Dnes je to taková kratší povídka, teď jsem ale dostala inspiraci na jednu obzvláště výjimečnou a tak se máte na co těšit. Nevím, jestli ji stihnu zítra, uvidím.
Všichni jistě známe ten poslední den ve škole před vánočními prázdninami. Rozdávají se dárky, někdy se ochutnává cukroví... Některé třídy dokonce zdobí stromeček (to na základní škole, gympláci a středoškoláci už mají smůlu). Tam, kde se odehrává náš příběh, měli obzvlášť velký. V onen poslední předvánoční den školy pod něj všichni pokládali dárky. Rozdělili se o cukroví a zpívali s paní učitelkou hudební výchovy koledy.
Markéta byla jednou z těch, kteří se hrozně těšili na dárky. Ráda zpívala s kamarády koledy, dělila se o cukroví a tak, ale nejraději měla ten moment těsně před tím, než ona a její přátelé rozbalí dárky. Dnes se ochomýtala kolem stromku často, protože už se nemohla dočkat. Přecházela před stromečkem sem a tam, když náhle uslyšela vzdechnutí. Začala se rozhlížet po jeho zdroji. Bylo to stoprocentně někde u stromku. Obešla ho ze všech stran a v tom nejzazším koutě uviděla malého chlapce. Byl to Jakub, nejmenší chlapec ze třídy. "Co tu děláš?" zeptala se ho Markéta. "Už se těším na dárky," odpověděl chlapec. A tak to celé začalo. Začali si povídat. Přímo tam, schoulení pod vánočním stromkem. A když pak došlo na rozbalování dárků, ani si neuvědomili, že v ten den, pod tím stromkem získali ten nejlepší dárek - nové přátelství. (Pardon za to klišé, ale já prostě musela, souvisí to s tou chystanou velkou povídkou XD.)
Žádné komentáře:
Okomentovat