*zoufale se snaží odolat touze vytvořit čtvrtého maskota tohohle blogu, protože nechce předělávat design takhle brzo* Měla bych k tomuhle udělat rozcestník, ale nějak se mi nedaří udělat přijatelnej cover obrázek, takže to asi chvíli potrvá :D.
Pinkie Pie
Klusala jsem mezi stany. Pokaždé se tu ztratím! Konečně jsem ale zahlédla ten správný, ten s červeným křížem u vstupu. Přiběhla jsem blíž. Tolik jsem se těšila, až ji zase uvidím.
Vstoupila jsem do stanu. Všude kolem běhali zdravotníci, poníci ranění při dnešní bitvě leželi na lůžkách, ale o většinu z nich už bylo postaráno. Prošla jsem mezi lůžky a zamířila do zadní části stanu. Než jsem se tam ale dostala, zastavila mě světle zelená jednorožka s oranžovou hřívou.
"Pinkie! Alespoň, že ty jsi v pořádku!"
"Jo, usmála jsem se. "Mám jen pár škrábanců. Jak je na tom-"
"Fluttershy? Měla šílený strach. Ještě teď je někde vzadu. Měla bys za ní zajít, aby viděla, že ti nic není." Přikývla jsem. "Jasně, Orange Sweet." S těmi slovy jsem pokračovala v cestě do zadní části stanu.
Ta byla oddělená od té přední těžkým béžovým závěsem. Tam zdravotníci přespávají, pokud jsou potřeba i v noci. Teď tam ale nikdo nebyl. Nebo to tak alespoň vypadalo. "Fluttershy?" zavolala jsem do ticha. Zpoza jedné postele na mě vykoukla uslzená tvář žluté pegasky. Jakmile si mě všimla, její oči se rozzářily. "Pinkie!" Roztáhla křídla a přilétla ke mně. Objala mě, málem mě povalila. "Tolik jsem se o tebe bála! Jak to, žes nepřišla dřív?" zeptala se mezi vzlyky. "Zase jsem se ztratila," zamumlala jsem. Zdálo se mi to, nebo se zasmála?
Fluttershy se odklonila a zahleděla se na mou nohu. "Další škrábance? Pinkie, máš jich víc, než někteří pacienti! Jak se ti to pokaždé povede?" Sklopila jsem uši. Nemohla jsem jí odpovědět popravdě, protože by se o mě bála ještě víc. Zároveň jsem ale těm smutným očím nedokázala lhát. Pegaska se na mě zkoumavě podívala. "Griffoni mě pokaždé poškrábou..." hlesnu. Fluttershy se zamračila. "Ale ty jsi pokaždé celá krvavá. Ani Rainbow nemá tolik jizev, jako ty!" Její oči se znovu skelně zaleskly. "Řekni mi to, prosím." Povzdechla jsem si. "Slibuješ, že se o mě nebudeš bát? Že nebudeš žádat Applejack nebo Rainbow, aby na mě dohlížely?" Fluttershy sklopila uši. "Slibuji."
"Pinkie slib?"
Pegaska se zasmála a vyhověla mi. "Dobře," špitla jsem a začala vysvětlovat.
"J-já... Záměrně na sebe strhávám jejich pozornost." Než mě Fluttershy stihla přerušit, pokračovala jsem. "Chci je zničit. Zabít každého z nich. Všechny, které zvládnu. Zradili nás. Vzali nám bezpečí a domov." Ucítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. "Elementy na ně nefungují, protože neútočí pomocí magie. Cítím se tak bezmocná. Jakoby už ani smích nedokázal zahnat bubáky."Slzy se mi kutálely po tvářích.
Fluttershy mě kopýtkem pohladila po tváři. Sedla si blíž ke mně. Nemohla jsem ze sebe dostat už ani slovo, a tak jsem ji jen pevně sevřela, zatímco ona mě se soucitným výrazem ve tváři objala křídlem kolem ramen.
Netušila jsem, kolik času uběhlo, když objetí uvolnila. Políbila mě na tvář a pak na chvíli zmizela za béžovým závěsem. Když se vrátila, řekla tiše: "O všechny už je postaráno, můžeme jít."
Opustily jsme tedy zdravotnický stan a bok po boku se vydaly táborem ke stanu, který byl určen nám.
Žádné komentáře:
Okomentovat