"Zbláznil ses? Naše koťata odešla ze školky před třemi dny!" zavrčela zástupkyně velitelky rázně. Veverčí krok neotálel se svým návrhem. Tolik toužil pojmenovat jedno ze svých koťat po sobě a zajistit si památku v budoucích generacích. Ale aby to mohl udělat, potřeboval další vrh. A potřeboval ho co nejdřív. Ale Mlžná stopa nesouhlasila. "Přece zpátky do školky nepůjdeš hned! Až pár dní před tím, než se narodí." Mlžná stopa zasyčela. "Mám své povinnosti, Veverčí kroku, nemůžu mít další vrh tak brzy."
"Jsem si jistý, že Popelavá hvězda to pochopí. Přeci chce nové válečníky!"
"Ale já nechci, Veverčí kroku! Nechci další koťata takhle brzy. Jeden vrh mi prozatím stačí a nechápu, k čemu tak nutně potřebuješ další."
"Chci jedno kotě pojmenovat po sobě. Chci se vrýt do paměti klanu tak, jako to udělal Tygří zub-"
"Tak o tomhle to je? To jsi to pořád nenechal jít? Proč musíš pořád soutěžit s Tygřím zubem?"
Veverčí krok se zamračil. Jak by mohl někdo jako Mlžná stopa pochopit, jak se cítil? Ona nikdy zlomené srdce neměla. Nemohla vědět, proč není schopný Tygřího zuba vystát.
Šedá kočka mu položila tlapku na rameno. "Z Hliněnky bude léčitelka a Kamínka a Prašík si se svým výcvikem vedou moc dobře. Máš dědice, díky kterým si tě klan bude pamatovat. Co víc by sis mohl přát?" Veverčí krok setřásl její packu a udělal několik kroků zpátky. "Vůbec tomu nerozumíš, Mlžná stopo. Stačí až se Prašíkova nebo Kamínčina koťata stanou válečníky. Kdo si v tu dobu vzpomene na Veverčího kroka? Koho napadne pomyslet na jméno někdejšího válečníka? Nikdo se ani nebude obtěžovat. Ale kdybych jednoho ze svých potomků pojmenoval po sobě, jako Tygří zub, všichni by si to pamatovali." Mlžná stopa si povzdechla. "Přestaň tolik myslet na Tygřího zuba. Už je to dávno, co se stal partnerem Oříškové nohy. Je čas se posunout dál."
Veverčí krok naštvaně zašvihal ocasem. "Ty nevíš, jaké to je! Byla to zrada a já mu to nikdy neodpustím! Budu mít další koťata a je mi jedno, jestli budou i tvoje, nebo ne!" Mlžná stopa zasyčela.
"Chceš si za mě hledat náhradu, protože se chci věnovat svým povinnostem?"
"Tvojí povinností je být matkou mých koťat!"
"Mou povinností je dohlížet na klan."
Veverčí krok se napřímil a skoro šeptem pronesl: "Potřebuji další vrh a v něm kotě, které ponese mé jméno. Je mi jedno, kdo bude jeho matka. Pamatuj si, Mlžná stopo, že jsi vždycky byla náhradník. Za Oříškovou nohu. Za Ohnivého skoka. A stejně tak můžeš být nahrazená. Ať už jako zástupkyně nebo jako moje partnerka. A já můžu zařídit obojí. Tak se rozhodni, kým chceš být..."
Mlžná stopa naposledy nejistě zasyčela, zatímco Veverčí krok se povýšeně otočil a odskočil pryč. Šedá kočka seděla v trávě úplně sama. Smutně se ohlédla přes rameno, kde zahlédla Prašíka a Kamínku, jak odnášejí svou kořist do pelíšku léčitelů. Skutečně tohle Veverčímu kroku nestačilo? Skutečně potřeboval, aby se navěky skrze generace nosilo jeho jméno, aby byl šťastný?
Žádné komentáře:
Okomentovat