Haha, hádejte, kdo konečně zjistil, jak se na blog do menu dávají odkazy a teď nemusí jak blbec všechno psát do Profilu? :D
Od příchodu Horské kolonie uběhlo už víc než týden a její členové se v novém domě chtě nechtě začali zabydlovat. Pampelišce se jejich pohodlí brzy znelíbilo. "Je tu krásně, ano," říkala vždycky, "ale já už bych chtěla domů." V očích mladé dračice byl vidět stesk po starém domově. Denim a Castie se ji snažily povzbudit, ale častokrát marně. Pampelišce nebylo pomoci.
Slunce pomalu putovalo po obzoru a Denim sledovala jeho cestu z vrcholku skály. Ona a její přátelé rádi za úsvitu sedali na skalách, ale Denim se dnes cítila odtažitě. Pampeliščin neklid jí nedal spát. Z myšlenek ji vytrhlo až Mikovo prohlášení. "Udělám to!" zasmál se. "Řeknu jí, že ji miluju!"
"Miko, ne," hlesla Castie starostlivě. "O tomhle už jsme přeci mluvili. Kdyby to byl kdokoliv jiný, měl bys mojí plnou podporu, ale Gamea... Miko, to nemůže skončit dobře."
Denim udělala pár kroků blíže ke svým přátelům. Mika láska k růžové dračici stále neopustila. Castiino přemlouvání jí opět připomnělo její myšlenky. To nemůže skončit dobře.
Otřásla se. Tyhle hlouposti si přece zakázala. Pampeliška na ní byla hodná a Denim neměla důvod být z jejich přátelství nervózní. Narozdíl od Mika. "To nejhorší, co může říct, je ne!" zašvitořil Miko. Denim si povzdechla. "No, a kdy se na to chystáš?" Věděla, že ať udělá cokoliv, Mikovi jeho rozhodnutí nevymluví, tak se aspoň rozhodla zjistit, kdy své přiznání plánuje. "Dnes večer, při západu slunce. Bude to úžasné, oranžové světlo se rozlije do světa a všechno bude vypadat tak nádherně!"
"Vypadá to spíš na pěknou bouřku," zamumlala Denim a obrátila se k severu, odkud se k nim pomalu blížila černá oblaka. "Déšť je taky krásný," trval na svém Miko.
Denim se protáhla. Na nebi náhle mihla zlatá čmouha a ladně přistála u skupinky draků na skále. "Ahoj Pampeliško," zahlaholili všichni. Denim se k nim tiše přidala. I přes všechna svá zlá tušení dračici ráda zase viděla. "Chceš jít dnes lovit?" zeptala se tiše, ale Pampeliška odmítla. "Dneska ne. Chci tu být až se vrátí výprava na naše území. Třeba se konečně vrátíme domů!" zaradovala se. Denim měla z jejich návratu na své území smíšené pocity. Moc si přála, aby se Pampeliška mohla vrátit domů, ale zároveň toužila v její společnosti strávit o něco déle. Jen se na ni povzbudivě usmála.
"Já s tebou půjdu," zvolala náhle Castie. Denim její náhlé nadšení překvapilo. Stalo se snad něco mezi ní a Bostonem? Povím ti to potom, ozvalo se v její hlavě. Castie si musela všimnout jejího lehkého zmatení. Šedá dračice se na kamarádku usmála. Na společný lov se po takové době těšila.
Kovová chuť krve se rozlila Deniminou tlamou. Tentokrát to byla ona, kdo kořist lapil. Šlo to rychle, čas který spolu nelovily se příliš na jejich spolupráci neodrazil. Mezi čelistmi hrdě svírala krk dříve raněné daněly. "Takže si bereš předek, chápu to dobře?" zasmála se Castie a Denim přikývla. "Mám docela hlad," zamumlala po chvíli šedá dračice. "Nedáme si trochu už teď?" Castie se mlsně olízla a souhlasila. "Taky mi žaludek už skučí."
"Takže, copak se stalo, že už s Bostonem nelovíš?" vyzvídala Denim, zatímco trhala daňčí maso. Castie se usmála. "Nic se nestalo a pořád s ním lovím. Je hrozně milý, docela nám to jde. Nicméně dneska chtěl být s Mikem. Umanul si, že mu to vyznání vymluví."
"A myslíš si, že uspěje?"
"Doufám. Ale Miko je v tomhle hrozný paličák. Ve všem ostatním je to takový beránek, ale jakmile se do někoho zakouká, dopadá to takhle," uchechtla se.
"Ryby a Zajíc," zahuhlala Denim a usmála se. Castie jen zmučeně pokývala hlavou. "Snad to s ním dobře dopadne." Její zasmušilý výraz však po pár vteřinách přešel v potutelný úsměv.
"No a jak se loví tobě? S novou parťačkou?" Náhlá otázka šedou dračici zarazila. "Dobře. Dobře se mi loví. Teda, většinou." Castie ale Denimina suchá odpověď nestačila. "Jde jí to? Říkala že Horská kolonie ze země moc neloví..."
"No, pochopitelně to není nejlepší, ale lovím s ní ráda. Je strašně odhodlaná, myslím, že jsem se jí trochu dotkla ten první den."
Denim došlo, že své kamarádce o večeru pod hvězdami ani nevyprávěla. Tehdy byla na Pampelišku moc nepříjemná a teď po několika dnech toho litovala. Ale dokázaly se sblížit a snad jí zlatá dračice odpustila.
* * *
Na obloze se zatřpytila první hvězda. Několik draků netrpělivě vyčkávalo na srazovém plácku Skalní kolonie. Pampeliška rozrušeně přecházela sem a tam a obracela hlavu k nebi. Denim se na ni co chvíli starostlivě ohlédla.
Většina jejích myšlenek ale v tu chvíli směřovala k Mikovi. Zelený drak byl s nimi a netrpělivě se ohlížel po Gamee. Po bouřce, kterou s takovou jistotou prorokovala Denim, jako by se slehla zem. Hvězdy na obloze jasně zářily a Miko si byl jistý, že tohle je ideální chvíle k vyznání lásky.
Konečně se růžová dračí slečna vynořila zpoza skály. S úsměvem pařátem zamávala Kiburimu, který si jí nejspíš ani nevšiml. Miko však jako by si jejího zklamaného výrazu ani nevšiml. Sebevědomě vyrazil. Castie se jen zmučeně chytla za hlavu.
Denim se nebyla moc jistá, co zelený drak Gamee povídá, ale všimla si jeho zasněného pohledu na hvězdy a nesmělého úsměvu. Co mu Gamea odpověděla bylo ale slyšet až moc dobře. "Kdo si myslíš že jsi?" syčela. "Sotva se známe, ty blázne! Co když nás viděl Kiburi? Teď už mě nikdy nebude milovat, když viděl spolu nás dva! Nikdy si mě nevšimne!" vrčela, následně se ohlédla po bílém drakovi, který v ten moment podřimoval v písku. Rozhořčeně oddusala pryč.
Zelený drak sklopil hlavu. Pax přistoupil ke kamarádovi jako první. Boston ho bleskově následoval a Castie a Denim také kráčely blíž. Miko zmučeně zaskučel a červený drak mu položil pařát na rameno. "Myslím, že to nejhorší, co může říct nebylo ne."
Skupinka byla ze svého smutku vyrušena vzrušeným zvoláním pár členů Horské kolonie. Oblohou se mihla trojice draků, která nesla zprávy z horského území. Denim pohledem našla v davu Pampelišku. Nadějeplným pohledem vzhlížela k nově příchozím drakům. Ti se však tvářili zasmušile. Nevypadalo to dobře.
Zelenomodrý drak promluvil. "Přátelé, navštívili jsme naše území. Není to dobré. Lidé začali kácet stromy a zdá se, že snad budou stavět nová obydlí. Neodejdou. Domů se už vrátit nemůžeme..."
Žádné komentáře:
Okomentovat