Je mi to hrozně líto, ale prostě mi sem nejde hodit většina stránek téhle kapitoly :(. Každopádně nechci, abyste o ni přišli, vždyť je ze všech kapitol tahle ta nejhezčí! Proto vám, jako v deváté kapitole popíšu stránky, které nešly nahrát, slovy (bohužel některé věci byly lepší nakreslené).
Julie leží venku a podřimuje. Arnošt projde kolem. "Zatracený Blonďák..." vrčí si pro sebe. Náhle se mu rozjasní tvář. "Ukážu mu, že se umím prát líp, než on! Přeperu Jeníka!" A v zápětí je pryč. "Arno, ne!" křičí za ním Julča. "Ach ne, ten kocour v tom snu měl pravdu! Ach jo, kde je ten Blonďák, když je ho potřeba?" A jako na zavolanou přikráčí Blonďák. "Nesnáším Arnošta!" Julie se snaží chovat, jako by nic. "To nejsou pěkná slova od člena bratrstva." "Jakého bratrstva?" diví se Blonďák. "Já členem bratrstva nejsem." Julie si povzdechne. "Mo, holt asi ne každý si pamatuje svá nevinná kotěcí léta." Blonďáka náhle zavalí vzpomínky. "Myslíš TO bratrstvo? Oh, bože, už si vzpomínám. Ale proč mi to připomínáš až teď? Co se stalo?" Julie je šťastná, že ho přiměla spolupracovat. "Tvůj bratr se rozhodl vběhnout Jeníkovi přímo do spárů. Chce ti ukázat, že se umí prát. Ale možná bude potřebovat pomocnou packu..." Blonďák se s hrdinským výrazem rozeběhne pryč. "Už běžím, Arnošte!"
Mezitím Arnošt dojde až na Jeníkovu a Macíkovu zahradu. "Tady bydlí. Snad budou doma." Jeník se k němu se vztekem přiřítí. "Co tady chceš?" Arnošt se začne naparovat. "Můj brácha tě porazil. Dokážu to taky." "Myslíš?" směje se Jeník. "Chyba! Zapomněls? My jsme dva a ty jsi sám, takže..." v tu chvíli se na něj vrhne. On a Macík si s Arnoštem chvíli pohrávají, pak ho Jeník chytí pod krkem. "Poslední slova před smrtí?" "Dneska se umírat nebude!" ozve se odněkud shora...
A tady to vypadá, jako že si Blonďák zlomil obě přední packy, ale očividně je v pohodě.
A tak bratrři po dlouhé době vzali kolem krku... V dobrém. Bok po boku zamířili domů. Omluvili se Julii za to, že ji neposlouchali.
Mourynka se k Blonďákovi naklonila a něco mu pošeptala. Celý se rozzářil. "Vážně? To je skvělé! Budeme rodina!" Arnošt se k nim otočí. "Jak to myslíte?" "Budeme mít koťátka!" raduje se Blonďák.
O pár týdnů později
Mourynka, Blonďák Arnošt a Julie jsou na půdě Mourynčina domu. "Jsou tak roztomilí!" usmívá se Arnošt. "To teda jsou," hlesla Julie. "A všichni jsou to kluci," dodala Mourynka. V jejích tlapkách se krčí tři malí kocourci.
Jedno bratrstvo má svůj příběh za sebou, zatímco druhému teprve začíná. Nikdo neví, jak to s tímto bratrstvem dopadne. Ani já. Ale třeba se to dozvíme v nějakém dalším příběhu. pomyslela si Julie (celý příběh vyprávěla ona).
Ten konec vám možná zní, jako že mám v plánu pokračování. Pokud se rozhodnu k tomuhle komixu napsat dvojku, bude to až za delší dobu, protože jsem ráda, že jsem dokončila tohle a další projekty čekají na dokončení!
Žádné komentáře:
Okomentovat