Konečně jsme se dostali do místnosti se zlatem a vším drahým. Haraka mi cestou, pomocí morseovky, vysvětlil, že ve Zlaté skále je i vězení a místnost o které raději mluvit nebudu. Prý se tam dějí děsné věci. Nicméně v místnosti plné toho zlata atd. jsme se hned pustili do hledání. Bylo tam zlata a drahokamů, že by v něm šlo plavat. Najednou však Haraka zděšeně polokřikl (to jako hodně nahlas řekl): "Někdo sem jde!" Zavládla panika. Snažili jsme se najít nějaké místo, kde bychom se mohli schovat. Když už někdo bral za kliku, Haraka vykřikl: "Pomóc! Zloději! Pomóc!" Dveře se otevřely dokořán. Stála tam stráž (jeden jednorožec a dva pegasové). Chtěla jsem utéct, ale zdřevěněly mi nohy. "Bílí alicorni! Dobře jsi udělal Harako, žes zavolal." řekl jeden z nich. Vrhli se po nás rychlostí blesku. Jako bychom mohly někam utéct. Jeden pegas mě popadl za hřívu. Strašně to bolelo. Nebo spíš bolelo to, že nás Haraka zradil. Pomalu nás vlekli. Hádala jsem, že do vězení. Když mě táhl kolem Haraky, který vypnul hruď pýchou, mrknul na mě. A já tušila, že je to jen součást plánu. "Vyber si tu nějakou cennost. Za odměnu." usmál se na něj přívětivě jednorožec. Haraka se tvářil, jako kdyby se mu dělo každý den, že se na něj někdo přívětivě usmívá, ale vím že to bylo poprvé, co se mu to stalo. Když s námi nešetrně "hodili" do věznice, řekli nám stráže: "Ráno se uvidí, co s vámi bude. Nejspíš se vás zbavíme bojovnou magií." A pak holky začaly vstekle nadávat, na Harakův účet. "Mělo mě to napadnout, že ten prcek je zrádce!" říkala si pro sebe Shoti. "Ale vždyť nám řekl o plánu temných!" namítla jsem. "Vůbec bych se nedivila, kdyby si ten temnej prašivec jenom vymýšlel!" řekla vstekle Matiti. Pak jsme už šly spát. Já nemohla usnou mnohem déle, než mé sestry. Věznice kolem byly prázdné a já přemýšlela, jak se asi cítili jiní, co tu byli zavření. A pak jsem (kdovíjak) usnula. Ráno nás pak, všechny naráz, probudil výkřik jednoho strážného pegase. "Ihned půjdete se mnou! Náš pán - velký a mocný jednorožec Kiongozi rozhodl. Byly jste odsouzeny k smrti. K smrti bojovnou magií. A tu čest bude mít..." řekl a když dořekl málem mi ztuhla krev v žilách: "Tu čest bude mít Haraka." Že bych se v něm spletla? Že by byl opravdu zrádce? A tak velký, že by si vyprosil možnost nás zlikvidovat? Z té myšlenky se mi svíralo hrdlo. Ale cosi uvnitř mi říkalo, že to tak není. Stráže nás s hrubým zacházením vlekly k té místnosti, o které jsem moc nevysvětlovala. Jen to, že se tam dějí děsné věci. Když tam s námi stráže šlehly, první co jsem viděla byl Haraka. Tvářil se podobně, jako ty stráže - přísně a nelítostně. Mé naděje na přežití klesaly. "Rád bych byl sám, až se to stane." řekl Haraka a věnoval mi vražedný pohled. Čím dál, tím víc jsem o něm pochybovala. Ale stále mi mé svědomí říkalo, že nás nezradí. Když stráže odešly a bouchly za sebou dveřmi, Haraka vykouknul z malého okénka které vám umožňovalo pohled na chodbu. Haraka se chvíli díval ven a když si byl jistý, že jsou stráže pryč, přišel ke mě a přísným pohledem si mě měřil. Čekala jsem co se stane. Když jsem uviděla, že se pokouší vykřesat jiskru bojové magie, zavřela jsem oči, abych neviděla co se stane. Jeho magie sílila a já už cítila že mě má. Když tu...
Žádné komentáře:
Okomentovat