Hořkosti asexuálního spektra

 Pachuť lásky, která si dá na čas,
Laskavý trpělivosti, vědomí, že na tebe počká, když to potřebuješ,
Vpíjí se do chuťových buňek.
Protože když si o ně řekneš,
Jsi neskutečně naivní nána.
A sama sebe se musíš ptát,
Jestli je vážně tak nereálný, že by ti někdo dopřál čas,
Protože tě má opravdu rád.
 
Trpkost doteků, který něco znamenaj,
Respektu k tvýmu prostoru, vědomí, že tvoje hranice nebude zpochybňovat,
Prodlévá na špičce jazyka.
Protože když si o ně řekneš,
Jsi prudérní paranoidní puritánka.
A sama sebe se musíš ptát,
Jestli to radši nepřetrpět, dokud si nezvykneš,
Aby tě někdo měl konečně rád.
 
Jedovatost člověka, kterej ti aspoň trochu rozumí,
Vzájemný tolerance, vědomí, že ti tvoji lásku s radostí oplatí,
Se vlévá do žaludečních šťáv.
Protože když si o ně řekneš,
Jsi vlezlá, vybíravá verbež.
A sama sebe se musíš ptát,
Jestli se vážně budeš muset spokojit s nespokojeností,
Abys mohla říct, že tě někdo má aspoň trochu rád.
 
I takhle nechutný, trpký a jedovatý
Uměj bejt hořkosti asexuálního spektra.