Šli jsme už dlouho. Myslela jsem, že tam snad nedojdeme. Okolí ani zdaleka nepřipomínalo věčnou zimu a chlad. Najednou ale Hoja vypískla: "Jůí! To studí. Toje... sníh? Neměl by už být roztátý?" "Jsme tu." řekla Matiti. A skutečně - hned pod kopcem na kterém jsme stáli byla zem plná sněhu. U řeky stáli zimní koně. "Musíme se zeptat kudy se dostaneme ke Stromu duší." navrhla jsem. "Dobře. To nechme na Matiti." zakřenil se Haraka. "Proč na mě?!" řekla překvapeně Matiti. "Jsi z nás nejukecanější." odvětila pobaveně Hoja. "Jak myslíte." usmála se Matiti. A kolem jako na zavolanou procházel jeden Kůň. Tedy vlastně klisna. "Dobrý den! Mohu se Vás na něco zeptat?" houkla na ní Matiti. "Zdravím. Ovšem, mluvte." řekla klisna přívětivě.
"Potřebovali bychom se dostat ke Stromu duší."
"To... kvůli NĚMU?" řekla klisna na šlehla pohledem po Harakovi. "To on má magii která Strom duší napájí?"
"Ne, ne, ne! On není zlý, nebojte! Jsme tu kvůli táámhletomu hřebci." vyvedla Matiti klisnu z omylu a nátáhla se k Barafuovi.
"Strom duší mu nejspíš vzal duši." vzdechla jsem.
"Ale to je přeci Barafu! Syn mojí nejlepší kamarádky Baridi! To je příšerné! To je hrůůůůůůza!" skučela klisna. "Strom duší mu jí jen tak za nic nevrátí!"
"Ale my známe řešení! Donesla se k vám ta plánovaná válka mezi Rubyronem a jinými zeměmi?"
"Ano, ano. Zabránili jí tři bílí alicorni."
"To jsme my!"
"Vážně? To je úžasné vidět vás takhle naživo."
"Máme s sebou korunky které vysály temným magii. Vrátíme jí Stromu duší."
"To by mohlo vyjít. Poradím vám kudy ke Strom..." Dál se nedostala protože se odkudsi ozval křik: "CO JSTE TO PROVEDLI MÉMU BARAFUOVI VY ZLOČINCI?!" Byla to Barafuova matka - Baridi. Vyskočila ze závěje a řvala na nás. "CO SI O SOBĚ SAKRA MYSLÍTE?! VLÁČÍTE HO TADY ZA SEBOU A NEMYSLÍM SE, ŽE SE MU TO LÍBÍ!" Určitě by nám urhla hlavy a hodila nám je do obličejů (sláva logice!), kdyby jí klisna, jejíž jméno jsme stále neznali nezastavila. "Baridi, uklidni se! Nechtějí mu ublížit!" "Blbost! Jsi moc důveřivá, Theluji! Určitě mu chtěli udělat něco příšerného." "Strom duší mu vzal duši! Ale oni mu zvládnou pomoci."
"Božínku! To je přííííííííšernéééééé!!!! Můj synáček ztratil duši! To nééééé!!!! Úúúúúú!!!" začala Baridi kňučet a skučet a houkat a... a... a tak dále. "Co kdybychom jim alespoň poradili, kudy ke Stromu duší?" navrhla Theluji a nasadila ironický pohled. "Poslechněte," promluvila k nám," zajděte na hrad Klaufir. Tam žije kůň který by mohl být jednorožcem. Můj syn vám o něm jistě vyprávěl. Vždy se s ním chtěl setkat, už jako neposedné hříbátko. Ten kůň se jmenuje Nyati. Je to alchymista, filizof a ještě o hodně více. Ten ví o Stromu duší víc než kdokoli. Jistě vám poradí. Ale kdo vlastně jste a proč je s vámi ten temný alicorn?" A tak nastalo dlouhé vysvětlování.
"Tak šťastnou cestu!" mávaly za námi Baridi a Theluji. Čekala nás dlouhá cesta na hrad Klaufir. "Tohle mi chybět nebude!" prohlásila Matiti. Hrad stál totiž na vysokém kopci a vyjít tam nebylo zrovna snadné. Ale pak jsme konečně dorazili. Nejistě jsem zaklepala a dveře se samy otevřely. Hrad vypadal staře a neopečovávaně. Rozpadlý ale nebyl.
"Ha-aló!" houkla jsem. Odpověděla mi jen ozvěna. Vypadalo to jako by byl hrad zcela opuštěný. Ale pak jsem si všimla pootevřených dveří. Nahlédla jsem do místnosti malou škvírkou. Spatřila jsem alchymistickou dílnu. Byla tam spousta stojánků, sklenic, baněk a jiných nádob. A taky mnoho lektvarů. U jedné police právě stál nějaký kůň. "Nebojte, budu vám ochotný pomoct, cizinci." řekl a otočil se k nám. Ačkoli jsem nahlédla jen mezírkou, očividně si mě všiml.
Žádné komentáře:
Okomentovat