Třeták aneb Jsem tak trochu hnidopich

Vývoj Třeťáku jsem bedlivě sledovala ještě před tím, než vůbec vyšel. Ačkoliv jsem tehdy neměla prostředky přispět, přesto jsem doufala, že se povede ho nakonec vydat. Ale po tom, co vyšel, mi trvalo pár měsíců si ho koupit a dalších pár ho vůbec začít číst. To nebyla chyba knížky samotné. To jen já vypadla ze svého věčného zvyku, to jen já nechala svoji lásku ke knihám vyblednout.

A přesto, když jsem ho konečně otevřela... nemohla jsem si pomoct. Střídání spisovných a nespisovných koncovek v prvních kapitolách mi čtení výrazně komplikovalo a vytrhávalo to z děje. Mezi slovy často chyběly mezery, obecně byla knížka plná překlepů, těžko říct, jestli to je chyba tisku nebo selhání editorů a beta-čtenářů. Vlastně si nejsem tak úplně jistá, že nějací vůbec byli.

Přiznám se, že i z hlediska děje a slovní zásoby ve mně knížka chvílemi evokovala Wattpad příběh. Což není nutně špatná věc, ale kdo četl pár LGBT Wattpad příběhů... dost možná si dokáže představit, o čem vlastně mluvím.

On ten děj je (hlavně ke konci) celý poměrně rozteklý. Za svoji nejoblíbenější část považuji úsek, kdy se Erika a Míša kamarádí, který bohužel není dlouhý. O to víc mi přijde konec knížky uspěchaný a nevysloužený. Přijde mi, že pouze minimální část jejich vztahu nám byla skutečně ukázaná a tak se mi zdá jejich vstup do romantické sféry příliš rychlý. Aféra s nahými fotkami Eriky je celá tak trochu zametená pod koberec. Objeví se, nic vážného z toho pro nikoho ze zúčastněných neplyne a prostě zmizí. Samozřejmě měla sloužit hlavně k edukativním účelům v oblasti kyberbezpečnosti, ale v momentě, kdy se situace neřešila s učiteli, policií ani nikým jiným, kdy tahle větev příběhu neměla skoro žádné následky, to tak trochu ztrácí na efektivitě.

Z hlediska slovní zásoby mi často haprovalo výše zmíněné střídání spisovných a nespisovných výrazů za sebou ve větě, ale to jsem s odstupem času ochotná odpustit, protože moje deníky čas od času trápí ten stejný problém, takže to je spíš boj mezi zvykem psát spisovně a touhou napodobit jazyk náctiletých. Volba slov byla ale taky místy celkem zvláštní, našly se případy, kdy jedna z postav použila slova jako "zvencnout" a "kurva" ve stejné větě. Což se mi zdá jako celkem drastická změna slovníku v rámci pár slov. Tohle je jen jeden z několika případů.

A přesto nechci zakončit tenhle článek tím, že Třeťák je špatná kniha. Protože si to nemyslím. Příběhy jako je Třeťák potřebují být vyprávěny a z recenzí, které jsem četla, pomohl zrovna tenhle spoustu lidí dovzdělat v otázce trans životů. Což si myslím, že je bez ohledu na překlepy a zvláštní slovní zásobu úžasný výsledek a česká literatura potřebuje podobných příběhů víc. Proto si nemyslím, že Třeťák je špatná kniha. Spíš je tak nějak nedopečená. Ale je to další krok vpřed k inkluzivnější české literatuře a to je něco, co já dokážu ocenit vždy.