Yay, jsem zpátky odněkud pryč. Ale ne na dlouho, poněvadž za pár dnů se zase magicky teleportuji někam jinam pryč. Nicméně stvořila jsem prolog k tomuhle příběhu, ale pak mi bohužel tragicky došly data, takže tuhle kapitolu jsem sem mohla dát a teď.
Wadogo běžel mezi zalesněnými skalami a ve spěchu hledal tu správnou. V jedné z nich se právě teď ze svého vejce líhla poslední naděje na zakončení tohoto roku Draka úspěšně. Stříbrný ještěr roztáhl křídla a konečně vzlétl k jednomu z tunelů vymletých ve skále. Když vevnitř spatřil tmavě šedomodrou dračici, věděl, že dorazil do cíle.
"Ahoj, Sabi," řekl zadýchaně. Nastávající matka mu odpověděla a nadzvedla křídlo. Pod ním Wadogo spatřil jediné kulaté vajíčko, pokryté modravými flíčky a teď už i rychle se šířícími prasklinami. Draci před časem zjistili, že podle barvy flíčků na vejci se dá poměrně snadno odhadnout barva šupin mláděte, které se z něj vylíhne.
"Je všechno v pořádku?" zeptal se Wadogo a přistoupil blíž. Sabi přikývla. "Všechno dopadne dobře, neboj se."
"Jenže to se právě bojím. Tohle je naše první letošní mládě. A protože je 30. prosince, tak nejspíš i poslední."
"Ale Wadogo, na tom přece nezáleží. Nemusíme mít pokaždé desítky přírůstků."
"Ale letos je rok Draka. Zrovna letos má většina kolonií často víc jak dvacet mláďat. Zrovna letos..."
"Wadogo," tmavá dračice se na něj poklidně usmála, "vždyť jsi říkal, že i horská kolonie měla letos jenom jedno mládě. Není to zas tak neobvyklé. A navíc nám letos přibylo hodně vajec, to je taky úspěch. Všechno bude v pořádku."
Sabi pohlédla směrem k vchodu do jeskyně a s lehce zmateným výrazem se ještě zeptala: "Tvoje partnerka a syn nepřijdou? Říkal jsi, že chtěli vidět, jak se dráček líhne." Wadogo nejistě přikývl. "Vlastně, Pakia chtěla. Kiburi odmítl na poslední chvíli a postavil si hlavu, že prostě nepřijde. Pakia ho nechtěla nechávat doma samotného a tak to dopadlo, jak to dopadlo."
Stříbrný drak si povzdechl. "Mám o něj strach, Sabi. Chová se tak panovačně, bojím se, že z něho nedokážu vychovat dobrého vůdce." Sabi se usmála. "Neměj strach, Wadogo. Je mu sedm let, z toho vyroste. Navíc Lvi v roce Kohouta bývají přirozeně víc autoritativní. Jsem si jistá, že než se stane alfou, pochopí, co by měl a co neměl."
Vršek skořápky odpadl a zevnitř vajíčka vykoukla dvě malá modrá očka. Sabi se k dráčeti opatrně naklonila. Dotkla se ho nosem a malé stvoření se ve vajíčku překlopilo a vypadlo ven. Světlé šedomodré mládě upřelo zrak na svou matku a ta se potěšeně usmála. "Budu jí říkat Denim," prohlásila.
"Denim? Jako džíny?" Sabi přikývla. Wadogův výraz se trochu zasmušil. "To kvůli tomu obojku? Vždyť víš, že to nebyla tvoje chyba."
"Ale kdybych o něj nepřišla, dostala by ho na svoje dvanácté narozeniny. Chci, aby jí aspoň její jméno připomínalo dědictví naší rodiny."
Malá dračice už se zcela zbavila své skořápky a nyní se pokoušela o svoje první neohrabané krůčky. "Vypadá průbojně," poznamenal Wadogo. "Tedy, alespoň na Kozoroha." Dráče se unaveně usadilo pod křídlem své matky. Dnes už mělo chození dost a raději se uložilo ke spánku.
Vůdce kolonie odletěl. Jeho nervozita z toho, že tohle bylo jejich jediné letošní mládě, nepolevila, ale někde hluboko v duši doufal, že Sabi měla pravdu a všechno dobře dopadne.
Žádné komentáře:
Okomentovat