O veverkách a tygrech: Rozhodnutí Veverčí stopy - Část 3.

 Vzduch se ochladil a stromy už zcela ztratily své listí. Popelavá hvězda klan upozornila, že brzy začne sněžit.

Veverčí stopa cupitala táborem s tlamičkou plnou peří a mířila přímo do školky. Koťata Modrokřídlé se bohužel narodila do toho nejhoršího období v celém roce. Tygří bouře se ale rozhodla, že zajistí přežití všech čtyř mláďat a Veverčí stopa jí byla odhodlaná pomoci. Peří s sebou neslo naději, že udrží ve školce teplo aspoň do doby, než se namočí.

Zrzka se protáhla úzkým vstupem do školky. Modrokřídlá se na ni vděčně usmála. Kolem ní už bylo vytvořené malé hnízdečko. U jejího břicha se krčila čtveřice malých koťat. Šedé, zrzavé, světloulince hnědé a strakaté. Veverčí stopa se rozněžněle usmála a položila načechrané pěnkaví peří na podlahu školky. Samotnou pěnkavu přenechala Nočnímu chodci, který ji ulovil, ale věděla, že něco musí ulovit i pro matku a její koťata.

"Děkuji moc, Veverčí stopo. Moc si tvé pomoci vážím," hlesla Modrokřídlá a pak unaveně položila hlavu na své packy. Starosti o její první vrh ji vyčerpávaly a ona si potřebovala odpočinout.

* * *

"Já vím, že to zvládneme," prohlásila Tygří bouře sebejistě. Nad její hlavou se třpytily hvězdy a po jejím boku ležela schoulená zrzavá válečnice. "Taky bych tomu ráda věřila," zamumlala. "Ale je chladno, mám strach, že ta koťata to všechna nezvládnou..."

"Zvládnou. Věřím tomu. Žádné kotě ve Stromovém klanu nezemřelo už více než patnáct měsíců. Hvězdný klan nad námi bdí."

Veverčí stopa zvedla hlavu a opřela ji o záda hnědé kočky. Celý den se snažily zateplit školku, ale zrzce pořád chyběla naděje. Tolik doufala, že celá čtveřice se dožije novolistí.

Tygří bouře olízla přítelkyni hlavu a ona tiše zavrněla. "Za pár měsíců bychom mohly mít koťata i my," hlesla tichounce.

"Jako ty a já?"

"Pochopitelně. Ale jen kdybys je chtěla, samozřejmě."

Veverčí stopa se nervózně ošila. "Nejsem si jistá, jestli se dostaneme tak daleko. Nedokážu si představit, co by to asi udělalo s Veverčím krokem..."

Tygří bouře si povzdechla. Stopa věděla, že by moc chtěla, aby mohly být partnerky po celou dobu a všude, ne jen pod hvězdnou oblohou mimo klan, když se nikdo nedívá. Ale nedokázala si představit reakci své rodiny. Zahořklost Veverčího kroku trvala déle, než zrzčin celý život. Skutečně měla odvahu ji pokoušet?