Doma jsi v bezpečí

... Ech. Nějak nevím, jestli před tenhle článek dát varování, protože si nejsem tak úplně jistá, jak strašidelný se mi to vlastně povedlo :D. V poslední době docela ujíždim na takovejch těch děsivejch videích a pak nemůžu v noci spát. Tak mě napadlo, že zkusím taky jeden napsat o něčem, co mě z nějakého důvodu děsí už docela dlouho :D. Jak říkám - nevím, jak moc povedený to je, mně se to líbí, ale je to můj první pokus o něco takového.

Ležíš v posteli a snažíš se usnout. Je jedna hodina ráno a ty zítra vstáváš do práce. Posledních několik měsíců tam chodíš celý rozespalý. Za to můžou ty hlasy.

Před časem jsi v noci zaslechl šepot, který se zdál přicházet zvenčí. Dlouhou dobu jsi to nazýval větrem, ale nehybné stromy za tvými okny a podezřele mlčenlivá zvonkohra ti ukázaly, že ses pletl. Ne, někdo ti v noci šeptá.

Drží tě to při vědomí dlouho do noci už pár týdnů. Ze zoufalství ses pokusil rozluštit, co se ti hlasy snaží říci. Doma jsi v bezpečí.

Potom, cos to rozlouskl ses bál odejít. Dlouho jsi váhal, než jsi překročil práh domovních dveří. Ale nic se nestalo. Ten den byl stejný, jako každý jiný. Po chvíli tě opustil i pocit nervozity, a tys s klidem na celou záležitost zapomněl, dokud jsi v noci zas nezaslechl šeptání.

Přemýšlíš, co to tedy znamená. Doma jsi v bezpečí. Už to bude měsíc, co tohle slýcháš. Nikdo ti nevěří. Když ses hlasy pokusil zachytit, z nahrávky se nic neozvalo. Možná jsou příliš tiché na záznamník?

Předevčírem bylo deštivo. Na tvé zahradě se vytvořilo bláto. Když ses toho dne vracel domů, uviděl jsi stopy. Bylo jich hodně přes sebe, takže jsi nerozpoznal komu, nebo čemu by mohly patřit. Ale víš jistě, že nejsou tvoje. K oknu do kuchyně z téhle strany nechodíš.

Je půl druhé. Spánek se ti i nadále vyhýbá, a tak vstáváš. Rozsvěcíš všude, kudy jdeš. Šepot tě pronásleduje. Doma jsi v bezpečí. Čím častěji to slyšíš, tím méně tomu věříš.

V kuchyni si ohříváš mléko. Když mikrovlnka cinká, ty vyndáváš hrnek a usrkáváš nápoj. Mimoděk se rozhlížíš po místnosti. Dochází ti, že když je rozsvíceno, v tmavých oknech nic nevidíš, zatímco někdo ve tmě by do osvětlené kuchyně viděl. Přepadá tě náhlý pocit, že tě někdo sleduje. V tomhle momentě lituješ, že jsi ještě pořád nekoupil závěsy.

Dopijíš mléko a hrnek odkládáš do dřezu. Chystáš se k odchodu, ale pak se zastavíš. Tam v okně, v tom, ke kterému zvenčí nikdy nechodíš. Ze tmy tam na tebe upřeně zírá dvojice očí se zářivým bělmem a děsivě temnými duhovkami. Panenky ani nevidíš.
Náhle si uvědomuješ, že už nějakou dobu neslyšíš šepot. A pak ti to dochází. Už nejsi v bezpečí. Ani doma.