Ziggy cválala sněhem. Její kopýtka zanechávala hluboké stopy. Utíkala za Aténou, která nadšeně poskakovala a řehtala. "Pojď se na to podívat!"
"...Co je to?" podivila se Ziggy. Aténa našla tuze zvláštní věc. Uprostřed zasněžené pustiny stála podivná fialová struktura v jejímž srdci se točila jasně zelená spirála. Šedá klisnička se otřásla. Neměla tušení, na co se vlastně dívá, ale neměla z toho dobrý pocit.
Aténa se ale zdála být opačného názoru. Přiklusala k podivné struktuře blíže a zvedla kopýtko. "Zajímalo by mě, co to udělá, když na to sáhnu..."
"Aténo, neblázni! Přece jsi říkala, že se sem jen podíváme!"
Kobylka ale svou společnici neposlouchala. Pomalu natáhla kopýtko k podivné zelené spirále. Ziggy zavalil nepříjemný chlad. Aténino kopýtko se dotklo oné chladné prázdnoty a pomalu se v ní ztrácelo. "Někam to vede," špitla klisnička. Ziggy protočila očima. "Dobře, takže můžeme jít pryč."
"Chci se tam podívat!"
"Ne! Nevíš, co tam je!"
Aténa však neohroženě pokračovala a za chvíli už byla skoro celá její noha na druhé straně. Ziggy zavalila panika a tak se rozhodla udělat to první co ji napadlo. Zakousla se do kamarádčina ocasu a zatáhla za něj jak nejsilněji dokázala. "Co to děláš? Jenom se kouknu a hned půjdu zpátky!"
"Co se to tam děje?" Od stěn uzavřeného údolí se odrazila ozvěna tajemného hlasu. Aténa se zarazila a Ziggy se konečně podařilo ji dostat od tajemného portálu dál. "Nechoďte k tomu!" zahřměl hlas znovu a i hnědá kobylka tentokrát poslušně odstoupila stranou.
Zpoza zasněženého keře se vynořilo podivné stvoření. Jeden by si snad troufl tvrdit, že je to veverka, kdyby nebylo té podivné modré srsti. "Jděte od toho portálu dál, dokud se můžete vrátit zpátky!" Ziggy i Aténa ustrnuly překvapením, když zjistily, že onen hlas patřil právě téhle podivné veverce.
Šedá klisnička udělala pár kroků blíž a vesele zařehtala. "Nikdy jsem nepotkala veverku, co umí koníkovsky! Mluví taky dvěma jazyky, jako já!"
"Nejsem veverka!" dupnul podivný host v nesouhlasu. "Jsem kosmická bytost mimo vaše porozumění."
"...Ale vypadáš jako veverka."
S tím se modrý tvor nedokázal přít. Udělal pár koleček v bílém sněhu a pak zašvitořil: "Jmenuji se Fripp." I hříbata si s ne-veverčákem vyměnila jména. On se pak napřímil a tmavýma očima pohlédl přímo do jejich tváří. "Tohle není místo pro malá hříbata. Zvlášť ne s tím portálem uprostřed toho všeho. Za chvíli bych se měl vrátit, přeci jen jsem pořád nemocný... ale snad bych vás měl doprovodit k vašemu stádu. Tak pojďte."
Frippovy tlapky nechávaly malinkaté stopy ve sněhu a Ziggy a Aténa klusaly za ním. "Už byste tam neměly chodit. Ten portál vede na nepěkné místo." Ziggy jen souhlasně přikyvovala, ale Aténa byla viditelně zklamaná.
Konečně doběhli na konec úzké cestičky a Fripp se zastavil. "Tady vás opustím. Dál jít nemohu, musím se vrátit ke svému odpočinku. Hodně štěstí a dávejte na sebe pozor." Aténa a Ziggy vylezly z úzkého průchodu a naposledy se s Frippem rozloučily. Ten už ale v uličce nebyl. Jediné, co po něm zbylo byly malé veverčí stopy ve sněhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat