Usínám

Občas, když usínám, tak se mimoděk vracim o nějakej ten rok zpátky,
Jsem zase jenom embryo, který o sobě neví,
Vědět nemusí a ještě dlouho muset nebude.
A který je s tebou.
A ty seš rozkvétající mateřídouška s bujnou fantazií,
Ze který sálá teplo.
 
Občas, když je venku horko a já ležim v trávě, tak se mimoděk vracim o nějakej ten rok zpátky,
Jsem zase ta malá holka, která si ráda hraje,
Která si bude hrát ještě dlouho potom, co to přestane bejt roztomilý,
A která je s tebou.
A ty jsi první jarní sněženka s vlídným hlasem,
Na kterou se vždycky těším.
 
Občas, když venku prší a já sedim u okna, tak se mimoděk vracim o nějakej ten rok zpátky,
Jsem zas ta duše, která úpí v kleci z masa a kostí,
Která ji pomalu drásá na kusy.
A která s tebou bejt nechce, ale musí.
A ty seš hořkej květ narcisu,
Kterej mi houpe žaludkem.
 
Občas, když se ti dívám do očí, tak stojim pevně ve svojí nový realitě,
Jsem konečně bytost v plný síle a kráse,
Která si vyhrabala vlastní vesmír k žití
A která s tebou už nikdy nebude tak jako dřív.
Protože mě nebaví tě přesazovat,
Když si kveteš každej den jinak.