Dny se začaly krátit a noci prodlužovat. Do Bradavic přišla zima. Draco a Zbynďa toho měli už dost za sebou. Potyčka s profesorem obrany proti černé magii nebyla zdaleka poslední. Dokonce i Snape, který všechny Zmijozelské vždy vyzdvihoval, už toho začínal mít dost.
Zbynďova slupka už nebyla tak zelená a zářivá, jako když se dali s Dracem dohromady, ale Malfoy si toho nevšímal. Objevilo se na něm pár nahnědlých fleků, ale Dracovi to bylo jedno. Miloval Zbynďu.
Když se začaly blížit Vánoce, byl celý veselý. Letos chtěl jet domů a představit jim toho, se kterým se rozhodl strávit zbytek svého života. Doufal, že se bude Zbynďa jeho rodičům líbit aspoň zpola tak, jako se líbil jemu.
Konečně přišel ten osudný den. Draco si sbalil svých pět švestek a jedno jablko a vydal se na nádraží v Prasinkách. Tolik se těšil.
Vlak se šinul po kolejích už několik hodin. Slunce se klonilo k obzoru a vlak naposledy zabafal. Draco vystoupil a pohledem hledal své rodiče. Čekali na něj na nádraží, přesně, jak mu slíbili. Přihnal se k nim.
"Mami, tati, to nebudete věřit, co se-" "Teď ne, Draco," přerušil ho jeho otec Lucius. "Jsme s tvou matkou právě uprostřed debaty, která jednou provždy rozhodne o osudu našeho manželství. Povíš nám to doma."
Draco byl tedy poslušně zticha. Později zjistil, že očividně manželství jeho rodičů visí na vlásku kvůli šampónu. "Povídám ti, že ten, co jsi použil, Luciusi, byl můj!"
"Ale nebyl, můj je ten zelenej."
"Můj je zelenej, Luciusi."
Draco jen zadoufal, že už budou doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat