Kami Potterová a vražedná branka - Kapitola 1.

Na začátek chci jen upozornit, že tohle je fanfikce na Harryho Pottera a obsahuje spoilery. PS: Díky všem, co mě donutili to sem dát.

Kami vyšla před dům a zahleděla se do dáli. Dnes by jí měla přijít sova z Bradavic - nejlepší školy čar a kouzel vůbec. Její bratr tam také chodil. Její starší bratr, Harry Potter, nejslavnější čaroděj vůbec. Není snad dítě, jež by neznalo jeho jméno. Je to chlapec, co přežil. Přežil útok Lorda Voldemorta. O jeho rodičích se však myslí, že zemřeli. To je vlastně pravda jenom napůl. Zemřeli a tím dokázali, že Harry přežil. Ale tak, jako Harry vstal z mrtvých, i jeho rodiče dostali druhou šanci. Protože se pro Harryho obětovali, mohli ještě žít. Ovšem bez části své duše. Bez té, která byla vždy s Harrym. Jejich živé části se odstěhovaly kousek od Londýna. A měly dceru jménem Kami. A ta právě teď stála před domem a čekala svůj dopis z Bradavic. V dáli se náhle zjevil pták. A ne ledajaký pták, výr. Kami ho okamžitě poznala. "Mamíí! Už letí!" zavolala. Lily - Kamina matka vyšla z domu a vzala Kami kolem ramen. Sova se pomalu blížila. Za chvíli už přistála na zábradlí u schodů. Kami jí nadšeně sundala dopis z nohy, pak se ale zarazila. Pečeť na dopise totiž nebyla pečeť Bradavic, nýbrž zcela jiné školy.

Kami na ni s údivem hleděla. "Mami, co je to za školu?" zeptala se a otočila se na Lily. "Víš, Kami, Bradavice nejsou jediná škola kouzel. A Jasnovidecká už dlouho s Bradavicemi soutěží o titul nejlepší čarodějnické školy vůbec. Díky tvému bratrovi mají ale Bradavice mnohem lepší reputaci," odpověděla Lily. "Ale ty jsi jeho sestra. Mohla bys být velmi přínosná zase pro Jasnovideckou," dodala. "To ale znamená... když mi nepřišel dopis... Znamená to, že mě v Bradavicích nechtějí?" zesmutněla Kami. "Věř mi, že mají velmi dobrý důvod," povídá Lily. "Takže tys věděla, že mě tam nevezmou?" "No, ne tak docela. Víš, když jsme přežili útok... ty víš koho, tak jsme to museli oznámit Brumálovi, tehdejšímu, dnes již mrtvému řediteli Bradavic. Tak jsme to i udělali. On ale řekl, že se to nikdo jiný nesmí dozvědět. Ani Harry, ani kdokoliv jiný. Pán zla tehdy uměl nahlédnout do Harryho mysli. A kdyby Harry věděl, že jsme naživu, jistě by to brzy zjistil i pán zla. A našel by nás. A zabil. A s námi i tebe, Kami. S Brumbálem jsme se tehdy rozhodli, že bude lepší, když se do Bradavic nedostaneš. Pán zla by tě našel a brzy by zjistil, co jsi zač." "Ale mami, pán zla je mrtvý," namítla Kami. "Zlo si vždy najde svého pána. Chtěli jsme tě s Brumbálem chránit. Ale pak Brumbál umřel. Jeho následník byl spojencem pána zla. O našem přežití nevěděl. A i on pak zemřel. Nynější ředitel byl Brumbálův dobrý přítel. Byl a dodnes je jeden z mála, kdo o nás třech ví. A věděl i o Brumbálově slibu. A proto ses do Bradavic nedostala. Na Jatečce budeš v bezpečí," povídá Lily. Kami se jen usmála. "Chápu," řekla.

Hned druhý den ráno se Kami a Lily vydaly spolu koupit hůlku a další věci, potřebné na Jasnovideckou. "Běž si pro hůlku sama, já potřebuji ještě něco zařídit," řekla Lily. Kami trošku znervózněla, ale nedala na sobě nic znát.

vešla do obchodu. Všude kolem byly regály s krabicemi, ve kterých nejspíše byly hůlky. Kami se rozhlédla kolem dokola. Za pultem seděl starý pán s dlouhými bílými vlasy a zrovna něco psal. kami si nervózně odkašlala. "Promiňte..." řekla. Pán zvedl zrak a usmál se. "Á, slečna Potterová! Vítám vás," řekl. "Jak...jak víte, že se jmenuji Potterová?" vyděsila se Kami. "No, to víte... Máte matčiny oči," řekl starý prodavač. "Ale... Moje matka a můj otec... měli by být přece mrtví!" povídá Kami. "Ale vy víte, že tomu tak není. A já stejně tak. Nemusíte se bát, Brumbál mi to sám prozradil, když ještě žil. Vaši rodiče o tom ví. Jsem jeden z mála, kterým se věřilo natolik, že jim bylo prozrazeno, jak se věci mají. Tak, co to bude? Co si koupíte?" ptal se pán. "No, nejspíš hůlku," řekla Kami. "Ach, jistě. Zkuste tuhle," řekl prodavač a vyndal z regálu krabici s hůlkou. Kami s ní mávla. Knihy, co ležely na stole spadly a vypadly z nich některé stránky. "Jejda, omlouvám se!" řekla rychle Kami. "To nic, to nic. To se hold někdy stává," usmál se pán, hůlku uklidil a vyndal jinou. "Mávni s ní!" vybídl jí. Kami s ní mávka. Nádobky s inkoustem praskly a inkoust vytekl všude kolem. Brka se rozletěla po celé místnosti. "Ups!" prohodila Kami. "Pořád lepší, než váš bratr," řekl starý prodavač, uklidil i tuhle hůlku a vyndal další. "Do třetice všeho dobrého. Podobnou měl váš otec. Zkus jí!" Kami s ní mávla. Na špičce hůlky se objevilo světlo. To se vzneslo a přilétlo ke Kami. "Á, vypadá to, že máte vybráno, slečno Potterová," usmál se prodavač. Kami hůlku uložila do krabičky, zaplatila a vyšla z obchodu. Její matka už tam stála a v ruce družela klec. "Koupila jsem ti malý dárek," řekla Lily. Kami sjela pohledem ke kleci. Byla v ní malá snězná sova. "Tvůj bratr měl stejnou," řekla Lily.

Druhý den ráno se Kami i s rodiči vydala na nástupiště 9 a 3/4. Tam totiž nejezdí jen vlak do Bradavic, ale i třeba právě na Jasnovideckou. Jak se tak Kami rozhlížela okolo, zahlédla vlak do Bradavic. A u něj nestál nikdo jiný, než její bratr Harry. "Mami, hele, támhle stojí Harry!" řekla (vlastně div nevykřikla a ukázala prstem směrem k Harrymu. Lily se jen usmála a kývla. Najednou se na ni Harry otočil. "Zdá se mi to nebo...?" řekl (Kami to neslyšela). "Copak, Harry?" zeptala se Ginny - Harryho manželka. "Mám pocit, že jsem viděl... moje rodiče. a byla s nimi nějaká malá holčička," odpověděl. "Ale Harry," otočila se na něj Hermiona - jeho kamarádka z Bradavic, "vždyť tvoji rodiče jsou už víc, než dvacet let po smrti." "Hermiona má pravdu, Harry. Něco se ti zdálo, znáš se," řekl Ron - Hermionin manžel a druhý Harryho kamarád z dob, kdy ještě chodili do Bradavic. "Ale, ale... ta podobaa!" nedal si Harry říct. Kami mezitím nastoupila do vlaku. Ještě se vyklonila z okna aby se rozloučila se svými rodiči. Harry na ní stále koukal. "Co se mu asi honí hlavou, že nás tak sleduje? Určitě se diví, kdo jsme, že jsme tak podobní jeho rodičům," zasmála se Lily. Kami zklopila hlavu. "Mami, nemůžeme tam nechat stát a myslet si, že jste jen podobní jeho rodičům," řekla Kami. Lily se podívala na Harryho, který se loučil se svými dětmi a potom se podívala zase na Kami. "Možná jednou, až bude zlo definitivně zahnáno, tak budeme moct být zase jedna velká, šťastná rodina," řekla jí na to Lily. V tu chvíli se vlak začal pomalu rozjíždět. "Tak ahoj, mami, ahoj, tati. Mám vás moc ráda!" volala Kami. "My tebe taky," řekl James. "Užij si to tam! Napiš nám! A starej se dobře o svou sovičku!" volala za ní Lily. "Neboj, budu!" slibovala Kami. A vlak se pomalu vzdaloval.

