Slunce se pomaloučku klonilo k obzoru, když se Ziggy vracela na území Mystiků. Pár koní vzhlédlo, když dusala trávou, ale nezdálo se, že by si její nepřítomnosti někdo všiml. Všichni už si zvykli, že ráda hrála na schovávanou s veverkami a občas ji cesta zavedla do podivných míst.
Klisnička sklonila hlavu k trávě a ukousla si pár stébel. Zaslechla za sebou něčí kroky. "Vrbo!" usmála se. Starší klisnu měla ráda. Věděla, že přišla do stáda jako dospívající kobylka, ale Ziggy tehdy ještě nebyla na světě. Znala Vrbu jen jako Mystičku a v jiném stádě si ji nedokázala ani představit.
Šedohnědá srst starší klisny se leskla pod zapadajícím sluncem a světlo vycházející z hub zapletených v její hřívě pomalu získávalo na intenzitě. "Jak ses dnes měla, maličká?" zeptala se s úsměvem. Klisnička švihla ocáskem a vesele začala povídat o schovávané s veverkami. Věděla, že to jí Vrba určitě uvěří.
Ona ale zavrtěla hlavou. "Vím, že jsi dnes nebyla u stromu Sentinel. Veverky si o tvém zmizení štěbetaly. Ale myslím, že nikdo jiný to neslyšel." Ziggy sklopila ouška. "Tak mi pověz, kam tě tvá cesta zavedla?"
Šedá kobylka věděla, že starší klisně může věřit. Lehla si do trávy a pověděla jí o tom podivném zasněženém místě, odkud kdysi přišli velcí koně s dlouhými zuby. Nebyla si jistá, zda by měla sdílet i zážitek s podivným zeleným portálem, ale chtěla Vrbě povědět o té modré veverce, co jim pomohla.
Vrba tiše pokývala hlavou. "Jsem ráda, že jsi Aténu nepustila. Na druhé straně toho portálu se skrývají nepěkné věci. Tajemná dimenze, kam by žádný obyvatel Divokých lesů neměl ani vkročit."
"A ti ze Šedého světa tam mohou?"
"Většinou ne. Spousta z nich má taky strach, i když některé to místo fascinuje. Je barevné a tajemné a kde kdo chce vidět, jak to tam vypadá. Ale vládnou tam temné síly a Aideenino světlo tam nedosáhne."
Ziggy zastříhala ušima. Do toho dne neslyšela o místě, kam by ani samotná Aideen nedohlédla. Všichni říkali, že i v Šedém světě pořád září její životadárné světlo, které pomáhá ztraceným duším najít cestu.
"Takže tam nikdy nikdo nechodí?"
"To se říci nedá. Některé odvážné duše ze Šedého světa tam chodí a snaží se zbavit mocí zla, které nad tím světem převzaly moc."
Vrba nozdrami pocuchala modrou hřívu malé klisničky. "Neměla bys tam chodit. Alespoň ne teď. Odvážní lidé ze Šedého světa mají víc vědomostí o tom, jak tam přežít, než my kdy dokážeme. V jejich světě se pořád něco děje a mění. My na takové velké změny nejsme připraveni."
Ziggy pohodila hřívou a přikývla. "Aténu to místo zaujalo. Myslím, že jednou by se tam chtěla vydat."
"Válečnické duše touží po dobrodružstvích a tajemných cestách. Radši si vše na vlastní oči prohlédnou, než aby prodlévali ve snách jako my. Snad ji jeho odvaha dovede tam, kde by si přála skončit. Vaše přátelství je zvláštní a technicky proti pravidlům... ale není neobvyklé."
Vrba se usmála. "Nikomu o tom nepovím, neměj strach. Jen se snaž vás obě držet dál od toho zasněženého údolí. Podruhé už by se modrý veverčák objevit nemusel."
Šedá klisnička znovu přikývla a položila hlavu do trávy. Když od Vrby tohle všechno slyšela, najednou ji zajímalo, kdo mohl být tak odvážný, aby se na druhou stranu portálu vydal. Mohl snad ten podivný člověk, co se obléká stejně, jako jeho kůň, být jedním z nich? Kdyby s některým z lidí Šedého světa odešla... mohla by se tam podívat taky?
Nikdy nad odchodem z Divokých lesů nepřemýšlela a snad i tohle byla jen pomíjivá fantazie... Ale na chvíli ji napadlo, že jednou by se mohla stát jedním z těch odvážlivců, co překročili práh do jiné reality. Fripp, kosmická bytost, co vypadá jako veverka, by byl jejím rádcem a snad by si našla i nějakého toho člověka, co by si nesla s sebou. Třeba by šla Aténa s ní...
To byly ale všechno jen nevinné hříběcí myšlenky. Než bude moci udělat takové rozhodnutí, ještě to pár let potrvá. Do té doby může jen čekat, dál mluvit s veverkami a snad se dál setkávat s Aténou. Ale hlavně se bude od vstupu do tajemné dimenze držet co nejdál.
Žádné komentáře:
Okomentovat