Hah, vítejte u poslední části tohohle výtvoru :D. Konečně mám aspoň jednu věc dokončenou a můžu se posunout dál, heheh.
Rainbow Dash
Griffoni se k nám blížili. Kdo stihl, popadl něco, čím by mohl bojovat. Vidličku, nůž, náhodný klacík. Cokoliv. Skupina pegasů se vznesla k obloze. U srdce mě bodlo uvědomění, že už je nemůžu následovat.
Na obloze proběhl malý souboj mezi griffony a pegasy. Někteří se rozhodli prchnout a bojovat na zemi. Během méně než pěti minut se zranily desítky poníků i griffonů a hippogrifů. Ale nikdo nepřestal bojovat. I já už měla za sebou pět útoků griffonů. Naše stany se bořily k zemi a za chvíli stál jen ten zdravotnický, který byl přísně chráněný.
Tolik jich padlo k zemi, zraněných i mrtvých. Dnes skončí válka, pomyslela jsem si. Jedna z armád přijde o tolik bojovníků, že nebude moci pokračovat. Ale zatím to vypadalo, že to bude ta naše.
Najednou jsem na zemi spatřila stín. Po obloze nade mnou kroužil griffon, obrovský kaštanově hnědý. Byl mi podivně povědomý. Nejspíš jsme se už utkali.
Snažila jsem se ho zbavit, ale nedařilo se. Pronásledoval mě. Chtěl mě unavit. Zastavila jsem se a pohlédla mu do vražedných zelených očí. "Přistaň a bojuj, zbabělče!" zavrčela jsem na něj. On se zasmál. "Proč ty neletíš nahoru?" Zamračila jsem se a znovu se rozeběhla pryč. Konečně zaútočil. Dopadl na moje záda a zaryl svoje pařáty do mých svalů. Sykla jsem a rychle roztáhla mechanická křídla. Možná s nimi nemůžu létat, ale můžu je použít jako zbraně. Úder griffona překvapil a strhl z mých zad. Než jsem se však stihla vzpamatovat, kloval mě do hlavy. Ucítila jsem teplou krev. Instinktivně jsem kopla někam za sebe. Ozvalo se prasknutí a výkřik. Znovu jsem kopla, dupla, mávla křídlem.
Svět kolem mě se ponořil do temnoty.
Všude kolem mě byla obloha pokrytá hvězdami. Nalevo, napravo, nad mojí hlavou a dokonce i pod mými kopýtky. "Kde to jsem?" zašeptala jsem. Vedle mě se zjevila Twilight. Chtěla jsem se jí zeptat, co se děje, ale ona zavrtěla hlavou. Zůstala jsem zticha. Pár kroků od nás stála princezna Celestia. Pohlédla na Twilight, která rozhodně přikývla. Princeznin roh se rozzářil. A zase všechno kolem zmizelo.
Pomalu jsem otevřela oči. V hlavě mi třeštilo a kopýtka bolela. Nade mnou se skláněla tvář se širokým úsměvem. "Rainbow!" zajásala. "Konečně! Už jsem se bála, že to nevyšlo."
"Co nevyšlo? Twilight, co se stalo?"
Fialová klisna celá zářila. Jako před válkou... "Je konec, Rainbow. Griffoni jsou pryč! Zvládli jsme to!"
"Cože? Vážně?" Zdálo se to tak nemožné. A teď, když se to stalo, nechtělo se mi tomu ani uvěřit.
"Zabila jsi jejich vůdce, Dashie! Toho kaštanového griffa!" Proto mi byl tak povědomý. Pohled na jeho srst a peří mě v první bitvě naplnil vztekem, který se do mého srdce nemohl vejít. Úplně jsem na něj zapomněla, ale hluboko v mojí duši byl pořád. Hořký vztek při každé vzpomínce na obrovského griffa, který si myslel, že zvítězí. A spletl se.
"Jak se to stalo?" zeptala jsem se.
"Zlomila jsi mu nohu a potom dupla na hlavu. Nepřežil to, i když ho griffoní zdravotníci dlouho vzkřišovali."
"Byla to šťastná nehoda..." zamumlala jsem.
"Jeho armáda brzy propukla v chaos, protože padlo i několik generálů, kteří ho zastupovali. Vzdali se. Odteď budou přísně hlídaní!"
Posadila jsem se. Místnost se se mnou točila. Křídla jsem cítila mnohonásobně silněji, než obvykle, což bylo zvláštní, protože od té doby, co jsem přišla i o druhé, moje spojení s nimi zesláblo. Nicméně v ten moment jsem tomu nevěnovala pozornost. Konečně jsem dokázala zaostřit a podívat se na Twilight. "Kde máš křídla?! Co se stalo?" Twilightin hřbet, na kterém tak hrdě nosila svoje alicorní křídla, byl teď prázdný. Znovu se usmála. "Zdálo se ti něco?" zeptala se jen.
Vybavil se mi sen o hvězdném prostoru a setkání s ní a princeznou Celestií. Přikývla jsem. "Chvíli jsem se bála, jestli nejsem mrtvá... jestli nejsme všechny..." Twilight netrpělivě pohodila hlavou a chytla mě za křídlo. Mělo být bez citu, jen chladný kov pod jejím kopýtkem. Ale já na něm poprvé za tolik měsíců ucítila něčí dotek. Pohlédla jsem na její kopýtko.
Mé křídlo bylo jako kdysi - z masa a kostí, pokryté modrým peřím. Ale po bližším zkoumání se zdálo větší a silnější. Podobná, jako mívala Twilight...
"Twi, proč? Proč jsi to udělala? Dá ti Celestia nová?" Twilight zavrtěla hlavou. "Ne, nová už nedostanu. Každý alicorn může křídla dostat jen jednou. A já je přenechala tobě."
"Takže už nejsi princezna?"
"Ten titul jsem nikdy neměla dostat. Nikdo se mě nikdy nezeptal, jestli princeznou být chci. Nestoujím o to. Válka mi chuť na princeznování zahnala úplně. A když jsi potom přišla o křídla... věděla jsem, že musím něco udělat. Tohle bylo nejlepší řešení. Bylo to... řešení pro nás obě. A já víc než jen ráda přijdu o křídla, pokud to znamená, že ty budeš moct být šťastná.
"Ah, Twilight!" Zavalila mě vlna emocí. Válka byla pryč a má křídla zase zpátky, větší a silnější, než kdy dřív. A jen díky Twilight to tak mohlo být. Došlo mi, jak moc ji miluji. Štěstí mě dohnalo k slzám. Když mě Twilight objala kolem krku, věděla jsem, že už před námi nic nestojí. Žádní griffové, žádné bitvy, žádná válka. A taky žádná kovová křídla
Žádné komentáře:
Okomentovat