Dobře, takže, důležitá věc. Tohle už je pár měsíců staré a nechtěla jsem to sem dávat, protože je to v podstatě jen taková hovadinka pro zasmání. Každopádně jsem se koukla na první kapitolu a řekla jsem si, že měním názor a že se o to s vámi prostě musím podělit. Takže tak.
Byl krásný slunečný den. Dracovi právě skončila hodina lektvarů. Jak opustil učebnu, plivl na podlahu. "Dalších čtyřicet minut mého úžasného života bylo promarněno. Takhle to přece nejde!" Z učebny se za ním vypotáceli Crabbe a Goyle.
"Mam hlad," zamumlal Crabbe. "Ty taky nic jiného nemáš," ušklíbl se Malfoy. Souhlasil však, že se půjdou ven nasvačit, protože už i jemu kručelo v břiše.
Sedli si pod malý strom a vybalili svačinu. Draco se už už chtěl zakousnout do chlebu, když náhle spatřil krásu samotnou. V Crabbově ohyzdné ruce se zalesklo nádherné zelené jablko. Draco věděl, že na tenhle moment čekal celý život.
Nad ničím nepřemýšlel, natáhl rukum aby jablko zachránil před Crabbovým hladem. Obtloustlý chlapec se už chystal zahryznout, ale Draco jablko uchopil a tak ho Crabbe kousnul do ruky. Malfoy zděšeně zařval. Jeho ruka začala krvácet,což vylekalo Goyla a ten začal ječet. "Goyle, ty vepři!" zakňoural Malfoy. "Neječ a pomoz mi vstát. Au! Musíme na ošetřovnu!"
Když se Draco s Crabbovou a Goylovou pomocí dobelhal na ošetřovnu, jedinou útěchu mu poskytovalo zelené jablko v jeho kapse.
Madame Pomfreyová mu kousanec ošetřila (a otestovala, jestli nedostal od Crabba vzteklinu), obvázala zranění a poslala ho pryč. Crabbe a Goyle vyrazili do knihovny dělat úkoly, ale Malfoy byl příliš traumatizovýn, takže si šel lehnout na pokoj
Znaveně sebou švihnul na postel a z kapsy vytáhl zakrvácené jablko. Rukávem z něj setřel svou krev a zamilovaně se na něj zahleděl. "Za tebe to stálo," zašeptal.
Žádné komentáře:
Okomentovat