Veselé Vánoce všem závislákům, co jsou i o vánocích na počítači!
Vedoucí dětem ukázali pokoje i umývárny, společenské místnosti jednotlivých kolejí i společenskou místnost, kterou všichni sdíleli. Tam se také po vybalování všechny čtyři děti sešly. Chvíli si povídaly a potom je vedoucí poslali spát. Kami ale usnout vůbec nemohla. Měla špatný pocit, že se brzy stane něco zlého. A tak si sedla na okno a vzala si k sobě klec se svou sovou. Chvíli tam tak seděla. nakonec k sově promluvila. "Nikdy jsem vlastně nad tvým chováním neuvažovala. Proč se ke mně tak chováš?" Sova houkla a klovla do mříží. "Tobě se nelíbí v té kleci, viď? Tak pojď," řekla a klec otevřela. Sova vyhopla z klece a vesele zahoukala. Pak si stoupla na Kaminu nataženou nohu a jako kočka se jí začala otírat hlavu o ruku. A tak jí Kami začala hladit po peří. "Ty jsi zvláštní zvíře," řekla Kami. "Měla bych tě taky nějak pojmenovat. Co třeba... Hedvida? Je to podobné, jako Hedvika. Tak se jmenovala sova mého bratra. Na její počest a památku bych ti tedy mohla říkat Hedvida. Co myslíš?" otočila se Kami na sovu. Sovička pokývala hlavou a oběma došlo, že se z nich staly kamarádky. Kami zívla. Sova ovšem nevypadala ani trochu unaveně (nejspíš protože je to sova). Do klece ovšem vlést nehodlala a ani Kami se nechtělo Hedvidu zavírat zpět. Ovšem sova je noční pták a kdyby zůstala v pokoji, nejspíš by tam ráno byl veliký nepořádek. Už i sama sova koukala z okna, občas roztáhla křídla a nervózně zahoukala. Kami také pohlédla z okna a poté ho otevřela. Sova nadšeně vylétla do temné noci, ale díky bílému peří byla vidět ještě dlouho, až se z ní stala jen bílá skvrna na obloze, jako by byla jednou z hvězd. Kami přepadla nejistota, ale pak si uvědomila, že jsetli jsou kamarádky, tak se vrátí. Nepříjemný pocit byl znenadání ten tam. A Kami šla v klidu spát. Ráno před vyučováním se celá čtveřice sešla ve společenské místnosti. Eveline se bez ustání mazlila s Čumáčkem, Bibi se neustíle snažila schovat se před ním za Marianovými zády. Solar se mezitím marně pokoušel chytit Rozárku. A Kami koukala z okna. Ale jediné, co viděla, byla nějaká třída na hodině létání na koštěti. Marian si všiml jako první, že se s Kami něco děje. "Kde máš sovu?" zeptal se. "Někde venku poletuje," řekla Kami suše. "Jak se tam dostala? Ona ti uletěla?" byla zvědavá Eveline. "Není to sova so klece. Ona se vrátí," uklidňovala Kami spíš sebe, než ji. Solar chtěl něco říct, ale ozvalo se první zvonění. To znamenalo, že žáci se mají začít přesouvat do svých tříd. A tak i Kami, Eveline, Solar a Marian vyrazili na svou první hodinu kouzlení. Dorazili akorát se zvoněním. Celí zadýchaní si sedli na svá místa. Učitelce, která přišla trčely vlasy do všech stran, ovšem vypadalo to, že to je úplně normální a že je to její běžný účes. "Dobrý den, žáci. Nesmějte se! Posaďte se. Ticho!" mlela učitelka, aniž by kdokoli udělal jakýkoliv zvuk. Žáci si zděšeně sedli a snažili se být zticha. "Vítám vás na vaší první hodině kouzlení, děcka! Dneska se naučíme lehké levitační kouzlo. Nějaké dotazy? Ne? Fajn!" řekla zase učitelka ignorující všechny hlásící se žáky, kteří měli dotaz. Rozdala žákům bílá husí pera. "Tak, hůlky do rukou a jedem. Zaklínadlo je: Wingadium Leviosa," zadrmolila tak, že jí skoro nerozuměli. Popadli tedy své hůlky a začali se snažit donutit pírka levitovat. "Wingadium Leviosa!" znělo celou třídou. Ani jedno pírko se ale nevzneslo. Všichni se snažili, jak jen mohli, ale stále nic. První, kdo toto "prokletí" zlomil byla Kami. "Wingadium Leviosa!" vlastně už téměř křičela. Pírko se vzneslo vysoko nad hlavy žáků. "Jo, zapomněla jsem vám říct, že s hůlkami byste neměli tolik mávat," zvedla učitelka zrak od svých novin Denního věštce. Žáci naštvaně zakňučeli. O pár vteřin později už třídou poletovala pírka, jak kdyby někdo roztrhal polštář. Kami se otočila k oknu. Na malý okamžik se jí zdálo, jakoby se tam zablesklo něco bíleho s černými tečkami po těle. A po chvíli zase! Za oknem občas vykukoval tento záhadný tvor. Brzy si Kami všimla, že to stvoření má peří. Když o pár chvil později ten opeřenec zahoukal, nebylo o čem pochybovat - Hedvida se vrátila! Když se tam Kami chvíli dívala, Hedvida vykoukla a zůstala vidět. Kami se zdálo, že se sova trochu usmála. Pak zahoukala, přitom dvakrát vesele hodila hlavou a vzlétla. Kami si všimla, jak Hedvida přilétla k hřišti na famfrpál - oblíbený čarodějnický sport. Sova prolétla třemi "obručemi", které slouží, jako branky, prokličkovala mezi imaginárními mi hrači a nad tribunami letěla vzhůru nohama. Celý let zakončila úžasnou otočkou vzad. Pak opustila hřiště a ztratila se v dálce. A v tu chvíli Kami dostala nápad.
Žádné komentáře:
Okomentovat