Majin příběh - Část 4.

Dobře, tak se mi zas povedlo dodržet ten vzor čtyř Kapitol :D. Než sem hodím samotnou kapitolu, chtěla jsem se na něco zeptat. Většina mých příběhů je fantasy a ačkoliv mě ten žánr fakt hodně baví, říkám si, že by to chtělo něco nového. Už sama mám pár nápadů, které žánry bych ráda zkusila, ale pokud byste něco konkrétního chtěli vidět vy, písněte mi to do komentářů ;).

Dlouho jsem o Unabiině proroctví přemýšlela. Když jsme se vrátili ze Stříbrného jezera, dlouhé měsíce jsem marně hledala podkovu, která se měla skrývat na dně jezera. Brzy mě však hledání omrzelo a já tak nějak začala věřit, že proroctví byla opravdu lež.

Místo hledání záhadné podkovy jsem se rozhodla opět zajímat o hladinu. Má jednorožčí kamarádka pořád chodila za květinovými koňmi a následně k jezeru. Začala jsem se s ní zase bavit, ačkoliv moje mamka s tím nesouhlasila. Ještě párkrát mě od Kony odtáhla, ale později se rozhodla, že smůla mě dožene a poučím se sama.

S Konou jsme byly kamarádky dlouhé roky. Chodila mě navštěvovat téměř každý den. Ale jednoho dne se neukázala. Měla jsem o ni strach, ale věděla jsem, že se nejspíš jen někde zatoulala. Tak jsem se vydala zkoumat dno Křišťálového jezera. Ne že bych čekala, že něco najdu, spíš jsem jen tak nějak bezcílně bloudila. A pak jsem ji zahlédla. Leskla se jako nová, ačkoliv v Diadornu se už léta podkovy nevyrábí. Ale byla tam, z velké části zakrytá kameny a pískem. Jediné, co ji odhalilo, byly dobře mířené sluneční paprsky. Okamžitě jsem poznala, že to je tajemná podkova, o které mluvila Unabii. A pak mi to všechno zapadlo do sebe. Spřátelení ras v Diadornu. Jednorožec s podkovou. Kona byla podle všeho jediný jednorožec, který měl tolik blízkých přátel mimo své stádo. Nenapadl mě lepší kandidát na nositele podkovy.

Svůj objev jsem před rodiči schovala v písku na místě, kde jsem spala. Myslím, že tehdy by mi ji vzali a někam zahodili, jenom aby zabránili naplnění proroctví. A to jsem nemohla dopustit.

Druhý den už se Kona ukázala. A přivedla s sebou svého nového kamaráda, pegase jménem Mrengo. Už tehdy jsem jí na očích viděla, že kamarád skutečně není dostačující status, ale nezmínila jsem to. Místo toho jsem jí dala tu podkovu. Ačkoliv jsem mluvila s jistotou o tom, že patří jí a jejímu rodu, stoprocentně jistá jsem si nebyla. Ale byl to můj nejlepší odhad a jak se později ukázalo, byl správný.

Ještě ten den, jenom chvilku po tom, co Kona a Mrengo odešli svou vlastní cestou, jsem se potají vydala do Stříbrného jezera. Nejspíš jsem to měla udělat předtím, než jsem ten cenný artefakt předala svojí kamarádce, ale už bylo pozdě. Unabii jsem hledala několik minut, nečekala mě, tak si nepřipravila dramatický výstup z jeskyně, jako když jsem ji s tátou navštívila poprvé. Nicméně jsme se setkaly a já jí převyprávěla všechno, co se stalo. "Maji, to je skvělé! Jsem si jistá, že jsi vybrala správného jednorožce. A i kdyby ne, jsem si jistá, že podkova si ke svému právoplatnému nositeli nakonec najde cestu. Ale měla by si pospíšit. Podle nových run, které jsem našla v podvodních jeskyních, už brzy přijde čas ji použít."

Tohle jsem Koně řekla druhý den a také se to ukázalo být pravdou. Kona zachránila sebe i Mrenga před duchy, vzali se a měli vaše matky. Jsem si jistá, že co se dělo po tom, už znáte z paměti. 

Co se týče mě, já si po objevení dalších ostrovů hodně oblíbila Elsku. Je to tak mírumilovné místo. Shodou okolností jsem tam narazila na jednoho koně lásky, který navzdory tomu, že byl hřebec, měl jasně růžovou hřívu. Byl nevidomý, ale to nebránilo našemu přátelství a později lásce. O několik let později jsme se vzali a narodila se Bubble.

"Cože, Bubblin táta je kůň lásky?" podivil se Mapacha. "No jasně!" odpověděla Bubble a cákla ocasem ve vodě. "Nemohl opustit Elsku dlouhodobě, protože Diadorn nezná a mohl by se tu bez naší neustálé pomoci snadno zranit, ale chodí nás každý druhý týden navštěvovat. My jeho každý první."

"Nebyli tvoji rodiče naštvaní, že tvůj manžel není vodní kůň?" zeptal se Tatu a já se tak nějak pro sebe pousmála. Taky jsem se toho nejprve bála, ale ukázalo se, že i ti nejtvrdohlavější koně se můžou změnit a poučit. "Mají Bahariho rádi. Jsou hlavně nadšení, že mají vnučku."

"A co se stalo s Unabii?" vyzvídal Kio. "Myslím, že se přestěhovala k Arco-Íris. Už dlouho je v důchodu, ale myslím, že její pravnučka po ní převzala věštecké řemeslo. Někteří vodní koně říkají, že stačí hodit do Stříbrného jezera kamínek a ona se vynoří a něco vám vyvěští."

"Zkusme to!" navrhla Bora a ostatní hříbata souhlasila. V rychlosti se s námi dvěma rozloučili a zmizeli v oblaku prachu. 

"O co, že tam budu dřív, než oni," uchechtla se Bubble a ponořila se. "Půjdu s tebou, nechci, aby ses ztratila."

"V tom případě ale rychle, chci je překvapit."

Usmála jsem se a společně jsme se rozplavaly směrem ke Stříbrnému jezeru.