Zrzka nadále přemýšlela o slovech svojí nevlastní sestry. Věděla, že Kamenné pírko mluvila o Veverčím kroku. Navzdory krušnému vztahu jejího otce a sestry si byla jistá, že Kamenné pírko nemá zlé úmysly.
Zrzka rozrušeně pochodovala táborem sem a tam. Nechtěla podrývat Veverčího kroka, který se o ni staral celý její život, i přes to, že mnohdy býval nepříjemný a přehnaně vlezlý. Ale věděla, že Kamenné pírko má pravdu. Veverčí krok neměl právo rozhodnout, kdo bude její kamarád nebo partner.
Odhodlaně si švihla ocáskem. Nechtěla se poddávat hloupému vzteku, který přetrvával v srdci jejího otce už dlouhé měsíce. Nechtěla tuhle stupidní válku mezi závistivým kocourem a svým bývalým učitelem podporovat. Někdo mu odpor ukázat musel. A Veverčí stopa ideálně.
Vrhla se ke školce, kde předpokládala, že najde Tygří bouři. Cestou mávla tlapkou na pozdrav Holoubkovi, který se právě se svým učitelem vrhal na lov.
Zrzka se prosmýkla do pelíšku a hnědou válečnici tam skutečně spatřila. Pokládala čerstvé peří k Modrokřídlé, ale dnes by snad potřeba být nemusela. "Potřebuješ něco, Veverčí stopo?" vyzvídala Bouře. Z jejího hlasu bylo pořád znát zklamání. "Můžeme si promluvit?"
"Nechci se už dál podvolovat Veverčímu kroku. Jeho zahořklost není můj problém a já už se jí nenechám ovládat." Propletla svůj huňatý ocásek, kolem pocuchané oháňky Tygří bouře. Válečnice zavrněla. Olízla čumáček zrzavé kočky a usmála se. "S koťaty počkejme alespoň do novolistí," špitla Stopa. "Ale už se nebudeme plížit z tábora, abychom se mohly přitulit."
* * *
Veverčí krok z rozhodnutí své dcery pochopitelně nadšený nebyl. Syčel a nadával, jakmile se o něm dozvěděl, ale Kamenné pírko se postavila na její stranu. Dokonce i Rezavá noha s ní souhlasila.
Zrzek se na nějakou dobu stáhl do ústraní. Zpočátku novolistí trávil většinu svého času v lese a topil se v myšlenkách. Ke klanovému životu se vrátil až začátkem období zeleného listí, když se Veverčí stopě narodil její první vrh.
Veverčí stopě bylo i ve stínu školky horko. Její srst, ač na léto řidší, jí byla spíš ke škodě než k užitku. U jejího boku se choulila dvě koťátka. Jedno tmavě zrzavé, druhé jen trochu světlejší než Tygří bouře. Kocour a kočka. Ani jim ale přehnané teplo nedělalo příliš dobře. Stín školky je naštěstí před nejhorším žárem dokázal ochránit.
Zvenku se ozvalo čvachtání a do doupěte vklouzla hnědá válečnice. Její kožíšek byl celý promáčený a kapala z něj voda. "Voda v tůňce je perfektní na ochlazení!" prohlásila. Veverčí stopa si povzdechla. "Taky bych se ráda ochladila, ale nemůžu je tu nechat samotné."
"My ti je pohlídáme!" zajásal šedý kocourek z druhé strany školky. Koťata Modrokřídlé už dokázala mluvit a často chodila i ven, ale na učednictví byla ještě příliš malá, takže jí ona i jejich matka, dělali společnost. "Bouřkokotě má pravdu, však já ti je ráda pohlídám," zašveholila Modrokřídlá. Zrzka nejdříve zaváhala, ale poté vstala a dvě malé chlupaté kuličky odnesla k druhé kočce. "Moc si toho vážím, Modrokřídlá."
"Předpokládám, že jejich jména nejsou Veverkokotě a Tygrokotě..?"
Veverčí stopa zavrtěla hlavou. "Je to hezký nápad... jako myšlenka. Ale já nechci dál nikomu připomínat rivalitu mezi Veverčím krokem a Tygřím zubem. Nebo ji dokonce přiživovat. Ne, jmenují se Tisokotě - víš, kvůli tomu červenému kožíšku - a Bukokotě."
Modrokřídlá se usmála a ovinula svůj ocas kolem několik dnů starých koťat. Veverčí stopa se spokojeně protáhla a vyrazila ze školky ven. Tygří bouře ji následovala. Nechystaly se být pryč dlouho, ale Veverčí stopa se opravdu potřebovala schladit.
Zrzka nechala chladnou vody omýt její tlapky a poté i špičku ocásku. Veverčí stopa se spokojeně usmála. Voda jí skutečně udělala lépe. Zadoufala, že sem brzy bude moci vzít i Tisokotě a Bukokotě. I jim muselo být hrozné horko.
Zrzka náhle vzhlédla k druhému břehu tůňky, na kterém seděl Veverčí krok. Takhle se k ní ani k Tygří bouři nepřiblížil už několik měsíců. Zrzka zvedla tlapku a nespouštěla oči ze svého otce. Ten zastříhal ušima a usmál se na ni a pak i na Tygří bouři.
Snad se věci přece obrátily k lepšímu.
Žádné komentáře:
Okomentovat