Šťastně až navěky

 Příběh, který vám budu vyprávět, je opředen minulostí a některé jeho části se navždy ztratily v toku času. Ale přesto vám můžu zaručit, že se skutečně stal.

V jednom malém městě na samotném kraji světa žily tři sestry - Alice, Bára a Tereza. Od malička rády poslouchaly pohádky, které jim vyprávěli rodiče, přátelé i lidé z městečka. O princeznách, čertech, andělech, dracích, odvážných dobrodruzích a spoustě jiných hrdinů a záporáků. Ale všechny končily stejně: "Žili šťastně až navěky".

Když nejstarší sestra Alice dospěla, její cesta ji zavedla do útulné kavárny na kraji města. Bylo to vskutku krásné místo. Pohled na krémově zbarvená měkká křesílka u stolů Alici vždy připomněl příjemné teplo, které se z kavárny linulo v mrazivých zimních dnech. Nejstarší ze tří sester se brzy stala pravidelnou zákaznicí.

V jeden takový mrazivý zimní den seděla Alice u stolku kousek od krbu, pro který byla kavárna známá. Zrovna rozfoukávala páru, která stoupala z jejího hrnečku, když jí někdo poklepal na rameno. Ohlédla se po něm. Byl to mladý muž, kterého Alice čas od času také v kavárně zahlédla. Přikývla tedy.

Zapovídali se. Slovo dalo slovo a v kavárně se potkali znovu. A znovu. A znovu. Alice našla svého pohádkového prince, kterého si o tři roky později také vzala. Ještě toho podzimu se jim narodil syn Adam. A tím Alicina pohádka skončila. Žila šťastně až navěky.

Když prostřední sestra Bára dospěla, její cesta ji zavedla do malého opuštěného obchůdku. Místečko jí učarovalo a rozhodla se, že ho koupí. Byl to tak trochu boj, ale za pár měsíců byl obchod její. Rozhodla se, že na jeho místě otevře barevné květinářství. Opuštěná budova se tak brzy naplnila liliemi, růžemi, krokusy, chrysantémami a spoustou dalších rostlinných krásek. Ze všeho nejproslulejšími se však staly kaktusy.

Bára měla spoustu zákazníků, spousta z nich do květinářství dokonce chodila pravidelně. Jeden takový byl blonďatá dívka. Do květinářství chodila téměř každý den a zhruba každý týden si koupila jeden malinkatý kaktus. Jak plynul čas, Bára si tuhle zákaznici oblíbila a pokaždé se těšila na její příchod. Po nějaké době se začaly potkávat i jinde, než jen u kasy v obchodu s květinami. Bára našla svou pohádkovou princeznu, ke které se po půl roce i nastěhovala. Její pohádka skončila. Žila šťastně až navěky. 

Když nejmladší sestra Tereza dospěla, její cesta ji zavedla do útulku plného opuštěných koček. Měla vždy blízko ke kočkám a proto se rozhodla, že se stane dobrovolníkem. Chlupáče bez domova krmila, mazlila se s nimi a s útěchou je hladila pokaždé, když přišel veterinář.

Některé kočky potřebovali více pozornosti a více péče. Ty si Tereza brala domů. Na jejím kočičím stromě se vystřídaly desítky koček, mladých i starých, zrzavých, černých i mourovatých. Všem jim dala stejné množství lásky a loučení byla vždycky těžká. Ale naštěstí to většinou znamenalo, že kočička našla nový domov, kde bude v klidu a pokoji moci dožít svůj život.

A tak Tereza pokračovala. Měla spoustu přátel, ale svého prince ani princeznu nikdy nepotkala. Nežila šťastně až navěky. A všichni okolo věděli, že jí to nevadí. Protože žít šťastně až navěky by znamenalo konec pohádky. A Tereza nebyla připravená svůj příběh ukončit. Nebyla si jistá, že někdy připravená bude. I přesto hlásala, že je spokojená. Její pohádka byla nekonečným příběhem. Takovým, na jaké se nezapomíná.