Průvodce zemřelých

Každý den jich potkávám tolik. Stovky rozkvetlých duší, stovky zlomených duchů. Spousta z nich mě prosí, ať jim dám ještě chvíli, ještě malou chvilku. 

Nevědí, že já nerozhoduji o tom, kdo zemře.

Jsem Hádovým rádcem a pobočníkem. Jsem převozníkem mezi peklem a rájem. Jsem strážcem brány Věčných lovišť. Jsem Anubovým poskokem i psovodem. Jsem vstup do nového života pro ty, co v něj věří. Jsem laskavé rozloučení pro ty, co ne. 

Ale já nerozhoduji o tom, kdo zemře.

Ti odvážnější mi vyčítají, že je vytrhávám ze světa. Že budou svým blízkým na světě chybět. Že působím dny a týdny smutku všem, co je kdy znali. Uklidňuje mě, že je někdo bude postrádat. Znamená to, že byli milováni. Milovaní lidé mají méně výčitek. 

Ale nevědí, že já nerozhoduji o tom, kdo zemře

Každý se se mnou jednou setká. Všichni se mi dříve nebo později podívají do tváře. Nejmoudřejší lidé. Nejvěrnější psi. Nejhlasitější ptáci. Nejrychlejší ještěrky. Nejkrásnější květiny. Se všemi se jednou setkám. Denně jich vídám tisíce. Není důvod cesty dalších urychlovat. Času mám víc, než by se mi líbilo. 

Já nerozhoduji o tom, kdo zemře.

Setkávám se s bytostmi smířenými. Těmi, které odcházejí spokojené s tím, co nechaly za sebou. S těmi si mohu jen potřást rukou. Vše ostatní už udělali oni. Setkávám se s bytostmi, které mne vidí rády. Těmi, které nechaly za sebou jen utrpení. Setkání se mnou je pro ně vysvobozením. A já si tolikrát přeji, aby dostali novou šanci. Šanci znovu žít a znovu odejít. Lépe.

Ale já nerozhoduji o tom, kdo zemře.

Rukami mi procházejí bytosti, které sotva poznaly svět. Mladé duše, které se ještě ani nerozkoukaly. I takových životů mi bývá líto. Ocitly se na špatném místě. Ve špatné situaci. Stihlo je něco, na co tak mladá bytost nemůže být připravená. Většinou ani neví, co se stalo.

Rukami mi procházejí bytosti, které viděly víc, než by snad samy chtěly. Jeden takový život je jako desítky jiných. A oni si jen tak kývají hlavou, když jim podávám svou ruku. Vysloužili si svůj klid. 

Ale ani tak nerozhoduji o tom, kdo zemře.

Někteří mě prosí o milost, jiní mají spousty otázek. Další zarytě mlčí. Některé dny jsou jich tisíce, některé desetkrát tolik. Rád bych jim všem vyhověl. Ale já nemohu.

Cesta životem je zrádná, ale na cestu po něm se vyplatí nebýt sám. Na počátku času jsem se tak stal průvodcem zemřelých. Možná nebyli šťastni za života. Možná neodcházejí šťastní. Ale chci, aby byli šťastní kdekoliv, kam půjdou potom. Protože to je to jediné, co mohou udělat. Být šťastní.

Nerozhoduji o tom, kdo zemře. Mohu je jen doprovázet na jejich konce. A na nové začátky.