(Spoilery)
Mám poslední dobou mnoho myšlenek o knížkách a knižních sériích, Proto jsem se rozhodla, že tu založím novou rubriku - Počteníčko, která bude právě na tyhle věci. Nejsem moc typ člověka, co by rád psal vyloženě recenze, nebo cokoliv na styl čtenářského deníku. Nicméně psát o knížkách, co jsem četla a co mě zaujaly (ať už tím, jak byly dobré, tak tím, jak byly špatné), to mě baví převelice. Název té rubriky možná ještě změním, pokud mě napadne něco lepšího, protože Počteníčko může být malinko zavádějící.
Ale teď už k tomu, o čem tenhle článek má být. Na konci července jsem dočetla dvě knihy - Labyrint (o kterém ještě napíšu v jiném článku) a Všechno je v pohodě. Tu druhou jsem přečetla během dvou dnů a to jen kvůli tomu, že jsem se rozhodla si ji aspoň trochu šetřit. Jinak bych ji nejspíš celou přečetla v jednom dni.
Všechno je v pohodě je Young Adult kniha od Niny LaCour. Vypráví příběh Marin, které zemřel dědeček, poslední člen rodiny, který jí zůstal a se kterým strávila drtivou většinu svého života. Žije na koleji a příběh začíná během Vánoc, kdy všichni, kromě Marin jeli domů. Přijede ji navštívit kamarádka Mabel a přemlouvá ji, aby se nastěhovala k ní a jejím rodičům, místo toho, aby zůstávala sama na koleji.
Upřímně mě trochu zarazilo, kolik lidí podle recenzí tahle kniha nudila. Je pravda, že děj je tady trošku stranou a na prvním místě je atmosféra a emoce. To bývá pro některé knížky fatální, ale tady se to dle mého povedlo. Děj kromě toho přeskakuje ze současnosti do minulosti, což dodává knížce určitý spád.
Truchlení Marin je zvládnuto s opatrností a na rozdíl od jiných příběhů, které jsem četla, tohle nedává smutku určité romantické pocity. Místo toho ukazuje truchlení a smutek jako tu bolestnou zamotanou nejistotu, kterou jsou.
K hrdince jsem si vyvinula poněkud blízký vztah a určitou úroveň ztotožnění, ačkoliv jsem nic podobně zasahujícího nezažila. Podobně jsem to měla i s další knihou od stejné autorky - Hold Still. O té možná napíšu někdy jindy. Tam jsem si teda vyvinula vztah ke spoustě postav, nejenom té hlavní. Opět se tam objevilo určité ztotožnění. U obou knih bylo čtení dost osobní a určitě se v budoucnu podívám i na další výtvory od autorky.
(Čistě osobní zahořklá poznámka: Jak je možné, že Deník mimoňky má lepší hodnocení, než tahle kniha??)
A pokud mohu ještě dodat - ačkoliv to není tak úplně hlavním středem knihy, je tam LGBT reprezentace, což si vždycky ráda přečtu (pokud to teda autor totálně nezmrší, což se tady nestalo). Jak to dopadlo mezi Marin a Mabel je na konci takové nejisté, protože Mabel zmiňuje, že se sblížila s klukem ze svého okolí (což mě tedy nadurdilo, protože jsem shippovala Mabel a Marin ještě než jsem začala číst :D), ale je jim dán prostor obnovit vztah, který kdysi měly.
V závěru - není to úplně kniha pro každého. Pokud moc nemusíte knížky, co se soustředí na postavy místo děje, asi vám to nic moc neřekne. Ale mně přirostla k srdíčku a spoustě dalších by mohla taky.
Žádné komentáře:
Okomentovat