Obrázky?

Ech... Vy možná budete namítat, že jenom kreslim a nepíšu a kašlu na celej blog (s výjimkou rubriky "Moje výtvory")... Ale ne-e! Já píšu. Jenomže cokoliv, co jsem zatím rozepsala, rozepsané i zkončilo. Včetně komixu na Lvího krále. Nicméně myslím si, že fanouškovská horečka by se měla brát jako nemoc a mělo by se při ní taky zůstávat doma. Minulý týden mě zachvátila neskutečně silná vlna závislosti na Harry Potterovi. Kreslila jsem fanpictures! A psala fanfikce, které se tak něja mísily s tím, co se skutečně stalo na naší škole. Bohužel jsem zatím viděla jen filmy. Takže až budu mít ve městě čas, navštívíme ráj knihomolů... KNIHOVNU! A nebo počkám do Vánoc. No, přestanu se tady vykecávat o něčem, co stejně nejspíš nikdo nečte. Poslední malá informace: Brzy bude nová kapitola Kočičího bratrstva!

Když jsem sem naposledy dávala svoje obrázky, psala jsem něco o mé oblíbené MLP fanfikci Daughter of Discord. Kdo tu fanfikci sleduje, myslím,že už dávno pochopil, že tohle je další fanpict. Poníci jsou (zleva): Thunder Dash, Apple Blossom a Blooming Bow (ve fanfikci je jen Apple Blossom a Thunder Dash).

Nojo. Nebylo by mého blogu bez špetky Lvího krále. Tak nějak jsem se uprostřed října začala těšit na Vánoce a nakreslila tohle.

Ano, tohle je ten fanpict na Harryho Pottera. Jinak, než jako poníky je prostě nakreslit nedokážu :D.

Misha pod polární září, kdo by nepoznal. Začalo mě hrozně bavit stínování. A ta hra s Mishiným účesem... Asi jí budu hřívu měnit častěji, s copánkem se mi hrozně líbí. A hlavně ten ocásek

Další stínovací obrázek.

A jako poslední je tu něco jako temná Misha. Nebo spíš temná stránka Mishy.

A toť prozatím vše.

Reakce na Kytici

Jak se vám líbí nový design? Mě děsně moc :D!! Zabral mi asi hodinu a půl. Jo, a, musíte mě pochválit - tato básnička způsobila, že tady konečně máte rubriku " Moje básničky". Potlesk, prosím *sarkastické tleskání*. Dobře, není to nic, co by průměrný člověk nezvládl, ale tady je nutno dodat, že já nejsem průměrný člověk. A teď k básničce: Nedávno jsem byla donucena přečíst si sbírku básní, Kytici. No, pak jsem nemohla spát (aneb slabší povaha XD). A protože jsme měli pak tu Kytici nějak stručně popsat (OK mě se to prostě stručně nepovedlo!), tak jsem to udělala formou básničky (nakonec jsem zjistila, že jsme měli popsat jen Dceřinu kletbu. To naštve). Tahle básnička je vlastně jen můj názor na tohle uznávané dílo, pokud se váš názor liší, tak jste nejspíš normální člověk :D (Upozorňuji, že v reálu mi to zabralo čtyři A4 stránky, takže je to fakt dlouhééé).

Kytice

Nedávno byl mi úkol zadán,

z občanky tuším bylo to.

Tudíž jsem vyndala sluchátka z uší

a vrhla se do čtení naplno.

Po chvíli zachvátil mne strach,

co bylo v těch třinácti baladách.

První - Kytice tolik strach nenahání.

O mateřídoušce bylo to povídání.

Jak porostla jisté matky hrob

a matka se květinou stala.

Dítka její smutná nezůstala.

Druhá - Poklad už trochu horší byla.

Jak matka ve skále pro zlato dítě zapomněla.

Třetí - Svatební košile

byla zase o mrtvole.

Jak mrtvý muž šel za svou milou

a odvedl jí na hřbitov.

Kde zjistila ona pravdu celou

a schovala se v márnici.

Nemrtvý k mrtvému mluví:

"Dej pryč prosím tu petlici."

Dívka však kletbu odvrátila

a v motlitbách skryla své obavy.

Utekla a v bezpečí byla,

ale mě už to nebaví.

Ve čtvrté - Polednici

křičelo malé dítě

matka křik mu oplácela,

náhle dvěře otevřela

a za nimi Polednice!

Děťátko k sobě strachy tiskla,

děťátko rozrušeně výská.

Jeho křik netrvá dlouho,

tisknula ho příliš mnoho.

A pak - Zlatý kolovrat,

to zas bude nějaký zvrat -

pomyslí si každý, každá.

A já říkám: "Máte pravdu."

Zase další vražda!

Závistivá dívka zabila svou sestru.

Její tělo schovala do temného hvozdu.

Šťastně s milým své sestry žila,

potom se ale prozradila.

Název další balady - Štědrý den,

zní poněkud klidně.

Celkem jsem se těšila,

dopadlo to bídně.

Dvě dívky držely se tradice,

k půlnoci koukly do vody,

jedna šťastná, druhá smutná,

spatřily své osudy,

Šestá báseň - Holoubek,

hned další dvě smrti.

Žena si muže otrávila,

znova se vdala,

vinu svou neunesla -

a tak se utopila.

A pak je tu balada

Záhořovo lože.

Na tu můžu říct snad jen:

"Dobrý pane bože!"

Zloděj potkal poutníka, kterého chtěl zabít,

místop toho dal mu úkol

za Satanem zajít.

A jako vždy na konci

zloděj i poutník zemřou,

přestávám mít v Kytici

tu oblibu velkou.

Báseň Vodník,

toje horor, povím vám.

Dívka klidně prala prádlo

*žbluňk* A byla ta tam.

Vodník pod vodu jí stáhl,

a za ženu si ji vzal.

Žili spolu dlouhou dobu

a vodník jí syna dal.

Dívka navštívila matku,

ta nechtěla jí pustit zpět.

Vodník snahou přilákat ji,

zničil pro ni celý svět.

A pak Vrba tady byla,

báseň, jež mě překvapila.

Žena, půlku duše ve vrbě,

muž chová nenávist sám v sobě,

Vrbu podťal, ženu zabil,

syna zrodil, vychoval.

A ten u nově vzrostlé vrby,

velice rád si hrál.

Pak tu byla Lilie,

tenhle úkol mě snad zabije!

Na hrobu v lese vyrostla kytka,

uviděl ji tak hradní pán,

vzal si jí, ta mu dala synka,

skoro jak v pohádce, řeknu vám.

Matka muže však žárlila

a tak kytku i syna zabila.

Potom přišla Dceřina kletba,

matka dítě zrodila.

Nebyla ale s nikým vdaná

a proto ho zabila.

Zabila to holoubátko,

malinké a nevinné,

matce kletbu zanechala,

že jí špatně vychovala.

