Po pár minut dlouhém láskyplném pohledu se Draco Malfoy posadil a pohlédl na svou lásku. "Asi bych ti měl dát jméno, co?" zdálo se mu, že jablko přikývlo, ale věděl, že to není pravda, protože to bylo jablko. Zamyslel se. Jaké jméno by dal tomu vyvolenému jablku? Zkoušel, jak mu sedí jména na jazyku, až došel k dokonalosti. "Zbynďa!" Sedělo to. Jak úžasné. I jablko nylo, zdá se, spokojené-
Venku se začalo smrákat a Draco se rozhodl vzít Zbynďu na procházku. Do večerky zbývala ještě hodina a půl. Vyšli společně ven a Draco se posadil do trávy. Zbynďova slupka se v měsíčním svtěle stříbřitě třpytila.
"Zbynďo..." hlesl tiše. "Musím ti něco říct." Zhluboka se nadechl. "Od chvíle, kdy jsem tě spatřil, jsem tušil... já jsem věděl, že jsi vším, co potřebuji ke štěstí. Jsi nádherný. A já tě miluju." Podíval se na Zbynďu a čekal na odpověď. Ta ale nepřišla, víte, protože Zbynďa je jablko. Draco dál netrpělivě čekal a když Zbynďa pořád nic neříkal, Malfoyovi se do očí nahrnuly slzy.
"Zbynďo, řekni něco. To ti ani nestojím za odpověď? Miluješ mě taky?" Jeho tvář náhle ovál vítr a Zbynďa přepadl dopředu. Draco zajásal a zasmál se. "Nauč se přikývnout, ty moje trdlo." Pak vzal jablko do rukou a políbil ho. "Máš tak jemnou slupku," zašeptal a spolu se Zbynďou se vrátil do hradu.
Žádné komentáře:
Okomentovat