Kami Potterová a vražedná branka - Kapitola 4.

Hned, jak zazvonilo, žáci se vyhrnuli ze třídy. Teď je čekala hodina létání na koštěti. Většina dětí se hrozně těšila, zejména Kami, která vždycky chtěla létat a od nedávna si chce zalétat spolu se svou sovou. Jejich učitelka jim po zvonění na hodinu rozdala školní košťata. Někteří sice namítali, že mají košťata svá, ale učitelka chtěla, aby tři první hodiny létali na školních košťatech a pak už mohou užívat svá. Když tedy každému po pravém boku leželo koště, učitelka řekla: "Řekněte ,Hop´ a koště vám vletí do ruky. Nemusí se to napoprvé povést." "Paní učitelko," ozvala se Eveline, "proč je nemůžeme prostě zvednout?" "Výborná otázka, slečno! Tři body pro Děsuvzdor!" usmála se učitelka. "A zvednout je nemůžete, košťata se brání. Poslouchají pouze na kouzelnou formulku," vysvětlila učitelka. Žáci tedy natáhli ruce nad košťata a za chvíli už hřištěm znělo "Hop!" ze všech stran. První měl koště v rukou Solar. Eveline nad koštětem máchala rukou a volala pořád dokola kouzelnou formulku. Solar se k ní otočil a začal jí radit: "Eve, nemáchej tak těma rukama. V klidu! Tak. A nekřič tolik. Stačí normálně, klidně. A ne tolikrát za sebou. Zkus to teď!" A Eveline měla koště v ruce hned po dalším pokusu. Otočila se na Solara, usmála se a poděkovala. Solar se trošku začervenal. Bylo to ale tak málo, že to nikdo nepoznal. Když měli všichni košťata, učitelka ještě rychle řekla: "Dnes a příští hodinu budeme cvičit kontrolu nad koštětem a když to všem půjde, tak už si přespříští hodinu zkusíme zahrát famfrpál." Kami vykulila oči. "Famfrpál? Ten je ale povolený až od čtvrtého ročníku!" "Je povoleno ho hrát od čtvrtého ročníku. Na Jasnovidecké už se ale trénuje od první třídy. Odsud jsou jedni z nejlepších famfrpálistů. To ale nekaždý ví," vysvětlila učitelka. Kami pokývala hlavou, že jako pochopila. "Tak a teď už dost řečí, nasedněte na košťata a šup, šup, letíme!" Žáci tedy na košťata nasedli. "Stačí, když se odrazíte od země," radila učitelka. Mnoho žáků se dlouho neúspěšně pokoušelo vzlétnout, jiní už dělali osmé kolečko kolem hřiště. Nakonec se i těm méně šikovným povedlo dostat se do vzduchu. Někteří měli potíže, Lucka Vodnářová dokonce spadla. Bylo to ale z malé výšky, takže se jí nic nestalo. Kami , Marian Solar i Eveline svá košťata perfektně létali kolečka , osmičky a jiné útvary, po svolení učitelky dokonce závodili. Většinou tyto závody zkončily nerozhodně. Učitelka se mohla chválou roztrhat. Všichni čtyři dostali na konci jedničku z kontroly nad koštětem a každý navíc získal jeden bod pro svou kolej. Všichni byli létáním přímo nadšeni. "Viděli jste můj ten můj let vzhůru nohama?" ptala se nadšeně Kami. "Jo! To bylo super! A můj let střemhlav - už jsem myslel, že to nevyberu a rozsekám se o zem, ale nakonec se mi to povedlo," řekl Marian. Ostatní uznale pokývali. "A já... To jak jsem udělala salto..." nadšeně načala Eveline. "To bylo totálně super!" dokončil za ní Solar. "Už se těším na další hodinu létání!" dodával ještě. Všichni souhlasně pokývali. Nebyli sami, kdo hodinu létání chválil. Lucka Vodnářová ale řekla, že během té hodiny se stalo něco zvláštního. Těsně něž spadla, uviděla prý kousek u ní branku. Nikdo jiný to nemohl potvrdit, ale řekli, že nemožné to nebylo. Kami z Lucky vytáhla všechno, co si Lucka o té brance pamatovala. "Nóó... byla taková divná. Neumím popsat ten tvar, nakreslím ti to," řekla Lucie, popadla papír a nakreslila fotbalovou branku. Kami pokývala hlavou se slovy: "Vím, co to je za branku. Je na jeden mudlovský sport." "Měla červené a bílé proužky, asi takhle," dodala Lucka a přikreslila do obrázku pruhy. "Jáásně," řekla Kami, se zamyšleným výrazem ve tváři. "A říkáš, že hned, jak jsi spadla, tak zmizela?" "Jo, hnedka." "To je divné, moc, moc divné," říkala si Kami. "A nikdo kolem tebe nebyl?" "Ne, v okruhu deseti metrů nikdo nebyl." "Zajímavé..." řekla opět zamyšleně Kami. Ještě ten večer se Kami sešla s Eveline ve společenské místnosti a začala se jí vyptávat. "Eveline, tvůj táta dělá na ministerstvu, že?" "Jo, ale proč..." "Co víš o Voldemortovi? A řekni mi všechno! Každou věc, co víš!" "N-no... Lord Voldemort je ze smíšené rodiny - matka čarodějka, otec mudla. I když to není úplně správně řečeno. Tom Riddle - původní verze lorda Voldemorta byl jejich syn. Jeho matka ale použila na jeho otce lektvar lásky - ten nejsilnější. A proto lord Voldemort necítí lásku." "A co umí? Myslím lord Voldemort." "Nóó... používá (nebo používal, pokud se ještě nevrátil) černou magii. Mluví s hady, užíval magii zvanou viteál (o té si jistě už slyšela) a..." "Umí se přeměnit v nějaké předměty?" vypálila Kami. "Nóó... Asi jó. Když umí svojí duši rozporcovat na sedm částí, což téměř nikdo jiný zatím nedokázal, proč by nemohl zvládnout něco, co dokáže i stovka dalších čarodějů? Jestli ale mluvíš o té brance, tak to mohl být i kdokoliv jiný. Nemůžeme určit, zda se zkutečně vrátil. Neměj strach. "Dobře," kývla Kami.