Dvě dimenze už mě očividně nebaví

Vlastně ani nevím, jak jsem na to přišla, hádám, že mi to před nějakou dobou začal vyhazovat Youtube a viděla jsem to tuším i na pár blozích, nicméně i mě po nějakém čase pohltila touha začít s 3D modelováním. Nechci tím nijak nahrazovat kreslení, jsou to dvě rozdílné aktivity a obě mě překvapivě  baví. No, nicméně začala jsem se trochu učit s Blenderem, koukla jsem na pár tutoriálů, abych zvládla přijít na to, jak se v tom vlastně pracuje, nicméně jak už u mě bývá zvykem, z většiny jsem si jela svojí vlastní cestou.

Ty oči jsem chtěla nějak vyřešit, na hotovém renderu nevypadají symetricky, i když během modelování takové nebyly. Nevím, nepovedlo se mi to, ale to nic nemění na tom, že se mi výtvor docela líbí.

Tohle je technicky první 30fps animace na tomhle blogu. Jenom je trochu škoda, že většinu za mě naanimoval počítač (chudák, ten z mé nové obsese moc nadšený není :D). Chci se 3D animacím věnovat trochu víc, až mi to půjde (ale taky uvidíme jak mi to půjde, ještě to dopadne stejně jako moje pokusy o programování :D), nicméně 2D mají pořád takové své kouzlo. Trvají déle ve smyslu tom, že se déle aktivně zapojuju na jejich tvoření, nicméně 3D se zase věčnost renderují.

(Mimochodem, zábavný fakt o této animaci: Jak jsem si tak jela svou, nějak jsem zapomněla nastavit, aby se to vyrenderovalo jako jedno video, takže když to konečně bylo hotové, měla jsem složku plnou 110 obrázků téhle kočky :D. Znovu jsem se s tím už nepatlala, dala jsem to dohromady ve FlipBooku, další čtyři hodiny se mi čekat nechtělo :D.)