Sama žila jenom krátce,

zabila se na oprátce.

Nakonec přišla Věštkyně,

co Libuši Přemysla věští.

A hele - báseň skončila.

Uf, mám to ale štěstí.

Noc nočních můr

byla ta dnešní,

každou hodinu jsem se vzbudila.

Ráno za oknem na mě vykoukl deštník,

do školy jsem vyrazila.

Až se mě příště budeš ptát,

co ke svému svátku si budu přát,

řeknu s úsměvem na líci:

"Čokoládu a nebo báseň.

Vše, jenom ne kytici."...

Další moje obrázky

Nemůžu uvěřit, že CELEJ MĚSÍC nebyl článek. No, čekání na pátou epizodu MLP fanfikce Daughter of Discord ze mě vysávalo energii (a kreslení fanpictures taky). A čekáni na šestou bude asi taky dost vysilující... Jo, ještě bych se vás chtěla na něco zeptat. Nedávno mi výtvarkářka řekla, že bych neměla kreslit oči tak, jak je kreslím. Prej jsou moc vykulený a velký (velikosti jsem si vědoma, ale nepřipadá mi jako problém). Zajímá mě: co vy na to? Prozraďte v komentářích :).

Jak reálné... Misha - kůň - hraje na flétnu. Miluju to ♥. (Tu hru na flétnu)

Jo, a zbožňuju houpačky :D.

Tady máte obrázek z plánovaného alternativního komixu na Lvího krále. Víc zatím neprozradím. Jména lvíčat (zleva): Kula, Chumvi, Tojo, Malka, Tama.

A tohle je prozmněnu obrázek z nealternativního plánovaného TLK komixu. Jsou na něm Tama a Tuna. Tama - dcera Sarafiny, Tuna - dcera Sarabi. Kdo je jejich táta zatím neřeknu ˃:D.

A tady je jeden fanpicture na Daughter of Discord. Je to Dinkyina a Cinnamon Stickova budoucí rodina. Poníci jsou (zleva): Cinnamon Stick, Timeline (jejich adoptivní dcera), Dinky Doo, Dee-Doo (ve fanfikci se objevuje jen Cinnamon Stick a Dinky Doo).

Moje obrázky

Dlouho jsem vám necpala svoje výtvory, co :D? No, teďka máme ve škole docela frmol, vzhledem k tomu, že je začátek školního roku a všechno je takové chaotické. Ale i přes to jsem stihla nakreslit pár obrázků:

Zmiňovala jsem už, že jsem milovnice lvího krále? Jestli ne, tak teď :D. A tak jsem nakreslila jednu scénku.

Následující obrázek je můj nejoblíbenější. Je na něm Misha (tedy vlastně já XD) jak kouká na západ slunce. Tohle je jeden z mála obrázků, na kterém stínuju.

Dál tu máme obrázek z MLP. Princezna Celestia a Luna s jejich rodiči.

Vitani... co víc k tomu dodat (to vzadu je lebka a kosti buvola).

A jako poslední je zase obrázek se mnou (neboli s Mishou XD). Tentokrát ručně kreslený.

Poníkovské mini- komixy

Chtěla jsem to dát do komixů, ale přijde mi to tak krátký, že to nemá cenu. Tohle jsou dva komixy, které jsem nakreslila už před delší dobou, ale shodou náhod jsem to dala až sem.

A teď ten druhej.

Kočičí bratrstvo Kapitola 4. Sázka

Tuhle kapitolu upřímně nemám ráda. Je na mě moc... chaotická. Nejde poznat kdo je kdo :(. Ale aspoň nějaký únik od téhle reality. Mně se nechce do školy :(... Jen tak mimochodem dosáhli jsme čtyřiceti stran Kočičího bratrstva když nepočítáme cover. PS: Za rozdílnou velikost těch stran se omlouvám, trochu mi to tu blbne.

Následující dvě stránky vypadají trošku jinak máme novou tiskárnu.