Synestetická

Až jezero temné melancholie
Dočista vysuší dotek březnového svitu,
Dle proroctví z pradávné historie
Na tváři polibek naděje něžný
Hrdinně zažene zármutek zpět do úkrytu
A rozpustí poslední ostrůvek sněžný.

 

Po prvním nádechu přijde nový čas
Čas kulatý, plný elipsoidů a kružnic.
Ten, kterým zní vlídný fialový hlas.
Nový svět probudí se z prachu žalu,
Z něhož nemilosrdné jaro nenechá už nic.
Naděje procitne do nového tvaru.

Bude vonět euforickou zelení.
Bude chutnat jako sluneční svit plný příběhů.
Hlas lepších zítřků chopí se velení.
Můj barvami protkaný kulatý svět
Bude plný těch nasládlých růžových úsměvů.
A já musím jen čekat a vydržet.