Kovová křídla - Kapitola 1. (Rainbow Dash)

Já: "Musím dokončit svoje rozdělaný projekty, abych se mohla věnovat všem těm věcem, co chci psát v budoucnu."

Taky já: *nedokončí vůbec nic a začne zaplavovat blog i oba Wattpady novýma a novýma věcma*

Poslední dobou mám tendence se navracet ke starým konceptům, hehe. Chytila jsem někde pryč rýmu, takže teď nemám moc co dělat, tak jsem se hrabala starými výtvory a objevila tohle. Je to velmi podivný mix příběhu na který jsem v závěru celkem pyšná a příběhu, při kterém mě zaplaví neskutečná vlna cringe pocitů. Pokusila jsem se to trošku upravit, aby to nebylo zas tak hrozný, ale někde to pořád skřípe, no. Abych vysvětlila, Kovová křídla je fanfikce na poníky, zkombinovaná s jakýmsi postapo/válečným aspektem.

Rainbow Dash

Letěla jsem nad bitevním polem. Šílenství. Kolik poníků dnes zemřelo? Zem byla pokrytá popelem a krví. Pořád nedokážu uvěřit, že nás zradili. Gryffoni a hippogryfové. Pomáhali jsme jim. Přijali jsme je. A oni se nám odvděčili válkou.

Tolik nám toho už vzali. Tolik poníků zabili. Vzali nám tu svobodu a bezpečí, které Equestrie reprezentovala. A mně osobně připravili o jednu z věcí, která mi byla nejbližší. Mimoděk jsem pohlédla na své křídlo. Už dávno to nebylo křídlo, se kterým jsem se narodila. Bylo umělé, z lehkého kovu. Jako naschvál jsem zaslechla vrzání, které nabíralo na intenzitě pokaždé, když jsem mávla křídly.

Přistála jsem tedy na spálené zemi, abych rozvrzané křídlo víc nezatěžovala. Udělala jsem pár kroků vpřed. Náhle jsem zaslechla někoho volat moje jméno. "Rainbow Dash!" Otočila jsem se za hlasem. Byla to Twilight. Pocítila jsem příjemný pocit bezpečí, když zastavila po mém boku. "Co tady ještě děláš?" zamračila se na mě. "Všichni ostatní se už vrátili do tábora. Je nebezpečné se takhle potulovat po bitevním poli jen hodinu po konci boje. Griffoni by se mohli vrátit a-" "Promiň," zamumlala jsem. "Jen... j-já jen... Tolik jich dnes zemřelo." Twilight se soucitným výrazem přikývla a položila své křídlo kolem mých ramen. "Já vím. Ale teď už pro ně nemůžeme nic udělat. Jen můžeme dokázat, že nezemřeli zbytečně. A toho docílíme jedině tak. že porazíme griffony a hippogrify. A na to si musíme odpočinout. Tak pojď." Přikývla jsem. Twilight sundala své křídlo z mých ramen a vzlétla. Jen jsem se na ní zadívala.

"Ty nepoletíš?" podivila se fialová princezna. Ach, jak často na její titul poslední dobou zapomínám. "Ne," odpověděla jsem a pohlédla na své křídlo. "Zase vrže. Musím si ho nechat namazat." Twilight se znovu snesla k zemi. "Pojďme tedy pěšky." Já zavrtěla hlavou. "Můžeš letět napřed, já dojdu do tábora sama..." Twilight rázně odmítla. "Nenechám tě tady, Dashie. Ještě se ti něco stane." Protočila jsem očima. "Nejsem malé hříbě, Twi! Dokážu se o sebe postarat." Ale nechtěla jsem, aby se Twilight naštvala, tak jsme šly.

Naposledy jsem pohlédla na bitevní pole. Sklopila jsem uši a pokračovala v cestě. Po chvíli už nám pod nohama nekřupal popel, ale tráva. Zahlédla jsem náš tábor.

Pohlédla jsem Twilight do tváře. Další škrábanec. Griffoni zatracení. Zradili nás a ještě mají mít výhodu v boji? Dotkla jsem se Twilightiny tváře. Ona se jen usmála a jemně moje kopýtko odstrčila. "Pořád to krvácí," upozornila jsem. Ona přikývla. "Já vím. Tak na to nesahej." Zamračila jsem se.

Došly jsme až do tábora. Vojáci klusali kolem, někteří plní obav, jiní s úlevou ve tvářích, protože oni i jejich přátelé přežili. Jeden z nich se zastavil u nás. "Princezno Twilight, princezna Celestia se dostaví zítra sem do tábora, aby s vámi probrala další postup a novou strategii." Twilight nervózně přikývla. "Děkuji, Thunderbolte." Šedý hřebec se poklonil a odcválal pryč. Uchechtla jsem se. "Princezno..." Twilight mě probodla pohledem. "Nepoužívej ten titul, Rainbow Dash. Já už nejsem princezna. Poníci mi tak as budou říkat už navždy, ale prosím, ty to nedělej. Kdybych byla princezna, tak bych teď seděla v Canterlotu na trůně a dávala dohromady armádu. Ale já tam nejsem."

"Proč tam vlastně nejsi? zeptala jsem se trochu naštvaně. "Kdybys tam byla, byla bys v bezpečí." Twilight sklopila uši. "Nejsem tam, protože tam nechci."

"Ale proč? Twilight, kdybys tam byla u princezen," do očí se mi nahrnuly slzy, "nemusela bych o tebe mít každý den strach." Twilight mi znovu dala křídlo kolem ramen. "Chápu, proč bys byla radši, kdybych se na válce podílela z dálky," povzdechla si, "ale já tam nechci být. Protože... protože tě miluju, Rainbow. Tebe a ostatní taky. Nedokázala bych se přenést přes smrt některé z vás. A ačkoliv by se dalo zařídit, aby na vás vojáci dávali větší pozor, uprostřed chaotického boje vás můžu ochránit jen pokud budu bojovat po vašem boku.

Slzy mi stekly po tvářích. Netušila jsem, že to udělala, aby nás mohla chránit na bitevním poli. "Twily... To jsem nevěděla. Já- budu si dávat pozor, aby to nepřišlo vniveč."

Twilight se usmála a kopýtkem setřela mé slzy. "Zvládneme to, Rainbow," zašeptala. Přikývla jsem. Twilight se naklonila blíž a políbila mě. V tu chvíli jsem na moment úplně zapomněla na dnešní bitvu, vlastně na celou válku. Na všechno, kromě ní.