Matiti se hnala dolů z kopce. My za ní. Pak mi to ale uklouzlo a já povalila Shoti i Matiti. Kutálely jsme se dolů. Pod kopcem jsme se konečně zastavili. "Hergot...!" načala jsem, ale pak jsem se rozhodla neklít a radši vstát. Najednou do mě něco žďuchlo. "Teď jsem vstala!!" ječela jsem. Přede mnou stál černý alicorn s tamvě červenou hřívou. Já myslela, že jsme jediné. "Pšt!" okřikl mě alicorn. "Poslouchejte, vy ostatní jednorožci, pegasové a ti další, jste v nebezpečí." šeptal. "Proč?" řekla tiše Shoti. "Temní jednorožci, pegasové a ti další, plánují válku proti jiným zemím. Chtějí vládnout celému světu." vylíčil nám alicorn. "Hou, hou. Jak se vlastně jmenuješ?" zastavila ho Shoti. "Jsem Haraka." řekl. "Já jsem Shoti. řekla má velká sestra. "Já jsem Matiti." usmála se má druhá sestřička. "A já jsem Hoja." řekla jsem, když mě konečně pustili ke slovu. "Moc mě těší." usmál se. "Nás taky." řekla jsem. "Ale moment!" řekla Matiti a zadívala se zlověstně Harakovi do očí. "Jak máme vědět, že nejsi s nima i ty?" "Protože kdybych byl, nevykecal bych vám to." řekl s vyděšeným výrazem ve tváři. "Uvažuj přece!" žďuchla do Matiti Shoti. "Fajn! Ale co máme dělat? Musíme jim v té válce zabránit!" řekla Matiti s naléhavým výrazem ve tváři. "Dokážou to jen díky třem korunkám. Podle pověsti si je musí nasadit tři bílí alicorni. Pak budou temní jednorožci, pegasové, no zkrátka ti, co žijí tady, v Rubyronu zbaveni všech zbraní, se kterými vás chtějí ničit. Tím pádem přijdou o bojovnou magii, o černou magii a o magii všeho toho zla." vysvětlil Haraka. "Ale kde vezmeme ty bílé alicorny?" divila se Matiti. Můj, Shotin a Harakův výraz říkal: "Kde bys řekla?". "Jo, vlastně. My jsme bílí alicorni." "Mě by spíš zajímalo, kde najdeme ty korunky?" napadlo mě. "Jsou ve Zlaté skále. To je ta uprostřed. Tam jsou uloženy všechny drahé věci, co kdy byly na Rubyronu spatřeny." řekl Haraka a ukázal kopýtkem ke skále. "Ale jak se tam nepozorovaně dostaneme? Máte tu přece hlídky." řekla Shoti. Když se potopíme pod hladinu Nchi, třeba nás neuvidí." řekl Haraka a pomalu se kopýtkem dotkl vody. "Je studená, ale je to jediná bezpečnější cesta." oznámil. A tak jsme se všichni pomalu potopili pod hladinu a doufali jsme že nás hlídky neuvidí. Pomalu jsme pluli a pak mě napadlo, že až budeme u pramene, nebudeme moct zůstat potopeni, protože nebude dost vody. A tak jsem jen doufala, že Haraka umí morseovku. Uměl. Blikala jsem na něj rohem a on mi odpovídal. Bylo velké štěstí, že pramen je až uvnitř Zlaté skály a tak bude dost vody. Snad nic nám nestálo v cestě.
Žádné komentáře:
Okomentovat