Ahoj, já jsem Hoja. Jsem nejmladší dcera Kony a Mrenga. Mé starší sestry se jmenují Matiti a Shoti. Jsem Alicorn (okřídlený jednorožec) jako mé sestry. Diadorn není ve vašem světě, je někde ve vesmíru stovky miliard světelných let od země. V Diadornu žije několik druhů koní - jednorožci, pegasové, vodní koně, květinoví koně, obyčejní koně, alicorni (to jen já a mé sestry) a snorsové (plazi a zároveň koně). Diadorn má dvě strany mezi kterými teče řeka. Obě strany spojuje Most rovnosti. Na jedné straně žijí pegasové, jednorožci, vodní koně (v jezeře) a snorsové (plazi a zároveň koně). Dvě řeky se na soutoku stékají do té, která dělí poloviny Diadornu. Jedna z těch řek se jmenuje Jua a druhá Nchi. Jua pramení na Divokých pláních (to je tam kde nic není, jen tráva a občas nějaký pramen řeky) otázka je ovšem zda to tak je i s Nchi...
Do Diadornu přišla zima. Byla to nejnádhernější zima, kterou jsem kdy zažila. Vlastně to byla zatím jediná zima, kterou jsem kdy zažila. Ale byla nádherná. Honit se ve sněhu, hrát ve sněhu na schovávanou a nebo hrát "Kdo ukousne největší kus rampouchu". To vše se dá dělat v zimě. Největší legrace je ovšem pít u soutoku. Voda je nádherně studená a je legrace cákat s ní. "Kdepak asi pramení Nchi?" nadhodila jsem, protože jsem byla zvědavá jak to s ní je. "To niiiikdo nevííííí." napodobovala Matiti strašidelný hlas. "Mě by to taky zajímalo." řekla Shoti a zadívala se proti proudu řeky. "Co to zkusit zjistit?" uchechtla se Matiti. "Proč ne?" řekla Shoti. "Teda Shoti... Já tě nepoznávám." řekla jsem překvapeně. "Zrovna ty, které vždy záleželo na bezpečí... Napadlo tě vůbec, že nemusíme narazit na Divoké pláně, ale na něco úplně jiného?" "Jistě že napado! Tak hloupá zase nejsem." obořila se na mě. "Ale už mě Diadorn nudí. Znám tu každý kamínek. A Divoké pláně jsou moc prázdné. Můžeme jen doufat, že u pramene Nchi je aspoň nějaké dobrodružství." řekla Shoti. "Tak víte co? Tak zítra za svítání vyrážíme!" prohlásila jsem.
Ráno, když jsem otevřela oči, slunce už vykukovalo za obzorem. Ale holky ještě spaly. Nejdřív jsem žďuchla do Matiti, potom do Shoti a tak abych probudila jen je jsem řekla: "Vstávat! Jde se!" "Snad ještě nesvítá." zamumlala Matitii. "Lepší je vstát dřív." řekla Shoti, která očividně nespala. "Ranní ptáče, dál doskáče." mrkla na mě spiklenecky. "Jdem!" řekla rázně a vydala se sněhem kupředu. My jsme šly za ní. Proti proudu Nchi se šlo snáze. Po chvíli cesty jsme opustili Diadorn a šly jsme po zasněžených Divokých pláních. "Vypadá to, že se "velká ségra" zmýlila." zasmála se Matiti. "Radši bys teď mrzla a hledala snídani?" sežehla jí Shoti pohledem. "To mi připomíná, že mám hlad." vmísila jsem se do rozhovoru. "Tumáš." řekla a strčila mi před pusu hrst červených mkií. "Dík!" řekla jsem a zakousla jsem se do lahodných kvítků mkií. "Věděla jsem, že budete mít hlad." řekla. Vrátila jsem jí zbylé mkie. Shoti si je strčila pod křídlo. Šly jsme ještě dlouhou chvíli. Nohy se nám bořily do sněhu. Už jsme to chtěly vzdát, když Shoti našpicovala uši. "Slyšíte to taky?" řekla potichu. "Já nic neslyším. Nevím co mám slyšet. Mám vůbec něco slyšet? Nevím co slyšíš ty. A ty něco slyšíš, Hojo?" řekla Matiti. "Slyším jen jednoho ukecaného alicorna!" usadila jsem jí. Pak jsem ale skutečně něco zaslechla a tak jsem řekla: "A taky slyším volání." "Sláva." řekla zaposlouchaně Shoti. "Koukejte! Tady je cesta kamsi... dolů." všimla jsem si. "Jdeme!" řekla sebevědomě Matiti a nám nezbylo, než jí následovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat