Jen upozorňuji, že tahle část je delší, než ty ostatní.
Jakmile Draco překročil práh domu, umlčel své rodiče a zhluboka se nadechl. "Myslím, že jsem našel svou životní lásku." Narcissina tvář se velá rozzářila. "No to je úžasné, synu. Kdy nás s tou šťastnou seznámíš?" Draco zaváhal. "Vlastně hned teď. Ale není to ta šťastná... je to ten šťastný..."
Než stihla jeho matka cokoliv dalšího říct, Draco vytáhl z kapsy ono otlučené zelené jablko. "Mami, tati, tohle je Zbynďa!" Narcisse klesla čelist. "Synu, děláš si legraci? JABLKO?!" Draco jen vyplašeně přikývl.
Narcissa mu opatrně položila ruku na rameno. "Draco, už nejsi malý kluk, aby ses "kamarádil" s jablky." Draco se zamračil. "Narážíš snad na Josífka?"
"A-ano..."
"JOSÍFEK BYLMŮJ NEJLEPŠÍ KAMARÁD! Měl jsem tak úžasný život, než jsi mě donutila ho sníst!"
"Draco, nosil jsi to jablko s sebou TŘI MĚSÍCE!"
"Chtěl jsem být nablízku svému kamarádovi!"
Narcissa se otočila k Luciovi. "Já doufala, že z toho vyroste..." Lucius jen pokrčil rameny a zabořil pohled do Denního věštce. Narcissa se chytla za hlavu a snažila se vymyslet jinou strategii.
"Ale vždyť je otlučené, Draco. A támhle, u šťopky je dokonce nahnilé!" Draco se na svou matku ušklíbl. "Ty taky už nejsi taková krasavice, jako když tě táta potkal a opustil tě snad?" Narcissa na Draca zvrčela a odešla z místnosti.
Draco se uchýlil do svého pokoje, lehl si na postel a podíval se na Zbynďu. Ano, už rozhodně nebyl tak zářivě nádherný, jako v den, kdy ho Malfoy obětavě zachránil, ale miloval ho. Každým dnem víc a víc.
Bylo asi jedenáct večer, když Draco jablko odložil na stůl a konečně usnul. Zdálo se mu o famfrpálovém zápase, ve kterém chytil místo Zlatonky Zbynďu.
Když se probudil, bylo asi devět hodin ráno. Rozespale se rozhlédl a jeho srdce vynechalo, když spatřil, že jeho miláček už neleží na nočním stolku, kam ho předešlé noci položil. Bleskově se obléknul a rozzuřeně vtrhl do kuchyně. Praštil otevřenou dlaní do kuchyňské linky. "KDE JE ZBYNĎA?!"
Narcissa sebou škubla a pokrčila rameny. Lucius dál zíral do svých novin. "Matko, já vím, žes mi ho vzala ty! To tys nebyla schopná ho přijmout. KDE JE?!" Narcissa nervózně vstala ze židle a založila si ruce na prsou. "Draco, tvé chování je směšné! To jablko je... prostě jen jablko! Nemůže to oplatit tvé pocity!" Dracovi se do očí nahrnuly slzy vzteku a žalu. "Ale já ho miloval! Aspoň mi teda řekni, co jsi s ním udělala!" Narcissa se ušklíbla a odpověděla: "Hodila jsem ho na kompost. Ale než jsem ho tamvůbec odnesla, rozpadlo se mi v ruce." Draco sevřel ruce v pěst. "Můj Zbynďa... Můj milovaný Zbynďa! Je pryč..." Po tvářích se mu skutálely slzy.
"Drahá, proč jsi mu to udělala?" zeptal se Lucius a položil noviny na stůl. Narcissa po něm šlehla rozzuřeným pohledem. "Ty jsi na jeho straně?" Lucius s klidem opáčil: "Cisso, já z toho taky nejsem zrovna nadšený. Ale byl to, dle mého, ten nejlepší kluk, jakého kdy Draco sbalil. Lepší už to nebude, Cisso. A tys ho hodila na kompost, jako nějaké shnilé ovoce."
"To BYLO shnilé ovoce!" zavrčela Narcissa, vyběhla z kuchyně a práskla dveřmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat