Jak dlouho to sakra je, co jsem vydala nějakou básničku? Poslední dobou vůbec neskládám! A přitom mě to pokaždý tak baví. Tahle vznikla opět z pěti náhodně vylosovaných slov a ta byla následující: potápěč, čumák, smrdí, stydlivě a ráno.
Jednoho tichého jarního rána,
když ještě podřimoval svět,
tam v temné dáli zakrákala vrána.
A potápěč se šel potápět.
Nerad se stydlivě u jezera
převlékal za křovím zeleným.
Vždy se mu totiž smál mizera
blonďatý chlapec Jeroným.
Proto vždy vyrazil již připraven,
měl ploutve, neopren a svůj slamák.
Však jednou nešťastně zakopl
a natloukl si čumák.
"A od těch dob, milí přátelé,"
potápěč každému tvrdí,
"zaplavu si rád a vesele,
ale potápění mi smrdí."
Žádné komentáře:
Okomentovat