"Předstup, Kamínko!"
Tlapky šedé učednice se zachvěly. Upírala pohled na popelavou velitelku klanu, která dnes jí a jejím sourozencům měla přidělit nová jména. Od posledního takového obřadu už se měsíc čtyřikrát obrátil.
"Od dnešního dne budeš klanu známá jako Kamenné pírko. Stromový klan si váží tvé opatrnosti a elegance."
Davem se s nadšením rozeznělo jméno nové válečnice. Kamenná hrdě vypjala hruď a poslouchala, jak klan provolává její jméno.
"Prašíku," otočila se Popelavá hvězda k jejímu bratrovi. "Od dnešního dne budeš znám jako Prašný vítr. Stromový klan si váží tvé hbitosti a pohotovosti." Klanem se rozezněl pokřik válečníkova jména a štíhlý válečník se hrdě usmíval.
"Hliněnko, předstup," hlesla velitelka nakonec. "Od dnešního dne budeš známá jako Hlínonosá. Stromový klan si váží tvé zvědavosti a rozumu." A klan se potřetí rozezněl s nebývalou silou.
Popelavá hvězda hbitě mávla ocasem a pokračovala. "Dnes večer bude tato trojice bdít nad naším klidným spánkem, aby se připravili na strastiplný život válečníka. Nechť vás při obřadu provází Hvězdný klan."
Trojice sourozenců tuto válečnickou zkoušku složila a druhého dne Kamenné pírko Liškoočka pozvala na hlídku. "Jako učednice ses na ně moc nedostala, tak nám Popelavá hvězda řekla, že tě máme vzít dneska," řekla a Kamenné pírko souhlasila. O chvíli později se sešla na kraji tábora s Liškoočkou, Modrokřídlou a Hbitým kožichem a vydali se k východní hranici.
"Co to je za pach?!" sykla Kamenná náhle. Kráčeli poblíž východní hranice. Bylo tam sotva pár stromů a nebyli daleko od území dvounožců. "Ach, to je zase on," zamručela Liškoočka. "Někde se tu nejspíš zas potuluje ten mazlíček. Leze sem už několik dní, pokaždé ho musíme vyhnat..."
"Támhle je!" zpozorněla Modrokřídlá a packou ukázala mezi lískové keře, odkud se právě vyplížil kocour černý jako noc s bílými tlapkami a čumáčkem. "Třeba bychom mu měli říct, proč sem nesmí..." napadlo Kamennou. "To už nás nenechá," mňoukl Hbitý kožich. "Už nás zná, vydá se na útěk, jakmile nás uvidí a nebude s ním řeč."
"Já bych ale jít mohla," řekla Kamenná. "Já s vámi na hlídce ještě nebyla, mně nezná."
Zbytek skupiny souhlasil a tak se Kamenné pírko vydala směrem k domácímu kocourovi. "Ale buď opatrná," špitla Liškoočka. "Jde z něho cítit pes. Pokud s nějakým žije, nikdo neví, jestli není nebezpečný."
Černého kocoura kolem krku objímal červený obojek. Zlatá placka, která na něm visela, se zhoupla, když vzhlédl. Jantarovýma očima se zahleděl na šedou kočku, která se nad ním skláněla.
"Ahoj, já jsem Kamenné pírko ze Stromového klanu. Mám na tebe prosbu-"
"Kamenné pírko odkud?" podivil se kocour. Měl jemný a vlídný hlas. Kamennému pírku zněl hezky.
"Ze Stromového klanu. Žijeme tady už několik měsíců a tohle je součást našeho území. Bylo by od tebe hezké, kdyby ses držel dál. Mazlíčci nemají na našem území co dělat."
Černý kocourek zašvihal ocasem. "Nevěděl jsem, že mám za domem kočičí klan. No, nebudu se vám sem motat. Díky za varování. Už vím, proč mě odsud pořád vyháněli," zasmál se. "Já jsem Mozart, mimochodem," mňoukl a zmizel v lískovém keři.
Žádné komentáře:
Okomentovat