"Matiti!!! Matiti!!!" volal někdo. Jen velmi nerada jsem otevřela oči. Ten někdo byla Hoja. Nejdříve jsem rozpoznala jí a pak jsem se zmateně rozhlédla kolem sebe. Kde to jsem? Proč je tu takové horko? No ovšem! Vždyť jsme se včera vydali na výpravu za záchranou Summershinu. Když jsem se koukla vedle sebe, viděla jsem spícího Majiru. A já ho příkrývala svým křídlem. Honem jsem ho z něj sundala, aby si toho Hoja nevšimla. Ale nic jsem už nezachránila. Hoja se usmála a hned mě začala popichovat: "Ale, ale! Koukám, že už i ty někoho máš!" " Ha, ha, ha, umírám smíchy, fakt, že jo. Přestaň se chovat tak dětinsky, Hojo. Byla mu zima a ..." nedořekla jsem. "A ty ses cítila sama, že?" zasmála se zas Hojo. Já jen otáveně protočila oči. No dobře, uznávám - měla tak trochu pravdu. Ale hlavní důvod přece bylo, že Majirovi byla zima, ne? Najednou Majira z polospánku povídá: " Ještě pět minutek, mami!" Asi probudilo, že jsem sundala křídlo. Ale protože byl už čas pomalu vstávat, protáhla jsem si křídla a pak jsem vstala. A hned potom Majira otevřel oči. Asi vteřinu na mě překvapeně koukal. Asi na včerejšek taky tak trochu zapomněl. Protože pak mu překvapený výraz z tváře zmizel a nahradil ho výraz nadšený. "Ahoj, Matiti!" řekl. "Zdar, Majiro!" odvětila jsem. "Tááákže... Co budeme dnes dělat?" zeptal se Majira. Chystala jsem se odpovědět, ale Shoti (která se odněkud prostě vynořila) to udělala za mě: "Musíme najít Sluneční kámen a to co nejrychleji! Někteří letní koně začali pomalu propadat panice!" A opravdu - někteří jedinci začali doslova šílet. Běhali sem a tam a mohli si křikem hlasivky přetrhnout, a nebo jen přešlapovali na místě a šeptali pro sebe něco o zániku Summershinu a o vyhynutí letních koní. Takže je jasné, že o nás ještě neslyšeli. Agosti se k nám přihnala ze skal. "Sluneční kámen je ve skalách!!!" volala na nás. To nám ovšem moc nepomhlo, protože všichni koně začali ještě víc bláznit. Prý, že ho tam už nikdy nikdo nenajde. A Summershine prý zanikne. To si fakt myslí? Tak to neznají nás pět! Nevzdáme se! Vyrazíme pro ten šuták do skal, přineseme ho a všechno bude jako dřív. "Jak jste to zjistila?" přerušila tok mých myšlenek Hoja. "Kámen vyzařuje posvátné světlo a teplo. Viděla jsem to světlo a cítila jsem to teplo." odpověděla Agosti. "A neviděla jste, kde přesně ten kámen je?" napadlo Shoti. "Ne. To se mi bohužel nepovedlo." na to Agosti. "Tak bychom tam měli vyrazit dřív, než se celý Summershine dočista zcvokne!" povídám na to já. Agosti řekla, že to prý nehrozí. Otočila se ke stádu a pěkně nahlas jim povídá: "Vážení! Nebojte se! Mám pro vás dobrou zprávu - našli se zachránci pro naší zem. Určitě Sluneční kámen najdou a zachrání naši zem." Panika se okamžitě změnila v neuvěřitelný jásot. "Tak vyrazíme?" ozval se Barafu, který spolu s Harakou vstal teprve před chvílí. "Měli bychom." povídá Shoti. A tak jsme se rozloučili a vydali se cestou ke skalám. Ostatní nám jen zamávali na cestu a popřáli hodně štěstí. Já v duchu cítila, že na téhle cestě pocítím něco, co jsem ještě nezažila.
Žádné komentáře:
Okomentovat