Pořád nemůžu uvěřit, že už mám letos třetí sešit na poznamenání domácích úkolů... To bude tím, že tam bez ustání píšu Kami Potterovou a kreslím poníky. Jo, vzpomínáte, jak jsem slibovala, že brzy bude Kočičí bratrstvo? Nebude. Teda nebude brzy, bude, až najdu stránku, která mi zmizela. A teď pojďme konečně na tu Kami. PS: Všimli jste si, že zítra jsou Vánoce? Protože já ne.
Kami si sedla na sedadlo. Kupé bylo prázdné a tak začala mluvit se svou sovou. "Tak jak se máš?" Sova tiše houkla. "A co děláš?" Sova houkla znovu a hlasitěji. "Ty nejsi moc upovídaná, co? Zkusím si tě pohladit," řekla Kami a opatrně strčila prst skrz mříže. Sova se po ní okamžitě ohnala. "Jejda!" vykřikla Kami. "Povídáš si se svou sovou?" ozval se ode dveří kupé neznámý hlas. Kami vzhlédla. Ve dveřích stála holka s dlouhými rovnými blonďatými vlasy. "Nooo... Jo. Slyšela jsem, že to pomáhá při získávání téé... noo... vzájemné důvěry," řekla Kami nervózně, protože nechtěla vypadat jako nějaký blázen. "To zní zajímavě. Jmenuji se Eveline Luciášová," řekla ta dívka. "Já jsem Kami Potterová," řekla zase Kami. "Počkej, řekla jsi..." nedořekla Eveline. "Jo, řekla jsem ,Potterová´," přerušila jí Kami. "Ale.. nemáš snad nic společného s tím... s tím Harrym Potterem?" řekla Eveline. "Vlastně on je můj starší bratr," odpověděla Kami naprosto klidně, jako, kdyby to snad bylo normální, že je dcera lidí, kteří mají být dávno po smrti. "Ale... jak to?" divila se Eveline."Vždyť rodiče Harryho Pottera už jsou dvacet let po smrti!" A tak jí Kami vysvětlila, jak to bylo s její rodinou, proč nešla do Bradavic a proč o nich její bratr neví. "To je super! Ale měla bys být opatrná. Nemůžeš hned každému vypovídat, jak se věci mají. Mně sice můžeš věřit, ale jestli se pán zla třeba někdy vrátí (nebo se už vrátil a my o něm jen nevíme), tak bude mít komplice. A ti z tebe budou chtít vytáhnout informace. Jistě se budou tvářit, jako přátelé, ale budou přesný opak," upozornila jí Eveline. "Ty o tom nějak moc víš," podivila se Kami. "Můj táta pracuje na ministerstvu, jako viceministr obrany proti černé magii. O pánovi zla mi toho řekl hodně," chlubila se Eveline a sedla si naproti Kami. Najednou se ve dveřích objevil kluk. "Ahoj. Můžu si k vám přisednout? Nikde jinde není místo," řekl. "Jasně, pojď dál!" řekly holky jednohlasně. Kluk vešel do kupé. Po jeho rameni lezla mourovatá kočka. "Jé, ta je roztomilá!" začala se nad ní rozplívat Kami a natáhla ruku, aby si jí pohladila. Načež kočka zaprskala a ohnala se po Kami drápkem. "Ty asi nemáš zrovna štěatí, co se týče vztahů se zvířaty.!" zasmála se Eveline. "Bibi, nech jí na pokoji!" napomenul kočku chlapec a jeho vlasy dostaly rudou barvu a oči se změnily v malé plamínky. Tato rychlá změna obě dívky tak překvapila, až se neudržely a vykřikly. "Jen klid!" uklidňoval je kluk. "To je normální. Moje vlasy a oči se mění podle mé nálady. Když je vše v pořádku, tak jsou mé oči a vlasy modré. A za Bibi se omlouvám, není zvyklá na cizí lidi." "To je dobrý. Není jediná," řekla Kami. Najednou se ve dveřích objevil další kluk. "Já se omlouvám... Můžu si k vám sednout? Nik..." načal a ostatní za něj dokončili: "Nikde jinde není místo. My víme." Chlapec se tedy posadil na jediné místo, které zbylo, což bylo to vedle Eveline. "Jmenuji se Solar," řekl. "Když už jsme u toho," řekl majite Bibi, "nepředstavil jsem se. jmenuji se Marian." "Marian, to je zvláštní jméno," usmála se Kami. "Jejda!" vykřikl najednou Solar. Z kapsy mu totiž vyskočila ropucha. Kami po ní bleskurychle chňapla rukama. A úspěšně. Potom jí následně podala Solarovi. "Dík. A ty mi už neutíkej, Rozárko!" okřikl svou ropuchu. Asi vteřinu potom, co se tohle stalo se zpod sedadla ozvazlo zapískání. "Copak, Čumáčku?" koukla pod sedadlo Eveline a vytáhla malou klec, ve které byla myška. V tu chvíli Bibi zaprskala a vyděšeně vylezla svému pánu na rameno. Na to Kami, Eveline i Solar hleděli s údivem. "Bojí se myší," vysvětlil Marian. Načež trojice ostatních dětí vybuchlo smíchy. Bibi se zatvářila smutně a poníženě. První to zpozorovala Kami. "No, ale to je přece úplně normální, že se bojí myší, ne?" řekla. "Kami, promiň, ale to skutečně normální není," řekla Eveline. Kami jí kopla do holeně. "Jo. jasně... Je to úplně normální," řekla, protože nestála o další kopanec. Kočka se přestala tvářit zahanbeně. Stále se ovšem chovala ostražitě, kdykoliv na ní myš pohlédla. "Stejně je to zvláštní," řekl Solar, "že se kočka bojí myší." "nikdo neví, proč to dělá. Utíká před nimi už od kotěte," řekl Marian. Eveline vykoukla z okna. "Měli bychom si vzít hábity, za chvíli tam budeme," řekla. Oblékli si tedy své pláště. Chvíli nato zaskřípaly brzdy vlaku. Děti vystoupily a za chvíli zmizely v tlačenici studentů. nikdo nevěděl přesně jak (nejspíš proto, že ani pořádně neviděli na cestu), ale najednou se ocitli v hlavním sále, v aule. Židle a stoly byly ve čtyřech řadách. Žádný z nováčků neměl nejmenší tušení, kam by si měli sednout. Jeden z učitelů se protáhl davem a každému nováčkovi řekl, aby si nesedali a že se za chvíli dozví, proč. proto tedy prvňáčci stáli a čekali. Před nimi byl na vyvýšené části auly stůl. Za ním seděli učitelé a přímo veprostřed ředitel. teda všichni si mysleli, že to je ředitel. Měl dlouhé šedé vousy zapletené do copánku. Kdyby nebyly, asi by sahaly až na zem. Vlasy měl oproti nim o dost kratší. sahaly mu jen něco málo nad ramena. Ten muž teď vstal a kývnul na profesorku, která seděla hned vedle něj. Ona mu kývnutí oplatila a vzala do ruky zvon, co byl na stole a zazvonila s ním. Zvuk toho zvonu nebyl ani trochu ostrý a už vůbec ne nepříjemný. Měl jen žáky klidným způsobem utišit. Když celý sál zmlkl, ředitel začal mluvit. "Vítám vás, milí studenti v novém školním roce. Moje jméno je Řehoř Vrtinožka." Jakmile své jméno vyslovil, několik žáků se uchechtlo. Ředitel to přešel bez jediné reakce, jakoby si toho ani nevšiml. Bylo vidět, že je zvyklý. "Jsem ředitel této školy, to už vám, ale jistě došlo. Jako vždy i tento rok tu máme až překvapivý počet prvňáků. Ti budou teď rozřazeni do jednotlivých kolejí. Pro ty, kteří to ještě neví: Naše škola se dělí na čtyři koleje. Děsuvzdor, Drakobij, Lukotvor a Mozkomoc." "Nebo taky odvážlivci, válečníci, zruční kouzelníci a mudrcové," pošeptal ostatním Marian. "Rozdělíme vás pomocí vševidoucích holí," dokončil ředitel. "Ach jo," povzdechla si Kami. "Já myslela, že nás přiřadí moudrý klobouk." "Jakýže klobouk?" podivila se Eveline. "Moudrý klolbouk," řekla Kami, "tím se rozdělují žáci v Bradavicích." "Já nevím, zda sis toho všimla, Kami, ale tohle NEJSOU Bradavice, tohle je Jasnovidecká," řekla Eveline. Mezitím už profesorka volala studenty k sobě. "Lucie Vodnářová!" Dívka, kterou volala se propletla mezi lidmi a stoupla si mezi čtyři vztyčené hole. "Každá z těchto holí symbolizuje jednu kolej," vysvětlila profesorka. Hole se náhle rozklepaly a dívka se vznesla asi tři metry nad zem. Chvilku křičela, potom se jen tvářila zděšeně. Po půl minutě z jedné hole vyšlo světle modré světlo. Dívka se vrátila na zem. "Modrá... Gratuluji, slečno Vodnářová. Děsuvzdor!" usmála se profesorka. Dívka se za mohutného potlesku vrhla k Děsuvzdorskému stolu. A takhle si je postupně volali. Až došla řada na Mariana. "Marian Hvězdný!" Chlapec se tedy vydal doprostřed toho čtverce z holí. Vznesl se. Pár vteřin tam poletoval a pak jedna hůl zazářila fialově a Marian se snesl k zemi. "Gratuluji, mladý muži. Mozkomoc!" zvolala profesorka. O chvíli později zavolali Eveline. Když se vznesla, překvapeně vykřikla, ale to bylo vše. Její hůl zářila modře. "Výborně, mladá dámo," usmála se na ni profesorka. "Děsuvzdor!" Hned po ní šel Solar. Jeho hůl svítila žlutě. "No skvěle. Lukotvor!" zvolala profesorka. A pět minut nato už si volali Kami. Kami se vznesla, ale zůstala ve vzduchu až podezřele dlouho. Hole se očividně nemohly rozhodnout. nakonec jedna zazářila růžově. "Gratuluji. mladá slečno. Drakobij!" řekla profesorka. Kami se zatvářila vesele, i když byla i trochu zklamaná, že se nepřipojí k některému z jejích kamarádů. Zamířila až na konec svého stolu, protože tam seděli i její přátelé a povídali si. "To je škoda, že jsme každý na jiné koleji," povzdychla si Eveline. "Jen se neboj, Eve, jednou se nám to jistě bude hodit," povzbuzoval Solar. Když byli všichni rozděleni, jejich vedoucí je odvedli na koleje.
Žádné komentáře:
Okomentovat