtipné.

 

 Triple the Tails, triple the Power! >:)

 

 

Trochu se to vymklo kontrole (o.O)