Draco byl v kupé sám. Crabbe a Goyle někam zmizeli. Ale jemu to nevadilo.
Z vedlejšího kupé se ozývala píseň Jede jede mašinka a on dupal do rytmu. Jablko od tety Bellatrix držel v levé ruce. Už asi půl hodiny přemýšlel nad jménem pro svého nového miláčka. Chtěl dál používat jméno Zbyďa, ale zjistil, že k tomuhle to prostě nesedí. Zkoušel různá jména, ale prostě mu to nesedlo. "Zatraceně!" zavrčel. To jablko bylo nádhérné, dokonalé, dokonalejší než Zbynďa. Takže by měl dostat i dokonalejší jméno. Draco se hluboce zamyslel. Najednou z uličky zaslechl volání: "Harry! Harry, kde jsi, doháje?"
A bylo jasno. "Harry." Ano. Znělo to dokonale. Výborně se to k tomu jablku hodilo. A vůbec mu nevadilo, že ono jeho vysněné ovoce bude mít stejné jméno, jako ten zatracený Potter. Jeho Harry byl lepší.
Vlak zastavil v Prasinkách. Draco v mžiku vystoupil a vyrazil do hradu. Harryho držel pevně v ruce. Měl nyní novou lásku a novou chuť do života. Už se nemohl dočkat, až zase zažije něco úžasného.
(Omlouvám se, že tahle kapitola je krátká, nemám omluvu, prostě je.)
Žádné komentáře:
Okomentovat