Ahoj, jmenuji se Shoti. Jsem nejstarší dcera klisny Kony a hřebce Mrenga. Vsadím magickou podkovu od mámy, že jste o nich už slyšeli. Máma je jednorožec, táta pegas a já a mé sestry Matiti a Hoja jsme alicorni (jednorožci s křídly). Pak tu žijí ještě snorsové (plazo - koně), květinoví koně, normální koně a vodní koně. Žijeme všichni v zemi zvané Diadorn. Ten je ale na úplně jiné planetě než vy.
Do Diadornu přišlo jaro. Nebylo to ale hned to jaro po dobrodružství s Harakou. Mezi tím byla totiž ještě další jara. A my jsme zestárli. Já, Matiti, Hoja i Haraka. Haraka a Hoja byli teď stejně staří jako já, když jsme navštívili Rubyron. Zlaté časy! I když už jsem poměrně stará, jetě neumím létat. Táta říká že za normálních okolností se pegas (nebo alicorn) naučí létat až když je na přelomu dětství a dospělosti. Ale já stále čekám na to až se to naučím. Haraka a Hoja se mají. Jsou nejmladší a tak si s tímhle nemusejí dělat starosti - je pochopitelné, že se naučí létat jako poslední.
Nicméně den, o kterém vám chci vyprávět byl od začátku zvláštní. Ráno byla celá obloha růžová. Až hodně pozdě získala zpět svou modroučkou barvu. Šla jsem se napít k řece. A pak jsem ho spatřila. Koně. Z řeky pil kůň. Ale měl světle modrou hřívu (podobnou té tátově). Koně mívají hnědou, černou nebo bílou hřívu (koně jediní totiž nemají nějaké speciální barvy). A kromě toho měl tenhle kůň pod okem vločku. Takového jsem jaktěživa neviděla. "Emmm... Ahoj." pozdravila jsem ho. On našpicoval oči vzhlédl od hladiny řeky. "Ééch... Ahoj. My se známe?" ptal se udiveně. "Ne, právě proto. Koně jako jsi ty jsem tu zatím neviděla."
"Nejsem zdejší. Jsem ze země zvané Frostsnow, ze země věčné zimy. Cestu sem jsem našel, když jsem šel proti proudu naší řeky Inapity. Ta, jak vidím je složena ze dvou dalších. A mimochodem jmenuji se Barafu."
"Barafu... Hezké jméno. Já jsem Shoti."
"Těší mě."
"Mě také."
A tak jsem se dozvěděla, že Barafu je ze země jménem Frostsnow - země věčné zimy. A že tam mají strom, který dokáže vzít všemu živému duši. Vyprávěl mi taky o hradě na kterém prý žije kůň, který by mohl být jednorožcem, kdyby nebyl sněžným koněm.A že stromu duší vzali jeho magii temní jednorožci a spol. Kdyby mu jí ale vrátili, byl by Strom duší zas jen stromem.
Následující dny byly nádherné. Já, Barafu, mé sestry a Haraka. Jednou se ale stalo něco hrozného. Zrovna jsme si hráli u řeky. Barafuovi najednou zprázdněl pohled. A nechtěl se hnout z místa. Věděla jsem že něco není v pořádku. Mluvila jsem na něj, ale on nereagoval. "Harako, doběhni pro naší mamku!" křikla jsem na Haraku. Ten zasalutoval a okamžitě vyrazil jako neřízená střela. Za chvilku k nám sprintoval spolu s mamkou za sebou. "Co se mu stalo?" volala na nás. "Nemám tušení. Ale nereaguje na nás." řekla jsem ustaraně. "To nevypadá dobře, ale má magie by měla být dost silná aby mu pomohla." řekla mamka a začala kouzlit. Její roh neprve začal svítit modře, pak zeleně a nakonec z něj vyskočila jiskra a zase zhasnul. "Jejda! To nevypadá dobře. To vypadá ještě hůř!" řekla mamka. "Je mi líto, nedokážu ho uzdravit. Vypadá to, jako by tu bylo jeho tělo, ale duše zmizela někam pryč." "Duše! Strom duší! Musel mu jí vzít Strom duší!" vykřikla jsem vyděšeně. "Musíme se vydat do Frostsnowu. Tam najdeme strom duší a vrátíme jí zpět Barafuovi." řekla rozhodně Matiti. Barafu totiž o Stromu duší řekl všem. "Dobrá, ale buďte opatrní." řekla starostlivě maminka. "Neboj, budeme v nejlepším pořádku!" usmála jsem se. "Ale je tu malý problém: on za námi dobrovolně nepůjde." namítla Hoja. "Ano. Ale nebojte, někam jsem si schovávala provaz. Teď se bude hodit." usmála jsem se a sprinovala jsem na Démantovou louku. Tam jsem kopla do jabloně a spolu s několika jablky spadl taky provaz. Doběhla jsem zpátky. Udělala jsem na konci provazu smičku a tu jsem pak hodila Barafuovi na krk. Táhla jsem jak jsem jen mohla ale Barafu se ani nehnul z místa. Pak ale uviděl Haraku a šel za ním. A kamkoli šel Haraka, tam ho Barafu následoval. "Myslím, že vím proč to takhle je." usmála jsem se. "Temní přeci vzali Stromu duší magii která nabíjela jeho život. Tak si asi myslí, že Haraka má tu magii." "Jenže ta magie je v našich korunkách." řekla Matiti. "No ovšem! Myslím, že vím jak na to!" zajásala Hoja. "Postačí když Stromu duší vrátíme jeho magii. Pak by mohl Barafuovu duši propustiti." "Hojo ty jsi génius." málem jsem výskala radostí. Matiti doběha pro korunky, já se chopila provazu, Haraka si stoupl za mě aby šel Barafu alespoň trochu dobrovolně. A než stihlo slunce zapadnout vyrazili jsme po proudu Inapity nebo jak se ta jejich řeka jmenuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat