Vážení přátelé, je to tady! Poslední kapitola Kami Potterové. Úplně poslední. Omlouvám se, že ten konec je takový šílený klišé, ale je to jediný způsob, jak omluvit, že tahle fanfikce nedává smysl a jsou v ní příběhové chyby, heh :P.
Kami a Iris sledovaly Harryho. Kami věděla, co se teď bude dít. Teď Harry půjde za Voldemortem a nechá se zabít. Věděla, že to nakonec dobře skončí, ale to to neudělalo o nic snažší.
Sledovaly ho až do momentu, kdy si navlékl neviditelný plášť a pak už musely jeho cestu jen odhadovat. Konečně zahlédly mezi stromy Voldemorta a zastavily se. Kami si pamatovala, že teď Harry najde Kámen vzkříšení a ten by měl spadnout na zem. Kde ho seberou ony. Stejně tak by to mělo být i s neviditelným pláštěm.
Konečně ze sebe Harry shodil plášť. Zhluboka se nadechl a vyrazil vstříc svému osudu. Kami a Iris udělaly pár opatrných kroků vpřed. Harry si jich mohl všimnout jen stěží, ten měl v ten moment jiné věci na starosti. Ale co Voldemort? Kami si hodila kapuci přes hlavu a opatrně se proplížila k místu, kde Harry před chvílí stál. Voldemort si konečně všiml Harryho. Kami využila toho, že teď by jim nikdo nevěnoval pozornost, sáhla po neviditelném plášti a hodila ho přes sebe. Pak už mohla bez obav hledat Kámen vzkříšení. Našla ho, ale zabralo to nějakou dobu. Opatrně ho sebrala a vrátila se k Iris. Ta si kámen od Kami vzala a opatrně ho uložila do své kapsy.
"A co bude teď?" zeptala se Kami. "Teď se zas trochu posuneme v čase. Bezovou hůlku si vezmeme, až ji budou vracet Brumbálovi do hrobu." "Nebude to trochu ehm... těžké? Budeme muset otevřít jeho hrob, abychom se k hůlce dostaly?" Iris pokrčila rameny. "My si poradíme," řekla a dala Kami kolem krku obraceč času. Několikrát jím otočila a společně se vydaly do hradu pro košťata.
Když doletěly k Brumbálovu hrobu, schovaly se v lesíku u něj. "Teď ho otevírají," špitla Iris a z nějakého důvodu ulomila větvičku z keře. Pak si od Kami vzala neviditelný plášť. "Dojdu pro hůlku." A šla. Kami ji neviděla, ale viděla, jak se tráva třese od jejích kroků. To naštěstí bylo vidět jen, když člověk věděl, kam se koukat. Iris počkala, až jeden z kouzelníků uloží hůlku do hrobu a otočí se. Pak bleskově hůlku sebrala a nahradila ji větvičkou, kterou ulomila z keře. Teď už zbývalo jen doufat, že si toho nikdo nevšimne. A protože kouzelník a jeho pomocníci hrob zavřeli, Kami usoudila, že si toho nevšimli.
"Tak se přenesme do současnosti, ne?" zeptala se Kami. Iris přikývla. "Ale přenesme se do doby ještě před tím, než jsme sem přilétly. Budeme mít víc času přiletět zpátky na Jasnovideckou." A tak to také udělaly. Přestože tím pádem měly dost času na návrat, přesto se vydaly zpátky do své školy jak nejrychleji dokázaly.
Ještě byla tma, když přistály na nejvyšší školní věži. Rychle doběhly vrátit košťata a pak Iris Kami poslala spát. "Jdi, já se kouknu, jestli se ostatní už vrátili na koleje. Už je jedna ráno, takže by už měli být v postelích. A Kami poslechla, jen si od Iris ještě relikvie. Chtěla je mít pro sebe za všech okolností. Byla už šíleně unavená. Ostranění Voldemorta budou muset nechat na další den.
Druhého dne ráno se Kami vydala do společenské místnosti všech kolejí. A šíleně se jí ulevilo, když spatřila Eveline, Mariana a Solara. Zamávala na ně a oni se na ni usmáli. Udělala několik rychlých kroků a sedla si k nim na gauč.
"Tak co?" vyptávala se Eveline. A Kami jim potichu rychle odvyprávěla, co se předešlé noci dělo. Ostatní jí viseli na rtech dokud neskončila. "Takže máme všechny relikvie?" zeptal se nevěřícným šeptem Marian a Kami přikývla. "Takže se můžeme vydat zničit Voldemorta?" radoval se potichu Solar a Kami znovu přikývla. "Ještě bychom se měli domluvit s Iris, protože si nejsem úplně jistá, jak přesně Voldemorta "vzkřísíme", abychom ho mohli úplně zničit..."
