Chladný zimní vítr se opřel do korun vysokých stromů. Přes noc napadala vrstva sněhu a Veverčí stopa už z rána rychle cupitala zkontrolovat Modrokřídlou a její koťata. Když se zrzka probudila, Tygří bouře už nebyla ve svém pelíšku, a tak předpokládala, že ji najde ve školce.
Hnědá válečnice tam ale nebyla. "Tygří bouře tady není?" Modrošedá kočka zavrtěla hlavou. "Myslím, že ji Popelavá hvězda poslala na hlídku." Zrzka sklopila hlavu a prohlédla se peří na podlaze školky. "Potřebuješ novou podestýlku?"
"Ne, děkuji, Veverčí stopo. Pořád je suchá a teplá."
Vstup do školky zastínila silueta huňaté kočky. "Kamenné pírko?" hlesla Veverčí stopa udiveně. "Ahoj. Hledala jsem tě," mňoukla šedá kočka na zrzku. Veverčí stopa přešlápla a věnovala Kamennému pírku udivený pohled. "Mě? Proč mě?"
Kamenné pírko zašvihala ocáskem. "Chci ti něco dnes večer ukázat. Půjdeš se mnou?" Veverčí stopa se nejistě nakrčila. Věděla, že Veverčímu kroku by se nelíbilo, kdyby někam šla s Kamenným pírkem. Pořád spolu nevycházeli. Ale starší válečnice v ní vzbudila zvědavost...
"Dobře... půjdu." Kamenné pírko vesele zamňoukala. "Výborně! Sejdeme se za soumraku u hromady úlovků." Šedá kočka se protáhla vstupem do školky a v tu ránu byla zase pryč. Veverčí stopa se otočila na Modrokřídlou, ale ta měla hlavu položenou na předních tlapkách a tiše podřimovala. Čtveřice koťat spokojeně spinkala zachumlaná v její srsti.
* * *
Na Stromový klan padla noc a Veverčí stopa už netrpělivě čekala u hromady s úlovky. Co chvíli se otřásla chladem, ale pak se z válečnického pelíšku konečně protáhla Kamenné pírko. A za ní odvážně cupital její syn Holoubek.
"Pojďme. Čím dřív vyrazíme, tím dřív budeme zpátky," řekla šedá válečnice a vydala do východní části tábora. Holoubek rozrušeně klusal za ní a Veverčí stopa se k nim připojila. "Ty víš, kam jdeme?" zeptala se zrzka malého učedníka. Ten ale jen zavrtěl hlavou. "Mamka řekla, že je to tajemství."
Blížili se k východní hranici. Veverčí stopu v čumáčku zasvědil pach dvounožců. I Holoubek se zarazil, ale Kamenné pírko neoblomně pokračovala v cestě. Až když se válečnice rozeběhla k dřevěnému plotu u obydlí dvounožců, Veverčí stopa konečně otevřela tlamičku. "Nejdeme k dvounožcům, Kamenné pírko, že ne?" Šedá kočka se s klidem ve tváři ohlédla na svou nevlastní sestru. "Ano, jdeme."
Válečnice se vyhoupla na dřevěný plot a ohlédla se na svého syna. "Pojď, Holoubku. Chci tě někomu představit."
"Mám jít taky?" mňoukla Veverčí stopa.
"Jen pokud chceš."
Zrzka chvíli zaváhala. Když dvě šedé kočky seskočily na druhou stranu plotu, odrazila se a nemotorně balancovala na vršku. Seskočit dolů si netroufala.
Sledovala svou nevlastní sestru a jejího syna, jak sedí vedle vstupu do doupěte dvounožců. Kamenné pírko se usadila vedle něj a začala mňoukat.
Po chvíli z dvířek vykoukl pár jantarových oček a za chvíli vyskočil ven celý kocour. Kamennému pírku se zablýsklo v očích, zatímco Holoubek se zmateně krčil za ní.
Jak si je tak Veverčí stopa prohlížela, došlo jí, proč ho sem Kamenné pírko vzala. Nikdo si nikdy nebyl jistý, kdo je Holoubkovým otcem, protože Kamenné pírko to nikdy nikomu neřekla. A Veverčí stopa teď věděla, proč. Nebyla si ale jistá, proč sem Pírko vzala i ji.
Pohled na shledání otce a syna zrzku zahřál u srdce. Ale museli se vrátit před úsvitem, a tak se brzy museli rozloučit. Veverčí stopa ale věděla, že minimálně Holoubek tu nebyl naposledy.
"Kamenné pírko, proč jsi mě sem vzala?" zeptala se rudá válečnice, když kráčeli chladnou nocí zpět do tábora.
"Víš, Veverčí stopo, dlouho jsem bránila svým citům k Mozartovi kvůli válečnickému zákoníku. Bála jsem se, že hněv našeho a Hvězdného klanu jednou dostihne mě i Holoubka. Ale ani jeden z nás nebyl šťastný. Uvědomila jsem si, že ani ve Hvězdném klanu nejsou všichni nevinní. A pokud nebudou schopni mi odpustit... snad bych šla raději po smrti jinam."
"To jsem ráda... Ale pořád nechápu, proč jsi mě sem vzala."
Šedá kočka na mladou válečnici zamrkala. "Chci žít svůj život beze strachu, že budu muset prosit pokrytce o odpuštění za něco, co za mě rozhodlo mé srdce. Myslím, že ty bys měla udělat to samé."
Žádné komentáře:
Okomentovat