Všechno tě zabije

Všechno tě zabije.
A měla bys to dobře vědět.
Můžeš zkusit jen nečinně sedět,
Ale nebudeš o nic míň smrtelná.
To slunce, co líbá tvoje tváře,
Hryzne tě nemilosrdně, pokud se budeš v jeho lásce hřát příliš dlouho.
I když ji tak moc potřebuješ.
 
Všechno tě zabije.
A měla by sis to uvědomit.
Můžeš zkusit to prokletí zlomit,
Ale zůstaneš dokonale smrtelná.
To maso, které tiší tvůj hlad,
Se vsákne do tvých žil a vyryje do jejich stěn své vzkazy.
I když mu tolik důvěřuješ.
 
Všechno tě zabije.
A nejsem první, kdo ti to říká.
Každá molekula tebe úpí a vzlyká,
Nad tím, jak křehká jsi. Smrtelná.
To tělo, které nese tvé jméno,
Tě i přes všechny snahy a prosby jednoho dne zradí.
I když se s ním tolik ztotožňuješ.
 
Všechno tě zabije.
A ty to jistě dobře víš.
Zoufale před smrtí hledáš skrýš.
Ale zůstáváš stejně smrtelná.
Ten strach, který tebou cloumá,
Bude nakonec tím, co tě dovede k záhubě.
I když ti slíbil, že tě ochrání.
 
Všechno tě zabije.
A nikdo s tím nic neudělá.
Tak žij, přijmi a miluj tuhle vlastnost svého těla.
Dík němu a spolu s ním jsi smrtelná.
Ten osud, který i tebe jednou čeká,
Je společným koncem všech, kteří kdy žili, ať už jakkoliv.
Tak proč se ho tolik bojíš?