Přátelé se tedy rozhodli jít nasnídat. Posadili se ke stolu a každý z nich popadl nějaké pečivo. Kami spatřila u jednoho ze stolů Iris. "Půjdu s ní něco domluvit, jo?" hlesla Kami a kývla směrem k učitelce. Ostatní souhlasně zamumlali a Kami vstala. Přikráčela ke stolu a poklepala Iris na rameno. "Iri- teda, paní profesorko? Potřebovala bych... éh..." zarazila se a její zrak nervózně těkal mezi ostatními učiteli u stolu. "Potřebovala bych s vámi mluvit o úkolu, co jste nám včera zadala." Iris pochopila a vstala. "Ale jistě."
Poodešly do rohu místnosti, aby je nikdo neslyšel a Kami se zeptala: "Iris, potřebuju vědět, jak vyvoláme Voldemorta. Nějak si nejsem jistá, že vím, jak se to dělá..." Iris se pousmála. "V podstatě by mělo stačit, když vezmeš do ruky Kámen vzkříšení. Voldemortova duše by se stále měla pohybovat kolem Jasnovidecké. Nezapomeňte si předtím s ostatními vzít na sebe neviditelný plášť, to vám dá moment překvapení. A samozřejmě, že zabít byste ho měli bezovou hůlkou." "Půjdeš s námi?" zeptala se Kami. Iris zavrtěla hlavou. "Radši snad nebuďme podezření. Když půjdou někam čtyři žáci, nebude to tak podezřelé, jako kdyby někam šli čtyři žáci a učitelka. Věřím, že to zvládnete. Plánujete ho zlikvidovat už dnes?" "Ano. Čím dřív, tím líp. Vydáme se ho vyvolat odpoledne po škole." Iris se usmála a než odešla, ještě řekla: "Nejlepší bude, když to uděláte na famfrpálovém hřišti. Tam jste se střetli naposledy." Kami souhlasně pokývala hlavou a vrátila se ke svým přátelům.
Po škole se Kami a její přátelé vydali na famfrpálové hřiště. Eveline nesla neviditelný plášť, zbytek relikvií si u sebe nechala Kami. Došli k hřišti a Kami se zhluboka nadechla. Eveline hodila přes všechny čtyři neviditelný plášť. Kami vytáhla z kapsy Kámen vzkříšení a rozhlédla se kolem. Někde tam, tam měl být Voldemort. Nebo aspoň jeho duše. Ta, kterou dnes přišli zničit.
Rozhlíželi se kolem už dobrých pět minut. A pak ho zahlédli. Ošklivé cosi, co vzdáleně připomínalo člověka, jak se rozhlíží po hřišti s rozzuřeným výrazem. Hledal Kami. Té začalo bít srdce. Popadla bezovou hůlku a hlesla: "Expelliarmus!" a vyslala kouzlo k Voldemortovi. Nevěděla, jestli u sebe vůbec má hůlku, ale bylo to to první, co jí přišlo na mysl. Udělalo to však víc škody, než užitku. Voldemort sice hůlku měl, ale to zároveň znamenalo, že kouzlo dokázal blokovat. Zároveň si všiml, odkud kouzlo přišlo a sám zaútočil. "Avada Kedavra!" Kami a přátelé chtěli uskočit, ale každý se vrhl jiným směrem, což mělo za následek, že z nich spadl neviditelný plášť. Kouzlo je ale naštěstí minulo.
Voldemortův smích se rozezněl po hřišti. Kami se vyškrábala na nohy a bleskově se vyhnula dalšímu Voldemortovu kouzlu. Sama opět použila Expelliarmus, ale opět neúspěšně. Kamini přátelé taky přidaly pár kouzel, ale Voldemort měl pořád dost síly, takže ani jeden z nich nebyl úspěšný. Kami začala pomalu ztrácet naději.
Ani netušila, jak se to stalo, ale najednou stál Voldemort jen pár kroků od ní. Stále na ni sesílal kouzla, kterým bylo težké uhýbat nebo se jim bránit v takové vzdálenosti. Už jí docházely síly. Eveline na Voldemorta náhle zaútočila zboku. Voldemort ji vztekle odhodil kouzlem a Kami, která už nedokázala jasně myslet, udělala to první, co ji napadlo. Popadla hůlku a bodla s ní Voldemorta přímo do srdce. Voldemort vykřikl a od místa, kde měl zabodnutou hůlku, se začala šířit po celém jeho těle zeleně zářící prasklina. Nakonec Voldemort pukl a Kami viděla jen moře jedovatě zeleného světla.
Kami se probudila zalitá potem. Ucítila vlnu úlevy, když si uvědomila, že leží ve své posteli. Mimoděk se dotkla jizvy na svém čele. Další šílený sen! Občas měla pocit, že je to ta jizva, co jí je způsobuje. Ta jizva, kterou získala po tom, co si rozbila čelo o branku, když hrála se spolužáky fotbal. Tenhle byl ze všech nejšílenější, pomyslela si. Potom se došla napít vody a šla opět spát. Jenom zadoufala, že ji nečeká další sen o Jasnovidecké škole čar a kouzel.
Žádné komentáře:
Okomentovat